inzerce · kontakty · galerie · archiv · odkazy
27.5.2019 rozcestník novinky přeměna náš svět o nás komunita web

Stoosmdesátápátá


FN Motol

Píše se rok 2004. Vítejte v Motolské nemocnici, lidském mraveništi, kde snad polovinu personálu tvoří naši slovenští bratři, sestry a lékaři. Je to jedna z mála nemocnic, kde se provádí špičkové operace konverze pohlaví MtF. I já jsem touto nemocnicí v uplynulých dnech prošla (dle prohlášení doc. Jarolíma jsem byla jeho 185-tá pacientka), a tak vás chci v krátkosti seznámit trošku s tím, jak to vlastně vypadá od přijetí po propuštění.

Máte po indikační vizitě a v ruce držíte termín nástupu do Motola spolu se seznamem věcí, které si přinést s sebou. A vlak už se pomaličku rozjíždí…

Nástup

Většinou se do nemocnice nastupuje v pondělí, jen pacienti z odlehlejších částí republiky v neděli. Já měla přijít v pondělí v 10.00 hod. Ohlásíte se v části A, kde se konala i indikační vizita. Sestra s vámi vypíše nějaké údaje do vaší karty, vypíše neschopenku, změří vám tlak, odebere krev a s tímto vším vás pošle na lůžkovou část urologické kliniky v části C, patro –2 (ve stejném patře má ordinaci i doc. Jarolím).

Když dorazíte, odchytíte nějakou sestru nebo se nahlásíte v sesterně (pokoj sester). Tam už se o vás postarají. Ukáží vám pokoj, kde strávíte přípravy před operací, vaši postel a skříňku. Převlečete se do noční košile a županu, pokud máte svůj, tak budete vypadat lépe. Odevzdáte sestrám FORTRANS (přípravek na pročištění střev), který jste si předtím nechaly napsat u svého obvodního lékaře a přinesly jste si ho s sebou. Sestry vám sdělí od kdy do kdy začnete tento přípravek popíjet. Já ho začala užívat od 11.00 a měla jsem ho dobumbat tuším do 21.00 hod. (zvládla jsem to dřív).

Během dne vás čeká návštěva anesteziologa, který vám prozradí možnosti anestezie a její všechny možné komplikace. Podepisujete papír, na kterém si zvolíte druh anestezie (v našem případě přichází v úvahu pouze anestezie úplná). Ke mně paní anestezioložka dorazila kolem 15.40 hod. Pak vás ještě čeká, že si s vámi popovídá službu konající lékař/ka a prozradí vám, kdy jdete druhý den na operaci. Podepíšete souhlas s operací. Taky vás vyšetří – břicho, konečník… V mém případě bylo toto vyšetření kolem 21.00 hod.

Sestry vám sdělí, že od 24.00 hod. nesmíte nic jíst, pít a kouřit. Já jsem si radši dala už pondělí bez stravy, ale nevydržela jsem to a asi v 18.00 jsem snědla banán a jogurt. Ale FORTRANS účinkuje docela dobře, pak už z vás teče jen čistá voda. Mě začal účinkovat asi kolem 16.30 hod. po vypití cca 2 litrů. Celkem musíte vypít 4 litry. Tuším, že mi v průběhu pondělka brali ještě jednou krev a měřili teplotu. Na noc jsem dostala prášek na spaní. Pak už jen zalehnete a těšíte se na zítřek. Ještě se zde koná večerní vizita, ale ta vás nemusí znepokojovat.

Jinak se to tady MtF dívkami moc nehemží, spíše naopak, obklopují vás převážně starší pacienti „obou" pohlaví a vy se možná nevyhnete (tak jako já) vysvětlování, jak to vlastně s vámi je.

Den D

Ráno začíná kolem půl šesté +/- (podle pokoje, na kterém ležíte). Změříte si teplotu a můžete se pomalu připravovat na operaci. Vysprchovat, oholit (pokud nejste již z domova), zajít si na toaletu… Toaleta a sprcha je vždy společná pro dva pokoje, tedy pro šest pacientů. Je lepší, pokud půjdete na operaci hned ráno, zbytečně neotálet, než vám to tam někdo obsadí. Jednorázová holítka lze získat u sester (sami mě je nabídly). Já šla na operaci hned v osm, takže jsem nestihla být ani nervózní. V 7.00 hod. mi přinesly sestry andílka, do kterého jsem se převlékla, udělaly mi bandáž nohou - omotaly mě je obvazy od chodidel až nad kolena (kdo má kratší nohy, tak je má omotané tak do půli stehen). Taky si máte připravit igelitku s nejnutnějšími hygienickými potřebami, kterou si s sebou vezmete po operaci na JIPku.

Můžete přibalit i mobil, nabíječku a něco na čtení (mě se hodily i teplé ponožky). A už jen čekáte na někoho, kdo vás odveze. V 7.30 hod. přichází zdravotní bratr, dostáváte injekci (oblbovačku) a vyrážíte na své posteli spletí motolských chodeb směr operační sál (no byla to jen jedna chodba). Dovezou vás do místnosti před operačním sálem, zde vás zdravotní bratr přesune z lůžka na takový pojízdný operační stůl, svléknete se do naha a jste přikryta takovou tou zelenou plentou (znáte z TV). Čekáte a pozorujete, jak se to vedle na sále začíná hemžit, rozsvěcí se světla, objevují se první sestřičky v rouškách a připravují sál. Něco před 8.00 hod. mě zdravotní bratr odváží na sál, přicházejí první operatéři (má mě operovat doc. Jarolím + dva další lékaři, bohužel jména nevím). K pojízdnému stolku, na kterém ležím, přišroubovává zdravotní bratr dvě kozy, kam si posléze pokládám nohy, a pod pravou ruku opěrku. Ruku mi přivazují a napichují žílu. Na hlavu mi nasazují „slušivou" čepičku. Spouštějí přístroje, přichytávají přísavky na mé tělo. Pouštějí do mě narkózu a přejí dobrou noc. Stačila jsem říct jen: "Dobrou noc, a držím vám palce", a pak…….pak jsem se probudila na JIPce.

Bylo asi tak kolem 13.00 hod. Probudila jsem se a až na zimnici, která se mnou občas pěkně lomcovala, jsem byla v pohodě. Posílala jsem první sms-ky. Operace prý trvala od 8.10 do 10.10 hod. Dostáváte injekce proti bolesti, dle milé sestřičky máte nárok na injekci každé 4 hodiny. Je lepší tuto možnost využít, protože když se pak bolest rozjede, trvá déle, než injekce opět zapůsobí. Ležíte již opět na své posteli. V pravé ruce napíchnutá infuze, na levé ruce tlakoměr (tlak se vám měří automaticky asi každou půl hodinu), v nose máte kyslík pro lepší dýchání. Z močové trubice vede cévka do pytlíku připevněném na posteli. Ještě z vás vede jedna hadička – drenáž. Odsává krev a nečistoty z rány. U mě to bohužel někde přisávalo vzduch, tím pádem nebyl potřebný tlak, a tak to nefungovalo. Proto lékaři později hadičku zastřihli a nechali nečistoty volně vytékat do tamponů. Sestry vám také měří teplotu a odeberou opět vzorek krve. Musela jsem si říci ještě o jednu deku, jaká mě byla zima, teplota začala stoupat – to jak tělo začalo reagovat na operační zákrok. V místnosti, kde ležím, jsou ještě asi dva pacienti. Muž a ten druhý nevím, jsme odděleni zástěnami.

Den poté

Ráno jsem měla stále horečku, bolesti jsem necítila. Rána krvácí, ale je to normální. Následuje první převaz. Poprvé vidíte, co tam je a co ne. Byla jsem mile překvapena, protože jsem si to představovala podstatně horší, ale žádná řezničina se nekoná. Kolem 12.00 hod. +/- jsem byla převezena zpátky na lůžkovou část urologické kliniky, ale bohužel na jiný pokoj. Nemějte strach. Veškeré věci po vašem odjezdu na operační sál sestry přemístí ze stolku i skříně k sobě na sesternu a po vašem návratu vám je uloží k vám na pokoj. S pacientkami, co jsou na pokoji, asi většinu pobytu nestrávíte, protože se neustále mění, buď jdou na operaci nebo jsou propuštěné. Je tam docela velká „fluktuace".

Teď již můžete pít čaj, infúze budete ale ještě dostávat. K obědu pouze tekutá strava, jakýsi bujón s kousky něčeho, ale lepší něco než nic. Následuje další převaz. Pokud to zvládnete, myslím, že je lepší, když se při převazu pořádně podíváte, jak to vypadá a jak hluboko máte mezi stehny vložený fantom (injekční stříkačka zasunutá do neovagíny pro zachování tvaru a rozměrů). Mě se stalo, že mi přes noc obvazy povolily a fantom trochu povylezl. Ráno při převazu sestra ani paní doktorka nevěděly, jak hluboko má být fantom zasunut, a tak jsem navrhla, že si ho tam zasunu, jak nejvíc to půjde a oni mě převáží. Bohužel jsem taky nevěděla, jak hluboko to má být a jak silně mám tlačit. Takže je možné, že jsem o nějakých pár milimetrů přišla.

Další dny...

Musím podotknout, že doc. Jarolíma jsem za celou dobu pobytu zahlédla pouze dvakrát. Jednou se jen tak mihnul na JIPce, a později při pondělní vizitě, den před propuštěním. Jinak se o vás stará skupina sester, bratrů a lékařů, kteří se po směnách střídají. Jakmile se na něco chcete zeptat, udělejte to, nikdo vám sám od sebe nic neřekne. Nestyďte se zvonit na sestry, když něco potřebujete nebo se vám něco nezdá. Vždycky je to lepší, než pak něco zanedbat.

Teplotu budete mít asi 5-6 dní stále zvýšenou, odpoledne se mi blížila k 38,5°C. V noci se asi moc nevyspíte, je lepší si říct při vizitě (jsou dvě – ranní a večerní) o prášky na spaní a nezapomínejte na injekce proti bolesti. První čtyři dny jsou takové kritičtější na spaní, budíte se v noci, nemůžete se díky fantomu mezi stehny přetočit na bok, natož na břicho. Trávíte celé dny a noci na zádech. Bolí vás ruce, záda a za krkem. Někdy to bylo už nesnesitelné. Jeden den jsem v noci koukala z okna a nemohla spát, zoufalá jsem měla sto chutí sundat si obvazy, vyndat fantoma a převalit se na bok. Taky máte stále omotané nohy, takže vás může všechno pěkně svědět.

Naštěstí pak přijde den, kdy ráno po ranní vizitě následuje vyndání fantoma, sundání obvazů a vytažení drenáže. Hned se cítíte volnější, už vám zůstává jen cévka s pytlíkem na moč, kterou neustále nosíte s sebou. Už můžete pomalu chodit, ale s tím spaním na boku to ještě nebude tak růžové.

Normální stravu začnete dostávat tak druhý den po operaci (pokud nenastanou nějaké komplikace). Budou vás trápit větry, nestyďte se na pokoji prdět, budou to dělat i ostatní, až budou po operaci. Se stolicí jsem měla problémy až do propuštění, na druhou stranu jsem zase neřešila problém s hygienou, abych si do neovaginy něco nezanesla.

Při ležení na pokoji se o vás sestry a bratři dobře postarají, jídlo dovezou, vyměňují pod vámi podložky (i na vaše požádání) a snaží se vám vycházet vstříc. Každé ráno dostanete čistého andělíčka a převlečou nebo ustelou vám postel, zpočátku pomohou i s ranní a večerní hygienou. Pak začnete chodit a budete si dělat nějaké věci sami, např. docházet pro jídlo, vylévat moč atp.

Po vyndání fantoma vám lékař sdělí, že můžete začít dilatovat. K dilataci mi nikdo nic neřekl, ani nechtěli vidět, jakého mám robertka. Jen mi sestra dala mesocain místo lubrikačního gelu. Dilatovat máte tak 4-5 krát denně po dobu asi 15 minut. Stačí zasunout a vydržet, ale je to nuda. Zatím nic necítíte, maximálně tupou bolest. Při dilatování se objevuje ještě krev, ale to vás nemusí znepokojovat, pokud ano, nestyďte se zeptat. Na oddělení je také jedna větší koupelna, kterou můžete využívat k dilatování. Vždy to ale předtím řekněte sestře, aby vás tam nepřekvapil jiný pacient (i když ti to moc nevyužívají). Je zde toaleta, sprcha, umyvadlo a lůžko. Takže jsem toho vždycky ráno využila a s první ranní dilatací jsem tam provedla i osprchování, holení a ostatní hygienu.

Kdy se můžete začít sprchovat, se zeptejte při vizitě lékaře nebo sestry. Někdy je lépe, kvůli zvýšené teplotě, to moc nepřehánět. Jinak na oddělení je denní místnost, kde je TV, lednice a nějaké knihy na čtení. Na chodbě je neustále teplý čaj, který si můžete dle chuti dochutit erárním cukrem a citrónkem. Jinak pohyb po oddělení je neomezený, spíše doporučovaný. Můžete vyrazit i mimo oddělení, ovšem je lépe to oznámit sestřičkám. V Motole je totiž i množství obchůdků a jiných lákadel.

Pondělí – šestý den po operaci. Přichází velká vizita a s ní i doc. Jarolím, zhodnotí své dílo a koukne se, jak se hojí. Ptám se na cévku, kdy mi ji odstraní. Po vizitě přichází sestra a cévku vytahuje. Teď musíte hodně pít, aby šlo čůrání co nejlépe. Jinak vám hrozí zavádění cévky znovu. Piju jak o život a nakonec to přináší i své ovoce. Většinou to bývá tak, že po vyndání cévky opouštíte druhý den nemocnici a přesouváte se do domácího ošetřování. Tak jsem vyrazila k domovu i já. Službu konající lékař/ka vám napíše propouštěcí zprávu pro vašeho obvodního lékaře, vyplní lístek na peníze pro vašeho zaměstnavatele, předá neschopenku, tu také odevzdáte obvoďákovi.

Udělejte si pár kopií propouštěcí zprávy. Jednu budete posílat MUDr. Hance Fifkové, která vám vydá potvrzení, na jehož základě si můžete s konečnou platností změnit na matrice jméno, příjmení a rodné číslo. Také se objednáte na kontrolu k doc. Jarolímovi, která by měla následovat týden po propuštění. V případě jakýchkoliv komplikací se máte dostavit na urologickou ambulanci.

Chodit už můžete téměř normálně, jen se rychleji unavíte a možná i zpotíte. Pociťujete pnutí v sešívaných oblastech. Při dilataci bolest necítíte, pouze při zavádění robertka lokálně a mírnou. Ale i ta brzy vymizí. Chce to prostě klid a šetřit ještě pár týdnů a nikam nepospíchat :)

Jinak za pobyt jsem shodila cca 3 kila, takže dobrá dieta, ne?!? Ale už to zase nabírám…

Rekapitulace

Takže takové malé shrnutí (ovšem berte to jen orientačně, je to jen z mého pohledu, nejspíš to bude jiné případ od případu):
Délka trvání operace cca 2 hodiny.
Následné probrání z narkózy cca za 3 hodiny po ukončení operace.
Čas strávený na JIPce cca 24 hodin.
Kritické období – noc z 3. na 4. den po operaci.
Vyndání fantomu, drenáže, sundání obvazů – 4. den po operaci.
Vytáhnutí cévky – 6. den po operaci.
Propuštění – 7. den po operaci.

Závěr

Jinak jak bude operace probíhat, co všechno mi budou dělat nebo co bych chtěla jak udělat, se mnou nikdo nikdy před operací neprobíral. A je pravda, že ani já se o to nezajímala (stačilo mi, co jsem se dočetla na webu atp.) Svěřila jsem se do rukou lékařů a věřila, že všechno udělají nejlépe, jak budou umět. A jsem spokojená, cítím se o dost lépe. Teď se už za své tělo nestydím, i když to tam mezi nohama ještě nevypadá tak, jak by mělo. Ještě bude následovat minimálně jedna plastická operace, ale to už budou jen kosmetické úpravy (jak pevně doufám). Takže, kdo se na to chystáte, buďte bez obav - hlavní je pozitivně myslet a nemít zbytečně strach.

Držím vám všem pěsti. Případné dotazy můžete položit přes e-mail: Tamara.Me@seznam.cz

Shlédnuto: 16548x    |    Komentáře: 0    |    Tipů: 9    |   
Translidé 2003-2019 | MAPA | on-line: 0 |        Creative Commons License