Alex

Jmenuji se Alex. Je mi 13 let, což je velký problém, protože naši zákonodárci povolují přeměnu pohlaví až od 18-ti let. To, že se mnou není něco v pořádku, jsem vytušil ve 4 letech, kdy jsem byl (a pořád jsem) nespokojen se svým tělem. Choval jsem se tak, jak jsem se cítil. Ve školce to vzbuzovalo rozpaky na stranách učitelek - přece holka si nemůže hrát s autíčkama.

Protože jsem s matkou dost hovořil, matka začala tušit, že něco není v pořádku. Telefonovala s psycholožkou, která jí řekla, že jsem ještě malý, ať to nechá být. Když jsem šel do školy, máma mi navlékla sukni se snahou předělat mě. Já, česky řečeno, ze sebe udělal "šaška" a sukni odmítl. Na školní besídce jsme měli dělat vločky - holčičky v bílých sukýnkách. Já měl z toho osudného dne panickou hrůzu - já, kluk, se budu ztrapňovat v sukni. Asi 14 dní před besídkou jsem simuloval nemoc. To rozhodlo, že jsme začali hledat odborníky.

Od 8-mi let jsem navštěvoval psychology a pak v Praze sexuology. Nejlepší je doktorka FIFKOVÁ, která je odbornice a chci jí touto cestou poděkovat za to, co pro mě dělá. Mám již neutrální jméno, ve škole i okolí v pohodě, matka podporuje. Mé největší přání je, aby se vše urychlilo, začalo se s procesem...