Androgyni

Pravěký lovec měl zálibu v prsatých velice korpulentních krasavicích a v mamutech, žádný artefakt s obojetníkem se zatím nenašel, takže asi nejstarší vyobrazení hermafrodita pochází ze starověkého města Mohendžo-Daro (Pákistán). Je to malá terakotová soška člověka s prsama i penisem. Takováto bytost je podle průzkumu mezi muži v Itálii jejich ideálem (prý až z 60%).

Jak se v TV jeden z těchto pánů vyjádřil „Mít ženskou s ptákem, to je vrchol rozkoše." I helénské umění se od nejranějších počátků vyznačovalo snahou o vytvoření dojmu sexuální obojakosti; těla soch žen a mužů i jejich tváře jsou pohlavně neurčité. Zřejmě estetický i erotický ideál Helénů představovaly sochy hermafroditů. Zdobili jimi jak veřejné prostory - gymnázia, lázně, tak i soukromé domy. Moudrá Antika nějak moc neuznávala krásu ženského těla a lásku k ženě.

Proto tento Ital zřejmě odpovídal tak, jak odpovídal. Jinak se na tento problém vzrušivosti ženomužů dívají naši čeští chlapci, muži, pánové kterých jsem se ptala, všichni svorně prohlašovali něco ve smyslu „no fuj", u dam tomu bylo jinak :-).

Dámy občas vzrušuje něco nedosažitelného - třeba v období baroka zženštilí kastráti. Dámy je naháněly do svých postelí, až chudáci nestačili utíkat (a přitom skoro větší marnosti neexistuje). Trochu více, i když umělecky, k tomuto tématu pověděl film „Farinelli" režiséra Gérarda Corbiaua. Zde Božského kastrovaného pěvce Carla Broschiho neboli Farinelliho hraje androgynně vyhlížející Stefano Dionisi.

Řada režisérů ve svých filmech ráda využívá aspoň jednoho androgynního herce, je to pro ně oblíbený symbol. Čeho? Tajemna, skryté pravdy, dekadence, předstírání... vyberte si. Jim Sharman ve svérázném filmovém muzikálu „The Rocky Horror Picture Show" naaranžoval Tima Curryho jako TRANSylvánského TRANSvestitního, bisexuálního vědce Franka N. Furtera, ovládaného pudy. Má zde úlohu démonického předsedy dalších divnopodivných lidí, kteří jsou vlastně ufouňáci. Je to velice bizarní pohádkově-sexuální film.

Uctívaný Russ Meyer si na nic nehraje, točí porno přímo a bez oklik a víc než v androgynech si libuje ve velice prsatých ženách, ale ve filmu „Za údolím panenek" (Beyond the Valley of the Dolls) angažoval zlou androgynku nebo čím byla. Výsměch feminismu? Asi ne.

Ani vzor mnoha filmařů Federico Fellini neodolal hermafroditům. Ve filmu Ginger a Fred, který se odehrává v TV studiu, kde se natáčí show, vystupují všemožné lidské trosky a dvojníci slavných. Je velice logické, že mezi tyto lidi a dvojníky Fellini umístil i transvestitu (Augusta Poderosiho). Mimochodem velice krásnou nohatou „ženu". Jiný typ androgyna Fellini obsadil do role velkovévody von Harzock ve filmu „A loď pluje dál". Herec Fiorenzo Serra připomíná „ženomuže" z Tichomoří.

Největší obliba androgynů a poptávka po nich je v hudbě. Nějak se mi zdá, že poslední dobou je celkem nemístné, aby zpěvák či hudebník vypadal jako chlap. Mezi prvními zajímavě nalíčenými a oblečenými „zpěváky" popu a rocku byl třeba David Bowie, Boy George, Adam Ant... nezapomínejme na Amandu Lear. Dnes snad nejvíc provokuje Marylin Manson. Ten hoch jistě ví, co dělá a jeho klipům nikdo nemůže upřít nápaditost, tajemnou symboliku, smyslnost, výtvarnou vytříbenost...

Jaké jsou kořeny androgynnosti a převlékání se za ženy, na scénách hudebních, divadelních...? Jsou v šamanských představeních, kdy se i opravdový šaman - muž obléká do ženských šatů? Je to v tom, že ženy nesměly veřejně vystupovat?

V tradičním japonském i čínském divadle hrají dodnes role žen muži. Pokud někdo viděl čínský film „Sbohem má konkubíno" (režisér Chen Kaige), je obeznámen s tím, že ženské role hráli namaskovaní muži, většinou homosexuálové nebo hermafroditi. Antické divadlo také neznalo herečky, jen převlečené muže a dokonce i v alžbětinské Anglii byl nařízen zákony divadelní transvestitismus. Skutečná žena na divadelní prkna nesměla.