Bojovnice za lidská práva

Sylvia Rivera (1951 - 2002)

Od 10-ti let byly jejím domovem newyorské ulice. Aby přežila, živila se prostitucí. Násilí na gay a translidech bylo tenkrát na denním pořádku, úhlavním nepřítelem přitom byla policie, jejíž razie v gay barech byly pravidelně následovány bitím a znásilňováním zatčených účastníků. Nejčastějším terčem byli přitom genderově nekonformní lidé - drag queens jako Rivera nebo he-shes jako Feinberg.

Přelomovým okamžikem jejího života se stala vzpoura proti policejnímu násilí v baru Stonewall Inn (27.6.1969) považovaná za počátek hnutí za práva sexuálních menšin. Rivera byla tehdy jednou z nejodvážnějších. Okamžitě se zapojila do aktivit nově vznikajícího gay hnutí a s velikým nasazením bojovala za prosazení antidiskriminační legislativy. Když se společně s ostatními dožadovala ústavou garantovaného práva na uspořádání petice, byla jako jediná ze všech zúčastněných zatčena.

S rostoucím zájmem tisku se postavení translidí uvnitř gay hnutí začalo zhoršovat. Rivera byla vytlačena z vedení demonstrací "umírněnějšími" vůdci a mnozí gayové a lesby začali translidi vnímat jako nežádoucí přívažek bránící v jejich asimilaci do většinové společnosti. Rivera se ale i nadále angažovala, ve snaze dostat se na uzavřené hlasování o zákoně dokonce přelezla radniční zeď. Zákon nakonec prošel, práva translidí však z něj byla výslovně vyloučena. Gay hnutí se tak zcela distancovalo od své nejutlačovanější a často i nejúdernější části. Rivera byla tímto vývojem velmi zklamána a vnímala jej jako zradu.

Marsha P. Johnson a Sylvia Rivera

Počátkem 70.let založila společně s Marshou P. Johnson organizaci S.T.A.R. (Street Transvestite Action Revolutionaries) poskytující sociální služby translidem bez domova. Přes dva roky sloužil jimi vedený S.T.A.R. House za útočiště mladým queens živořícím na newyorských ulicích. Konec projektu byl přivozen nedostatkem finančních zdrojů a problémy s oprávněním k užívání budovy. Sen o vytvoření bezpečného životního prostoru pro mladé translidi však Riveru nikdy neopustil a tak v roce 2000 přivedla S.T.A.R. (tentokrát jako Street Transgender Action Revolutionaries) znovu k životu.

Počátkem 90.let přesídlila do Tarrytownu, kde pracovala jako manažerka potravinových dodávek pro Marriot Corporation. Její kontakt s gay hnutím se omezil na aktivity v rámci týdne hrdosti a pořádání drag show v místních klubech. Po čase ji ale problémy s drogami přivedly tam, kde v deseti letech začínala - zpátky na newyorské ulice..

Ve společenství queer lidí žijících pod mostem na Christopher Street nakonec strávila několik let. Všichni se dělili o práci i potraviny a navzájem se podporovali. Nejenže tak měli větší naději na přežití, ale také si díky tomu mohli vytvořit vlastní - byť provizorní - domov. Rivera později na tuto dobu ráda vzpomínala.

Od roku 1997 spolupracovala s Transy Housem v Brooklynu, aktivistickou skupinou vycházející z principů S.T.A.R Housu. Pomáhala jim se sháněním finančních zdrojů a poskytovala poradenskou pomoc pro lidi v procesu přeměny pohlaví. Vlastní S.T.A.R., obnovené v roce 2000, se kromě jiného podařilo přivést Organizaci pro lidská práva k inkluzivnějšímu přístupu vůči translidem.

Během svého života se Rivera zúčastnila nesčetně manifestací a pochodů. S prosbou o veřejné vystoupení se na ní obracely trans i gay skupiny z celého světa, obzvláště populární přitom byla u mladých lidí - "dětí", jak jim říkala. Za celoživotní přínos získala ocenění od mnoha organizací a stala se inspirací několika generací GLBT aktivistů. Jako neumlčitelné svědomí nikdy nepřestala požadovat uznání práv a ochranu translidí i ostatních znevýhodněných skupin.