2. Léčba transvestitismu
Úsilí o změnu cross-dressingového chování transvestitů je obecně považováno za vysoce neúspěšné u vhledových terapií, ačkoliv nevíme o žádném systematickém výzkumu, jež by se toho týkal. Na straně druhé je zde mnoho zpráv o povzbuzujících výsledcích založených na úsilí o modifikaci chování (Bancroft 1974; Dupont 1968; Fischer & Gochros 1977; Lambley 1974; Marks, Gelder & Bancroft 1970; Marquis 1970; Rekers 1977; Rosen & Rehm 1977).

Tyto postupy byly aplikovány na dospělé muže a na děti, kteří provozují cross-dressing nebo vykazují genderově deviantní chování. Tyto zprávy naznačují, že transvestitismus může být redukován nebo eliminován s udržitelnými uspokojivými výsledky po období několika let. Pro většinu behaviorální metody vypadají jako nejlépe pracující. Avšak většina těchto studií je založena na velmi málo případech a zatímco některé obsahují následné studie, jiné nikoliv nebo podávají jen velmi málo informací. Je důležité, že subjekty v mnoha těchto studiích jsou atypické ve srovnání s členy klubů heterosexuálních transvestitů, kteří bývají tak často popisováni.

Většina transvestitů, kteří jsou sdruženi v cross-dressingové skupiny nechtěli psychoterapii či modifikaci chování, která by jim pomohla v zastavení aktivity, kterou shledávají být vysoce uspokojivou a příjemnou. Muži, kteří jsou nejvíce motivováni k eliminaci transvestitismu ze svých životů, jsou obyčejně pod tlakem tak učinit, často od svých manželek jako podmínka pro pokračování manželství. Jiný zdroj tlaku může být, když je transvestitismus používán zaměstnavatelem ke zdůvodnění propuštění z práce nebo vyřazení z armády nebo zrušení bezpečnostní způsobilosti.

Nejvíce žádaná záležitost v souvislosti s transsvestitismem se nejspíše netýká odvrhnutí těchto praktik, ale spíše hledání řešení problémů uvnitř manželství, kde mohou být praktické skutečnosti krátkodobého cíleného direktivního poradenství více užitečné než hluboké hledání vhledu. Jak je diskutováno v kapitole sedm, která se zabývá ženami transvestitů, při společném sdílnosti v řešení problémů a bdělosti k negativním záležitostem, páry mohou obvykle najít cesty k zmírnění jejich nejvíce zatěžujících starostí.

Řešení tohoto poradenského vztahu jde daleko za naše téma zde, ale neříkáme zde nic problémech a frustraci transvestity, která je velmi odlišná od těch, které mají jiní vysoce fungující jedinci. Stejně jako u transsexuálů praktikování cross-dressingu nebo nepraktikování cross.dressingu samo o sobě nemění ostatní problémy.

Docter, Richard F. (1988): Transvestites and transsexuals: toward theory of cross-gender behavior. New York. Plenum Press. strana 52-53.