1. Gender
Termín gender se v posledním desetiletí rozšířil i v českých zemích, avšak přenesl se sem s
ním i značný chaos v jeho užívání. Považuji proto za nutné pozastavit se nad jeho genezí a
nejednoznačným užíváním.
Poprvé byl termín gender v moderním psychologickém smyslu použit americkým psychologem Johnem Moneym v roce 1955. Money jej začal užívat poté, co zjistil u intersexuálních pacientů, že se jejich pohlavní identita může vyvíjet zcela v protikladu s genitálními a jinými biologickými charakteristikami (Money 1988, s.53; Colapinto 2001, s.45). Toto zjištění samo o sobě nebylo nesprávné, avšak Money kromě toho nabyl přesvědčení, že u 95% jeho intersexuálních pacientů byla pohlavní identita určena výchovou (Oakley 2000, s.125). Tento výzkum byl ve své době přijat s velkým zájmem, přičemž zcela zapadlo, že již v roce 1959 byla prokázána jeho metodologická nekorektnost (Colapinto 2001, s.53).
Problémy s užíváním tohoto pojmu mají svůj původ ve způsobu, jakým jej Money od začátku prezentoval. Na straně jedné jej totiž definoval velmi široce a nezávisle na svých dalších teoriích, jak ukazuje následující definice: "Stejnost, jednota a trvalost individuality jednotlivce jako muže, ženy nebo ambivalentního, ve větším nebo menším stupni, zvláště jako zkušenost sebenáhledu a chování; pohlavní identita je soukromá zkušenost pohlavní role a pohlavní role je veřejné vyjádření pohlavní identity." (Money, & Ehrhardt 1972 in Docter 1988). Zároveň se však nebránil tomu, aby byl termín gender používán v podstatně užším smyslu spojeném s teoriemi o jeho vzniku, které postupně formuloval. To v praxi vedlo k chápání genderu jako nezávislého na biologických faktorech (Oakley 2000, s.129) respektive k jeho redukci na pohlavní roli.
Money chápal gender jako jednotu genderové role a genderové identity: "V populárním a vědeckém užití, genderová role a genderová identita bývají uváděny separátně, ačkoliv jsou to ve skutečnosti dvě strany jedné mince." (Money 1988, s.53). Takový přístup je však zavádějící, neboť chápání genderové role a identity jako jednoty bývá v kontextu Moneyho teorií vykládáno jako závislost identity na roli. Přitom se lze zejména u transsexuálních lidí běžně setkat s případy, kdy genderová identita a osvojená genderová role jsou ve výrazném protikladu.
Krásnou kazuistiku vyvracející toto zjednodušení nám poskytl sám Money. Případ publikovaný jako případ Jane či Joan se zdál být ideální pro potvrzení Moneyho myšlenek. Šlo o případ dvou bratrů, jednovaječných dvojčat. Jeden z nich přišel při chybně prováděné obřízce o penis a byl na radu Moneyho podroben primitivní změně genitálního pohlaví a vychováván jako dívka. Jelikož přišel o penis ve věku 8 měsíců, tedy ještě před začátkem druhého roku života, který byl podle Moneyho klíčový pro formování genderu, měl být schopen vyrůst v genderově konformní ženu. Pokud by se opravdu podařilo vychovat Jane/Joan jako ženu a jeho/jejího bratra Briana jako genderově konformního muže, byl by to přesvědčivý důkaz o rozhodujícím vlivu výchovy na utváření genderu. Zpočátku se zdálo, že se Moneyho předpoklady potvrdily, a v roce 1972 publikoval Money tento případ v knize "Man & woman, boy & girl" jako klíčový důkaz potvrzující rozhodující vliv učení na utváření genderu (Colapinto 2001).
Teprve v roce 1997 vyšlo najevo, že Jane/Joan se v rozporu s Moneyho tvrzeními neadaptoval v ženské roli a po nástupu puberty se rozhodl pro změnu pohlaví zpět na mužské. Stalo se tak přesto, že se jej Money tvrdě direktivními zásahy snažil vychovávat jako ženu. Tím se nakonec celý případ stal symbolem vyvrácení řady Moneyho teorií a úpadku jeho vědeckého vlivu, který začal již v osmdesátých letech (Colapinto 2001).
Bylo by samozřejmě zjednodušením tvrdit na základě tohoto jednoho případu, že
genderová identita je vrozená a nezávislá na genderové roli dané výchovou. V každém
případě se však ukázalo, že vztah mezi genderovou identitou a genderovou rolí je mnohem
složitější, než Money a jeho následovníci předpokládali. Lze tedy mluvit přinejmenším o
dvou značně nezávislých aspektech genderu, a proto je třeba používat tento pojem velmi
opatrně s distancí od Moneyho pojetí, které stále přetrvává u části odborné veřejnosti
zejména pak v prostředí gender studies (Onrisová, Bianchi. 2000, s.169)
2. Gender a sexuální orientace (preference)
Dalším pro mou práci podstatným problémem je vztah genderu a sexuální orientace
respektive preference. John Money napsal v tomto směru následující: "Zde není limitů
ohledně množství adjektiv, která mohou být použita pro hodnocení genderu. Jedna
klasifikace hodnotí homosexuální, bisexuální nebo heterosexuální gender. Homosexuální
gender se může široce rozpínat od drag queen nebo gynemimetika na straně jedné až k
stereotypnímu fotbalovému macho hrdinovi nebo seržantu od námořní pěchoty, který má
maskulinní gender s výjimkou sexu s partnerem, ke kterému je eroticky přitahován a s
nímž je vázán mužným poutem v milostných záležitostech." (Money 1988, s.53). Z tohoto
citátu jasně vyplývá, že Money považoval sexuální orientaci za pouhý aspekt genderu.
V odborné veřejnosti se však ustálilo povědomí o genderu a orientaci jako o dvou nezávislých veličinách (Baštecká 2001, s.150-151; Janošová 2000, s.16-17; Weiss 2002, s.158-159). Rovněž obě psychopatologické klasifikace používají toto rozdělení. Z důvodů srozumitelnosti a užitelnosti rozlišení genderu a sexuální orientace jako dvou odlišných prvků se jej také přidržím.
Zároveň bych chtěla upozornit na prolínání těchto dvou prvků. V lidské historii bylo běžné spojování homosexuální orientace s feminitou u mužů a maskulinitou u žen. Ovšem už ve starověku si mnozí uvědomili, že taková spojitost se neobjevuje vždy, a proto objevilo se rozlišení mezi maskulinními a feminními homosexuály (Janošová 2000, s.81). V devatenáctém století rozdělil homosexuální muže podle jejich sexuálního chování a genderové identity Ulrich, který byl v devatenáctém století průkopníkem dekriminalizace homosexuality v Německu. Toto rozlišení přežívá v klinické praxi dodnes (Brzek,& Pondělíčková 1992, s.30-35), ačkoliv jeho teoretické základy byly v posledních desetiletích opakovaně zpochybňovány.
Podstatným prvkem při zpochybňování vztahu mezi orientací a genderem bylo rozvíjející se sebeuvědomění gay a lesbické komunity. Z obou těchto komunit se nejméně již od sedmdesátých let ozývají hlasy ostře kritizující tehdejší stereotypní předpoklad, že gay či lesbické páry jsou napodobeninami heterosexuálních párů. (Witt a kol. 1995). V gay a komunitě bylo toto odmítnutí podstatnou součástí takzvané klonové kultury sedmdesátých a osmdesátých let (Rupp 2001, s.191-195), která se stylizovala extrémně maskulinně.
Odmítavý až nepřátelský postoj k genderově odlišným jedincům se v té době objevoval i v gay organizacích a tiskovinách, které se často snažily líčit gaye jako zcela obyčejné lidi výjma sexuální orientace (Witt a kol. 1995, s.408-410). Významnou roli hrála také snaha zbavit se nálepky feminity, která byla mnoha gayi vnímána jako ponižující a nepatřičná (Rupp 2001). Rovněž v lesbické komunitě docházelo k odmítání modelu butch a femme (maskulinní a feminní lesbičky). Tento přístup vycházel z odmítaní patriarchálních modelů a představy o rovnosti mezi ženami.
Takové snahy jsou z hlediska vývoje těchto dvou komunit zcela pochopitelné, avšak tyto modely genderové nonkonformity v gay a lesbické komunitě nezmizely. Singh a kol. (1999) popsali ve svém výzkumu existenci butch - femme modelu v lesbické komunitě, přičemž prokázali značný rozdíl v anamnestických a osobnostních charakteristikách těchto dvou podskupin lesbické komunity. Historií těchto dvou rolí v rámci lesbické komunity popsala Leila J. Rupp (2001, s.154-159). Rovněž odpor, který projevovali někteří gay a lesbičtí aktivisté, ztratil na intenzitě. Jedním z důsledků reflexe této vazby je i určitý zájem gay aktivistů o problematiku GID v dětství, jakkoliv to jistě není jejich stěžejní téma (Mass 1990).
Mnohem výrazněji je však prolínání genderu a sexuální orientace (preference)
viditelné v případě transvestitismu nebo GID. Právě toto prolínání dnes působí problém jak
v klasifikaci DSM IV tak v MKN 10, které se navzájem rozcházejí zejména v otázce
transvestitismu, a ani jedno z řešení, která nabízejí, se nezdá být uspokojivé.
3. Biologické pohlaví jako zdroj asymetrie ve výzkumu
Důležitým faktorem při práci s výzkumy a teoriemi v oblasti genderové nonkonformity je
výrazná asymetrie mezi množstvím informací o jednotlivých biologických respektive
chromozomálních pohlavích. V historických záznamech stejně jako v současných
výzkumech je totiž věnováno mnohem více prostoru biologickým mužům než biologickým
ženám.
Tento stav může mít několik příčin. Může mezi ně patřit fakt, že historické záznamy stejně jako výzkumy většinou vedli a psali muži, stejně jako to, že v patriarchální společnosti byla dominantní hodnotou maskulinita a její odvržení bylo tudíž více udivující a snad i společensky nebezpečnější. Rovněž se zdá , že homosexuální orientace i některé druhy genderové nonkonformity bývají okolím méně vnímány u žen než u mužů, což může být dáno jak jejich reálně jemnějšími projevy, tak přehlížením žen a jejich aktivit.
Otázka sama pro sebe jsou reálné poměry ve výskytu homosexuality a GID v populaci. Obecně se předpokládá, že lesbických žen je asi polovina proti homosexuálním mužům. Nikdo se tím ale není příliš jistý, stejně jako panují již desetiletí diskuse o prevalenci homosexuální orientace v populaci, přičemž u mužské homosexuality výsledky výzkumů ukazují její prevalenci mezi dvěma až deseti procenty (Brzek, Pondělíčková- Mašlová 1992, s.24). U GID je opravdu těžké dobrat se přesných informací. Některé diagnózy nemají ekvivalent pro biologické ženy a u transsexuality, kde lze o jakési vyváženosti diagnózy pro obě pohlaví mluvit, se zase výrazně rozcházejí výsledky mezi geografickými oblastmi.
Analýza výše zmíněných faktů by mohla být námětem samostatné práce, a proto se
ji zde nemohu podrobně věnovat. Hlavním cílem tohoto mého zamyšlení je spíše určitá
omluva za to, že i v této práci bude věnováno mnohem více prostoru biologickým mužům,
neboť symetrické referování o obou biologických pohlavích mi znemožňuje jak nedostatek
pramenů tak omezený rozsah této práce.