4. Transvestitismus v psychopatologické klasifikaci
Mluvit o tom zda a jak by měl by měl být transvestitismus přítomen v psychopatologických manuálech, je vzhledem k výše zmíněnému nozologickém zmatku obtížné. Pokusím se začít otázkou fetišistického transvestitismu, který má přeci jen v odborném povědomí hlubší kořeny. Netroufám si posuzovat další vývoj diagnózy fetišistického transvestitismu, avšak považuji za možné, že byl fetišistický transvestitismus možná i s fetišismem vyřazen, přičemž znechucení ze zmatků v jeho definování by mohlo být jednou z příčin.

Rozhodně se nedomnívám, že názor Weisse (2002, s.93), že transvestitismus je třeba léčit pro jeho společenskou obtížnost, by mohl být argumentem pro jeho patologické zařazení. Jedná se zde totiž nejen o záležitost, v níž veřejné mínění podléhá jisté změně, ale také o základní otázce na základě čeho vlastně definovat patologické chování zejména v oblasti sexuální preference. Pokud se týká cross-dressingu to, že se někomu nelíbí, je stejně chabý důvod pro diagnostikování patologie jako to, že někdo nosí špinavé nebo naopak drahé šaty a ty se jiným nelíbí.

Tím však nechci celou otázku zlehčovat, neboť nepochybuji, že existuje řada transvestitů, kteří pociťují svou aktivitu jako problém a mohou v tomto směru vyhledat lékařskou či psychologickou pomoc. Nedomnívám se však, že je to dostatečný důvod pro patologizaci transvestitismu (cross-dressingu).

Nezdá se totiž, že by hlavním směrem lékařské či psychologické intervence měla být změna cross-dressingového chování, přičemž existence této diagnózy vede ke kladení nadměrného důrazu na fakt cross- dressingu, což je v genderově již dosti netolerantní společnosti medvědí služba všem cross- dresserům, ať už sami pociťují cross-dressing jako problém nebo nikoliv.