Transgender (TG)
Tento pojem získal od doby svého vzniku více
významů a bývá užíván v souvislosti s různými skupinami lidí. Původně
se vztahoval pouze na jedince žijící v roli „opačného" pohlaví, kteří
nepodstoupili chirurgickou přeměnu pohlaví. V současnosti se nejčastěji
užívá jako synonymum nepopulárního a zavádějícího pojmu transsexuál,
či obecně pro všechny „translidi", tedy i pro transvestity/cross-dressery,
drag kings/queens, shemales a pro transgendery v původním slova
smyslu. Nejšířeji je transgender chápán jako pojem zastřešující všechny
jedince vymykající se stereotypním heterosexistickým požadavkům na
„správného" muže a „správnou" ženu (patří sem tedy i intersexuální lidé,
lidé homosexuální a osoby s genderově netypickým projevem –
maskulinní ženy, feminní muži,..). (Ante, 2003)
Pohlaví
Pojmy pohlaví a gender jsou často považovány za totéž nebo
jsou libovolně zaměňovány, ale charakteristiky, které je odlišují, je
důležité mít na paměti. Pohlaví vypovídá o biologickém rozlišení mezi
jedinci mužskými a ženskými a obvykle je určen zevním genitálem.
Gender vypovídá o kulturně podmíněných behaviorálních, společenských
a psychologických znacích považovaných za typicky mužské nebo ženské.
V naší kultuře se běžně pohlaví považuje za něco absolutního; když se narodí dítě, lékaři se podívají na genitálie a prohlásí „máte holčičku" nebo „je to chlapeček", pouze podle toho, jestli najdou penis a varlata a nebo vulvu. Od toho okamžiku je s dítětem zacházeno podle kulturně předepsaných schémat pro děvčátko nebo pro chlapečka, jako by byla anatomie genitálu jediným indikátorem pohlaví. Určení pohlaví tak jednoduché ale není. Ze sexuologického hlediska je zde nejméně osm faktorů – pět biologických a tři sociální a psychologické – které jsou považovány za určující. Biologickými determinantami jsou chromozomy, hormony, gonády (žlázy produkující pohlavní hormon), vnitřní pohlavní a reprodukční orgány a zevní pohlavní orgány. Sociální a psychologické determinanty jsou gender výchovy, genderová role a genderová identita.
Pro většinu lidí je všech osm faktorů v dokonalé shodě; například
člověk, který se narodil se zevním mužským genitálem bude mít mužské
chromozomy, mužský vzhled a gonády i vnitřní a zevní pohlavní orgány
odpovídající mužské anatomii. Taková osoba bude navíc vychovávána
jako muž, bude mít mužskou roli ve společnosti a bude se za muže
považovat a jako muž cítit. U člověka s transsexualitou tyto faktory
v souladu nejsou, protože osmý z nich - genderová identita - je od
ostatních odlišný. (Brown, Rounsley, 1996)
Gender výchovy (gender of rearing)
Původně se používal pojem
pohlaví výchovy (sex of rearing). Vhodnější je rozhodně gender výchovy,
neboť výchova se vztahuje k genderově-specifickým socializačním
technikám užívaným u dívek a chlapců, nikoli k somatickým
charakteristikám dětí (Ante, 2003).
Gender, genderová role
Gender je sociální konstrukt používaný
k rozlišení mezi mužským a ženským, maskulinním a feminním. Když se
narodíme, náš vnější genitál (zpravidla) určuje naše ženství nebo mužství.
Postupně se učíme jak se pohybovat, mluvit, oblékat a chovat způsobem,
který naše kultura považuje za vhodný pro muže či pro ženy. Učíme se
naši genderovou roli. Když potom potkáváme neznámé lidi, přisuzujeme
jim genderovou příslušnost na základě celé škály těchto tělesných a
behaviorálních klíčů. Veškeré tyto záležitosti souvisí s tím, jak si ta která
kultura gender definuje a může se lišit od jedné kultury ke druhé.
Genderová identita
Genderová identita, či psychická identifikace sebe samého, naopak
nemůže být přisouzena nikým zvenčí. Je to naše vlastní hluboké
přesvědčení a hluboce pociťované vědomí příslušnosti k jednomu nebo
druhému genderu. Toto vědomí je pevně zakotveno již mezi druhým a
třetím rokem života.
Genderová identita je naprosto soukromá a vnitřní záležitost. Nelze ji vidět, jen cítit. Je to také jediný z osmi faktorů určujících pohlaví, který je absolutně subjektivní. Nelze ji určit podle toho, jak daný jedinec vypadá, jak se pohybuje, obléká nebo chová, ani nemůže být určena pomocí lékařských nebo psychologických testů. Jediný způsob, jak zjistit něčí genderovou identitu, je zeptat se ho/jí. (Brown, Rounsley, 1996)
U naprosté většiny lidí se genderová identita shoduje s jejich tělem,
transsexuální lidé ale toto štěstí nemají. Navzdory všem fyzickým znakům
se za příslušníky svého anatomického pohlaví nepovažují, mysl a tělo jsou
v přímém rozporu.
Transsexualita
Za transsexuální se považují lidé, kteří cítí, že jsou
nebo by měli být příslušníky opačného pohlaví. Tělo, s kterým se narodili,
se neshoduje s jejich vnitřním přesvědčením a mentální představou o
tom, kdo jsou nebo kým by chtěli být. Nevyhovuje jim ani genderová role,
která jim byla přisouzena na základě anatomického pohlaví. Toto dilema
jim způsobuje intenzivní emocionální distres a úzkost a často brání
běžnému dennímu fungování. Lidé s transsexualitou (TS) často uvádějí,
že se cítí být v pasti – odsouzeni k tomu, aby žili své životy „uvězněni ve
špatném těle", pokud nedojde k „nápravě" situace hormonální léčbou a
chirurgickou přeměnou pohlaví. Většina si tento nesoulad bolestně
uvědomuje již od dětství, přestože někteří si to plně připustí až v pubertě
nebo dospělosti. V literatuře se pro nesoulad mezi myslí a tělem používá
termín transsexualita, gender dysphoria a nebo nejnověji gender identity
disorder (porucha genderové identity) - GID.
Female-to-male (FtM) je označení pro jedince ženského anatomického pohlaví, kteří mají mužskou genderovou identitu a je pro ně přirozená mužská genderová role.
Male-to-female (MtF) mají anatomické pohlaví mužské a ženskou
genderovou identitu, touží po ženské genderové roli.
Transvestitimus, cross-dressing
Jako transvestité se označují jedinci,
kteří nosí oblečení příslušející opačnému genderu, buď primárně pro
erotické vzrušení či sexuální uspokojení, a nebo tak činí z emocionálních
nebo psychologických důvodů, zejména ve vyšším věku. Naprostou
většinu těchto lidí představují muži.
Typický transvestit je heterosexuální, ženatý a vzdělaný muž. Někteří mají fantazie, v nichž si představují sebe jako ženy (v extrémním případě berou malé, ale i větší, dávky estrogenů pro feminizaci), ale mají mužskou genderovou identitu, vyhovuje jim jejich mužské tělo včetně genitálu a netouží po operativní přeměně pohlaví.
Cross-dressing většinou začíná v pubertě a může pokračovat po celý život. Od puberty do časné dospělosti mívá převlékání silnou sexuální komponentu. K sexuálnímu vzrušení obecně dochází při nošení jednoho či více kusů ženského oděvu (obvykle vypůjčených od matky, sestry nebo jiné ženy žijící v domácnosti), kdy většinou takto oděni masturbují.
Pro některé zůstane sexuální komponenta pevně fixována po celý život, u jiných postupně s věkem ustupuje nebo se stane až sekundární vedle pocitu pohodlí, relaxace či pohody. Někteří z transvestitů tvrdí, že jim cross-dressing umožňuje vyjádřit jejich feminní stránku, jejich „druhé já", nebo také jemnější a více emocionální stránku. Zatímco pro některé je cross-dressing uklidňující a osvobozuje je od tlaků, které na ně kladou rigidní stereotypní očekávání společnosti, spojená s mužskou rolí, pro jiné je to zdroj radosti a pocitu plnějšího života.
Míra, frekvence a viditelnost cross-dressingu je značně variabilní. Někdo si obléká jen jedinou část ženského oděvu, jako např. spodní prádlo či punčochy, někdo se obléká do ženského od hlavy k patě včetně make-upu a paruky. Zatímco někteří se převlékají příležitostně, jiní tak činí denně, osvojují si ženskou personu a používají ženské jméno. Tuto „ženskou stránku" osobnosti se někdy daří tak úspěšně zakomponovat, že po ní při návratu k mužské roli není ani stopy. Cross-dressing může být jak naprosto soukromou, tak i veřejnou záležitostí. Transvestité mají často narcistní rysy a užívají si situace, kdy je jim věnována pozornost okolí, rádi se prohlížejí v zrcadle a fotí.
Podle některých vědců je poměr převlékajících se mužů a žen několik tisíc ku jedné. Příčiny této rozdílnosti nejsou úplně jasné, ale je velice pravděpodobné, že počty převlékajících se žen jsou podhodnocené. Podle spekulací mají ženy méně důvodů k převlékání díky menší rigiditě standardů, týkajících se ženského oblékání; jejich mužské oblečení příliš pozornosti neupoutává.
Největší rozdíl mezi mužskými a ženskými transvestity je v motivaci.
Zatímco u mužů je cross-dressing obecně spojován s fetišismem, u žen to
neplatí. Odborníci věří, že téměř žádná žena nemá fetišistické tendence a
proto ani cross-dressing u žen téměř žádnou erotickou komponentu
nemá. Namísto toho může převlékání souviset s touhou získat a prožít
mužskou sílu, společenský status a privilegia. (Brown, Rounsley, 1996)
Sexuální/erotická orientace
Sexuální orientace je definována pohlavím
osob, ke kterým je jedinec eroticky a emocionálně přitahován. Jsou zde tři
možnosti: orientace homosexuální, heterosexuální a bisexuální.
Homosexuální člověk je přitahován jedinci stejného pohlaví,
heterosexuální člověk jedinci opačného pohlaví a bisexuální člověk je
přitahován k příslušníkům obou pohlaví. Také u transgenderů jsou
možné všechny tři varianty, ovšem definice pomocí pohlaví může být
matoucí. V práci proto používám pojem „erotická orientace", která
definuje orientaci nikoli podle pohlaví, ale podle genderové identity.
Homoerotická orientace pak bude znamenat přitažlivost k lidem stejné
genderové identity a heteroerotická k lidem s genderovou identitou
opačnou.
Homosexualita
Homosexuální muži (gayové) a lesbické ženy jsou lidé,
kteří jsou sexuálně a emocionálně přitahováni k jedincům stejného
anatomického pohlaví. Homosexualita byla často zaměňována nebo
ztotožňována s transsexualitou, především u případů transsexuality typu
male-to-female. Toto zmatení pravděpodobně vzniklo proto, že má část
gayů zženštilé chování (nebo dokonce nosí ženské oblečení, jako v případě
drag queens) a je zde tendence zaměňovat zženštilost se ženskostí.
Podobné nepochopení existuje i v případě female-to-male transgenderů a
lesbických žen typu „butch".
Butch,femme
U homosexuálních párů se hlavně v minulosti nutně
předpokládala podobná dynamika jako u párů heterosexuálních. Jeden ze
dvojice měl tedy „představovat muže a druhý ženu". U lesbických žen se
začalo pro maskulinní ženu používat označení „butch", pro tu feminní
zase označení „femme". Přestože se přehrávání butch/femme rolí považuje
za překonané, mají tyto termíny i nadále svůj význam. V Japonsku se ve
významu butch/femme používají výrazy tachi/neko.
Drag Queens
Drag Queens jsou homosexuální cross-dresseři, kteří se oblékají do
ženského oblečení pro své erotické a sexuální potěšení nebo kvůli svým
partnerům, jenž jsou přitahováni k ženské prezentaci u mužů. Drag
queens neaspirují na to, stát se ženou, a ani jejich partneři nechtějí
anatomické ženy – oba si cení svého mužství. Drag queens se identifikují
jako muži, považují své tělo za odpovídající a nepřejí si jeho chirurgickou
přeměnu.
Na rozdíl od cross-dressingu u transvestitů jsou drag queens ve svém projevu teatrální a vychutnávájí si efekt, který mají na okolí. Mnoho z nich se v běžném životě obléká androgynně. Podle některých odborníků tvoří drag queens pouhých 5% z celé populace gayů, ale právě jejich nápadnost je činí mnohem viditelnějšími než je zbytek komunity, což může vést k mylné představě, že každý gay nosí ženské oblečení.
Slovo drag má původ v dobách, kdy ženy nesměly hrát divadlo. Ženským představitelem může být jak homosexuální muž, tak také muž bisexuální či heterosexuální. Část tvoří transvestité a někteří z nich jsou transsexuálové typu male-to-female, kteří jako jediní z této skupiny touží po změně pohlaví. (Brown, Rounsley, 1996)
Tento typ cross-dressingu je spojen s jevištním představením a má
kořeny ve starém Řecku, Římě, Anglii, Japonsku, Číně i dalších koutech
světa. Jako protiklad k drag queens jsou tu drag kings, ženy oblékající
se do mužských šatů, s nalepenými vousy apod., které opět chtějí vzbudit
pozornost, připadně také zesměšnit fakt, že jen biologický muž má právo
„být maskulinní". Drag kings se rekrutují nejčastěji z řad lesbických žen
typu butch.
Intersexualita
Intersexuální jedinci, dříve nazývaní „hermafrodité", se
rodí jak s ovariální tak testikulární tkání, buď částečně nebo plně
vyvinutou. Někteří mají viditelně abnormní nebo obojetný zevní genitál.
Rodiče a lékaři jsou pak postaveni do obtížné pozice, kdy (bohužel v této
kultuře se svým právním systémem) musejí rozhodnout o pohlavní
příslušnosti dítěte. Někdy (bohužel často) dojde také k rozhodnutí
chirurgicky upravit obojetné či jinak „zrůdné" genitálie.
Mezi intersexuály patří také lidé s mužským genotypem a ženským fenotypem (např. cAIS/complete Androgen Insensitivity Syndrom – syndrom kompletní necitlivost na androgeny, kdy dochází k spontánní přeměně části testosteronu produkovaného nesestouplými varlaty na estrogeny) a naopak s genotypem ženským a fenotypem mužským (CAH/ Congenital Adrenal Hyperplasia – vrozená adrenální hyperplázie, kdy je zvýšená produkce steroidů v nadledvinkách), případně všechny další případy, kdy ženskému fenotypu neodpovídá genotyp XX a mužskému fenotypu genotyp XY. (Bushong, 2002)
Nezřídka se stává, že zapsané pohlaví, případně i chirurgicky upravené
genitálie, nejsou v souladu s genderovou identitou jedince a ten pak
usiluje o jeho změnu, podobně jako v případě transsexuality.
Coming out
Proces, kdy člověk vyjde se svou odlišností,
ať už jde o jinou sexuální orientaci nebo genderovou identitu, na
veřejnost a obeznámí s tím své okolí a členy rodiny.
Passing
Schopnost procházet ve společnosti
v genderové roli, odpovídající genderové identitě jedince, aniž by ho okolí
rozpoznalo jako příslušníka jeho anatomického pohlaví.
Sexismus
Jakékoli předsudky a diskriminace na
základě pohlaví. Předsudky se týkají toho, jaké chování, životní poslání a
činnosti přísluší tomu kterému pohlaví a jsou zakořeněny v představě
„tradičních rolí" muže - ochránce a živitele rodiny, a slabé, o potomstvo
pečující ženy. Jestliže muž či žena začnou usilovat o něco, co spadá do
oblasti vymezené pro druhé pohlaví, naráží na nepochopení a odpor
(někdy se jedná o institucionální odpor – soudy přidělující děti po rozvodu
téměř výhradně matkám, golfové kluby nepřijímající ženy..). Jazyk je
často strukturovaný podle patriarchálních vzorců, které neberou v úvahu
ženský element, a tudíž je také sexistický (profesní a občansko-právní
výrazy používané pouze v mužském rodě). (Simerská, 2003)
Heterosexismus
Jakékoli předsudky či diskriminace
osob, vztahů či chování, které nesplňují požadavek heterosexuality. Za
normální, správnou, přirozenou a zdravou se považuje pouze
heterosexuální orientace, vztahy a sexuální identita. Homosexuální
chování, vztahy, identita či orientace jsou pak považovány za nenormální,
zvrácené, nesprávné, nepřirozené a nezdravé. Společnost pak reaguje buď
trestáním, snahou „vyléčit" vrozené, nebo alespoň vyžaduje přijmout roli
nemocného.
V širším pojetí je heterosexismus označením pro jakékoli předsudky či diskriminace osob, vztahů či chování, které překračují a narušují bipolární pojetí pohlaví a genderu (např. transfobie, intersexfobie). Za normální, přirozené, správné, zdravé a jediné možné se považuje mužské či ženské pohlaví (jako úřední záznam a jako soubor pro jednotlivá pohlaví odlišných a jedinečných biologických charakteristik), mužská či ženská genderová role a genderová identita.
Odchylky od tohoto rigidního
pojetí se společnost pokouší všemožně eliminovat, ať už pomocí „léčby"
(např. chirurgickou mutilací těl intersexuálů), fyzické likvidace či mlčením
a dezinformacemi ohledně četnosti a pravé povaze těchto stavů, osob či
chování. Bipolární pojetí se projevuje například i v běžně užívaném
sousloví „opačné pohlaví" – které okamžitě ztrácí smysl, dojde-li řeč na
lidi intersexuální či transsexuální, jejichž „podpohlaví" nejsou
jednoznačně ženského ani mužského typu. (Ante, 2003)