Tyto výpovědi jsem sebral a přeložil z internetu, jak ze zpravodajských
rubrik a magazínů, tak z osobních stránek jednotlivců nebo organizací.
Masae Torai
Masae Torai je female-to-male transgender. V roce 1987 odletěl do
USA se 4 miliony yenů, které ušetřil, aby mohl podstoupit chirurgickou
přeměnu pohlaví a splnit si tak své dlouholeté přání „stát se mužem".
V USA získal diagnózu GID a ve 23 letech podstoupil mastektomii
(odstranění prsů). Po návratu do Japonska začal užívat mužské hormony
a o 2 roky později mu opět v USA odstranili vaječníky. Přestože je se svou
fyzickou proměnou spokojen, utrpení pokračuje.
„Když jsem si šel před pár lety obnovit cestovní pas, musel jsem 30 minut před ostatními lidmi vysvětlovat svou situaci. Byl jsem na rozpacích, jak to vysvětlit, a dokonce jsem se cítil provinile, že matu ostatní lidi, když musím ukázat svůj občanský průkaz." (Matsubara, 2001)
Torai patří mezi čelní představitele japonské trans-komunity; píše knihy s touto tematikou, je šéfem FTM Nippon a členem asociace NAO (No Assignment of Opposite Sex), která poskytuje podporu a informace transgenderům, projednává s právníky otázky změny pohlaví v rodinném registru a nedávno zahájil také spolupráci se školstvím. Pracuje na částečný úvazek jako lektor na Mie University a další státní universitě, kde se věnuje vzdělávání v oblasti sexuální identity.
„Těším se na to, že budu moci sdílet se studenty své zkušenosti
z procesu přeměny pohlaví a další problémy, kterým transsexuálové musí
čelit, včetně těch, které souvisejí se změnou genderu v rodinném
registru." ?
Masaru
Masaru je androgynní female-to-male transgender, navíc
pravděpodobně homosexuální. Touží po hormonální léčbě i operacích.
Nesoulad se svou anatomií cítil do 6 let a až v 21 letech si uvědomil, co
s ním není v pořádku, když sledoval televizní pořad, v němž vystoupil
transsexuální člověk. Poté si sehnal knihy s touto tematikou a setkal se
se členy FtM Nippon (sdružení japonských FtM). „Kdybych je nepotkal,
možná bych spáchal sebevraždu. Toužil jsem zmizet pryč od všeho
utrpení. Zemřít jako žena bylo pro mě ale nepřípustné, takže sebevražda
přestala být aktuální. Namísto toho jsem začal propadat melancholii a
toužil se ztratit z povrchu zemského.."
Masaru přišel o matku, když mu bylo 17 let. Žije s otcem a starším bratrem, ale nemají pro jeho stav mnoho pochopení. S prarodiči to je podobné: „Prarodiče to vůbec nechápou a berou mě pořád jako holku. Ještě že od sebe bydlíme tak daleko! Jsem moc rád, že se s nima nemusím vidět.."
Když byl Masaru v posledním ročníku střední školy, měl nepříjemný incident v gay baru kvůli názorům na ženy, muže a lidi mimo tyto dvě kategorie. Svěřil se své (již starší) učitelce, že je FtM transgender: „Přijala to nečekaně snadno. Vlídným hlasem prohlásila, že je to jen menšinová skupina, nic divného. Byl jsem moc rád.. Přestože to tak nutně nemusí být, cítím, že ženy mají méně předsudků ohledně sexuálních menšin než muži. Myslím, že mužská netolerance k těmto menšinám a k genderové svobodě úzce souvisí s mužskou nadvládou ve společnosti."
„Není moc lidí, kteří nám rozumějí. Je to těžké, i když někdo s pochopením se najde i mezi běžnými lidmi. Předsudky, které já a mně podobní posloucháme, znějí například takto: „Toužíš po něčem takovém jen proto, že jsi ještě nespala s mužem." „Narodila ses přece jako holka – a co rození dětí?" „Člověk by měl užívat toho pohlaví, se kterým se narodil." „Přestože to chceš udělat, stejně nemůžeš; muž má být mužem a žena ženou." „Odporuje to zdravému rozumu. Měla bys s láskou přijmout pohlaví, se kterým ses narodila." „Je to rouhání, sexuální perverze, něco nenormálního…" Představa GID jako něčeho divného má hluboké kořeny. I když předsudků ubývá, situace je stále neutěšená, mezi lidmi neexistuje rozlišování mezi genderem a pohlavím."
Setkání s odborníkem přineslo další zklamání. Již 5let fungující poradce pro GID, učitel klinické psychologie, kterému byl Masaru přidělen, prohlásil: „Když chceš být mužem, tak maskulinním!" „Jako by nebyli i feminní muži!", oponuje Masaru. Jejich setkání skončilo poté, co poradce – odborník(?!) prohlásil: „Chudáci tvoji rodiče, mít takovou divnou dceru!" „V Japonsku je málo dobrých poradců. Dokonce i doktor „K.", psychiatr ze Saitamské nemocnice, schvaluje pouze typické GID a homosexuálními GID pohrdá. Vážně, nekecám! I psychiatr je takhle konzervativní?! Ztrácím naději. Genderová identita a sexuální orientace jsou přece něco odlišného!"
„Dostal jsem radu, abych si našel poradce, který mi bude rozumět.
Není to ale pravděpodobné.." Jediným, pro Masaruho těžko přijatelným,
řešením se tedy zatím zdá být tato praktická rada: „Pokud chceš rychle
získat diagnózu, je nejjednodušší prostě lhát."
Motoko Katayama
Motoko, male-to-female transgender, prožívala celoživotní stres až do
té doby, než se konečně rozhodla před pár lety rozvést. Přestože postrádá
svou 10letou dceru, cítí se svobodnější. Za věc, kterou by se její dcera
neměla dozvědět, považuje to, že je jejím otcem.
Motoko se rozhodla ke změně pohlaví ve svých 40 letech. Došlo k tomu poté, co ji manželka přistihla s make-upem na obličeji, když se zbytek rodiny uložil ke spánku. Malování se bylo pro Motoko jednou z cest, jak uvolnit stres, protože jinak žila a oblékala se jako muž a pracovala jako počítačový inženýr. „Myslím, že moje žena měla podezření. Když se mě začala vyptávat, pokaždé jsem se omlouvala a slibovala, že to už nikdy dělat nebudu." (Matsumoto, 2002)
Motoko získala diagnózu GID v Saitamské nemocnici a čeká na povolení operací. Přestože většina transgenderů pracuje kvůli nepochopení v zábavním průmyslu, ona si své místo udržela a na plný úvazek pracuje pro jednu významnou společnost, která její změnu akceptovala. Došlo jen k přeložení na jiné oddělení v jiném městě, aby se předešlo komplikacím.
Dlouhovlasá, dovedně upravená Motoko k tomu říká: „Konečně se ve
svém těle se svou identitou cítím příjemně."
Rumiko Miyazaki
Rumiko se identifikuje jako male-to-female transsexuál. O sobotách
žije jako žena a ve všední dny vyučuje politiku a ekonomii na Tokijské
střední škole jako muž. Má manželku a syna, kterým hraje roli manžela a
otce o nedělích. „V roli ženy se cítím mnohem lépe a nemůžu se dočkat,
kdy zase bude sobota. Dokonce i pro ostatní transsexuály jsem ale
„falešný GID" nebo prostě „perverzní".." (Matsubara, 2001)
Hasshi
Přeloženo z www stránek ISNA s názvem „Hermafrodites with Attitude
Fall 97 - Update from Japan".(Dostupné na http://www.isna.org/newsletter/fall97/fall97.htm, 8.4.2003.)
„Jmenuji se Hasshi, mám syndrom parciální androgenní insensitivity
(pAIS). Byl jsem vychován jako chlapec a v dětství užíval hormony,
operativní úpravu genitálu jsem nikdy nepodstoupil. Neidentifikuji se jako
muž, ale jako specifický druh člověka, jakým jsem. Proč by mělo být
nezbytné nutit ženské nebo mužské pohlaví lidem, kteří jsou odlišní?
V srpnu 1995 jsem založil společnost Hijra Nippon, v současné době fungující pod názvem Peer Support for Intersexuals (PESFIS). Poskytujeme podporu a informace pro intersexuály a jejich rodiny, máme podobné cíle jako ISNA (Intersex Society of North America).
V Japonsku se již dělá masový screening ohledně CAH (kongenitální adrenální hyperplázie). Minulý rok podala PESFIS žádost o informace na Ministerstvu zdraví a blahobytu, čímž bychom rádi zahájili dialog mezi intersexuálními pacienty a lékaři. Také se snažíme o poskytování informací o intersexualitě lidem, kteří se angažují v sexuální výchově.
V roce 1997 vyšla v Japonsku moje kniha „Intersexuálové, bojujte za život!" Ceníme si podpory ze strany ISNA; některé materiály jsme přeložili z jejích zdrojů, včetně „Doporučení pro léčbu".
Dodává mi odvahu, když vidím, jak se hnutí pro podporu
intersexuálních pacientů šíří mezi národy, a jsem pyšný na založení jeho
první základny tady, v Asii. Ať pokračuje konfrontace našich společností
s neuniknutelnou realitou pohlavní a genderové variability!"