První chirurgická přeměna pohlaví (SRS ) v Japonsku se uskutečnila ve Fakultní nemocnici Saitama v říjnu 1998. Jednalo se o pacienta s transsexualitou typu female-to-male a veškeré chirurgické zákroky byly provedeny v souladu se směrnicemi, které předtím ustanovila Komise japonské psycho-neurologické společnosti v květnu 1997. Tyto směrnice, které vyšly jako „Zpráva komise a doporučení pro GID", se staly ukazateli standardů péče a klinických procedur pro GID terapii a umožnily oficiální uznání chirurgických zákroků v rámci léčby ve FN Saitama. (Tamaki, 2001)
Tento první případ SRS v Saitamě byl rozsáhle prezentován v médiích a to velmi pozitivním způsobem. Od té doby se stále častěji mluví a píše o nejrůznějších otázkách spojených s GID a proto se problematika chirurgické přeměny pohlaví i pojmy samotné dostávají čím dál více do povědomí veřejnosti. Vedle hlavních problémů, souvisejících s GID a transgendery, které se řeší v jiných zemích, zaměřila se v Japonsku pozornost na specifické problémy způsobené japonskými společenskými postoji, administrativní strukturou a právním systémem.
U většiny lidí trpících GID či jiným TG stavem je život poznamenán
nejistotou vlastní genderové identity a obtížným přijetím ze strany přátel
a rodiny, o zbytku společnosti nemluvě. Aby mohli tito lidé vést normální
životy, je nezbytně nutné všeobecné přehodnocení společenských a
právních konceptů genderu.
A) Problémy spojené s rodinou a společností
S prvním případem chirurgické přeměny pohlaví se objevilo mnoho
problémů souvisejících s GID z hlediska medicínského, právního i
společenského, při jejichž řešení se spíše než výsledek objevují další a
další nevyřešené a ještě složitější otázky. Komise japonské psycho-
neurologické společnosti pro GID ve své zprávě uvedla, že GID je druh
onemocnění (shikkan), které vyžaduje náležitou léčbu. Toto důležité
ustanovení nyní umožňuje pacientům s GID podstoupit jak hormonální
tak chirurgickou léčbu (bohužel jen z malé části hrazenou zdravotní
pojišťovnou), jelikož je to v souladu se směrnicemi z roku 1997. Komise
rovněž navrhla, že by se právníci a soudní znalci měli pustit do věcí
souvisejících se specifickými administrativními a právními potřebami lidí,
jenž „přeměnu pohlaví" podstoupili. Tento návrh poukazuje na to, že SRS
není posledním krokem v léčbě GID, ani dokonalým způsobem odstranění
problémů těchto pacientů, kteří vyžadují podporu a ochranu i po
lékařských zákrocích. (Tamaki, 2001)
Tři zásadní právní problémy ve vztahu k GID jsou 1. platnost SRS; 2. schopnosti a lidská práva jednotlivce rozhodovat o „změně" pohlaví; 3. následující pozměnění jména a pohlaví v Koseki, národní knize pro registraci rodin. S prvním problémem, validitou SRS, souvisí nejznámější případ ze září 1970, kdy byl odsouzen u Tokijského oblastního soudu lékař, který provedl u tří biologických mužů – prostitutů- orchidektomii (amputaci varlat), tedy operaci, vedoucí k ukončení plodnosti. Lékař byl shledán vinným pro porušení Zákona pro ochranu eugeniky a taktéž Zákona pro ochranu mateřského těla, paragraf 28, kde stojí, že žádná operace nesmí být provedena výslovně za účelem zbavení plodnosti. Navzdory tomuto případu ale nebyl učiněn žádný pokus o obvinění lékařů ze Saitamské fakultní nemocnice. Zdá se, že chirurgická přeměna pohlaví je již považována za řádné lékařské ošetření podle směrnic z roku 1997. Nepřímým potvrzením takového chápání problematiky se stalo i podporu vyjadřující sdělení , které uveřejnilo Ministerstvo pro otázky zdraví, práce a blahobytu. (Harashina, 1997, Tamaki, 2001)
Léčba GID v Japonsku vyvolala množství otázek ve vztahu k lékařské
etice, lidským právům a povaze souhlasu. Problematika související se
změnou osobních dat v Koseki bude otevřena v následujícím odstavci.
Změna jména a pohlaví v registru Koseki
V průběhu 90. let 20. století se mnoho právních případů, spojených
s GID a SRS, týkalo lidí, kteří se pokoušeli o změnu svého jména a
pohlaví v Koseki, knize pro registraci rodin. Je to právě Koseki, která
oficiálně říká „kdo jste" a japonská osobně-právní identifikace se vždy
odvolává právě na ni. Záznamy Koseki zahrnují veškeré informace
související s rodinou, z níž člověk pochází, a sestává z údajů o všech
členech rodiny. Je zde jméno, datum narození, pohlaví, stav (svobodná/ý,
vdaná/ženatý) a vztah k ostatním členům rodiny. Svou funkcí registru
jednotlivých rodin se liší Koseki od individuálních identifikačních
dokumentů, jakým je např. rodný list. Co je neobvyklé, v kolonce
„pohlaví" nestojí jednoduše uvedeno „ženské" nebo „mužské", ale detailně
se zde popisuje vztah k rodičům, například „první dcera" či „druhý syn"
atp. Díky tomuto způsobu klasifikace slouží v podstatě Koseki k potvrzení
jedincova statutu ve vztahu k jeho rodině. (Tamaki, 2001)
Současná situace vypadá tak, že japonské soudy daleko spíše přijmou žádost o změnu jména než žádost o změnu pohlaví v registru Koseki. Dosud uspělo přibližně 80% všech žadatelů o přepsání jména na základě diagnózy GID, zatímco k opravě zápisu pohlaví u člověka s touto diagnózou podle oficiálních zdrojů stále ještě nedošlo (Tamaki, 2001). V rámci trans-komunity se ale mluví o případu MtF TS, který absolvoval operace ve Standfordské universitní nemocnici a dostal povolení ke změně záznamů v rodinném registru v roce 1980. Profesor práv T. Oshima uvedl v novinách Yomiuri Shimbun: „Není jasné, proč v tomto případě soud žádost uznal." Je velice pravděpodobné, že žádosti o změnu zápisu se budou objevovat taky ze strany lidí intersexuálních, kde již k takové opravě zápisu došlo, ale u „dobrovolné" změny genitálií u lidí s transsexualitou japonské soudy váhají.
Pokud dá rodinný soud povolení ke změně v zápisu pohlaví v Koseki,
odvolává se nejčastěji na paragraf 133 zákona o registraci rodin –
Kosekiho. Tento paragraf ustanovuje podmínky pro opravy v Koseki a
udává, že k takové změně lze přistoupit pouze v případě omylu/chyby
(sakugo) v původním zápisu. To znamená, že oprava může být provedena
pouze tehdy, když je bazální rozhodnutí o pohlaví při narození jedince
později shledáno nesprávným. Soudy by proto měly mít nejprve jasně
vymezená kriteria pro určení pohlaví jiným způsobem, než podle genitálu,
případně chromozomů, čímž se ale celá záležitost ještě více komplikuje.
Pojem „chyba/omyl" v tomto kontextu není zcela jasný. Proto by snad
bylo pro transgendery možné uplatňovat nárok na změnu zápisu, neboť
sama „dobrovolnost" chirurgické změny pohlaví svědčí nepochybně o tom,
že pohlaví nebylo určeno správně. (Tamaki, 2001)
GID a rodina
Podle japonského práva je identita jedince pevně ustanovena podle
údajů zaznamenaných v registru Koseki. Pokud by transsexuální člověk
dostal povolení ke změně svého úředního pohlaví, jeho sourozenci by
taktéž museli uznat tuto statutární změnu. Je-li například transsexuální
člověk veden jako „nejstarší dcera" a změní své pohlaví na mužské, potom
by se také z jeho mladšího bratra stal „druhý syn" a z mladší sestry „první
dcera". Proto ovlivní změna v záznamech pohlaví nejen právní a
společenský status transsexuální osoby, ale také strukturu jeho rodiny a
životy jejích členů. Takové změny jsou bohužel předpokladem k tomu, aby
byla takto „postižená" rodina vystavena různým formám diskriminace.
Mohou se například vyskytnout obtíže v souvislosti se zaměstnáním, ale dostatečně nepříjemná může být už i situace, kdy jsou rodinné záznamy v Koseki ukázány ostatním. Podílí se na tom také fakt, že se veškeré opravy provádějí přeškrtnutím dvojitou linií, která je nápadná již na první pohled. Potíže se mnohou objevit také tehdy, když si některý z členů rodiny najde partnera a chce uzavřít sňatek. Některým z rodičů se totiž představa, že by si jejich potomek měl vzít člověka z rodiny, kde se vyskytl genderově atypický jedinec, krajně nelíbí. Rodina tedy může trpět i kvůli pouhé pokrevní (případně u adopcí právně dané) spřízněnosti s transsexuálním či jinak genderově odlišným jedincem, aniž by kdokoliv z nich udělal cokoli špatného. (Tamaki, 2001)
V mnoha případech se transgenderové setkávají se značnými obtížemi, když se o svém stavu pokoušejí bavit s rodiči či dalšími rodinnými příslušníky. Mnozí připouštějí, že se v době, kdy si uvědomili svou odlišnost od ostatních, považovali za nenormální. Většina lidí včetně příslušníků jejich rodiny a nejbližšího okolí dokáže žít své životy bez jakékoli potřeby přezkoumávat či hledat svou pohlavní/genderovou identitu. Protože si jsou genderově nonkonformní lidé často dobře vědomi tohoto rozdílu mezi nimi a okolím, mají tendenci svůj stav před rodiči a dalšími příbuznými tajit ve snaze vyhnout se zmatku a možným konfliktům a diskriminaci.
Z hlediska rodinných příslušníků a rodičů především je zcela
pochopitelné, že mají velké potíže se s touto situací vyrovnat a přijmout ji.
Pro lidi, kteří o pohlavní identitě svých dětí nikdy neměli nejmenší
pochybnosti, bývá první reakcí na takovou zprávu šok, po kterém
následuje odmítavá reakce a zpochybňování potomkova stavu. Typické
bývají odpovědi typu „já myslel/a, že jsem vychoval/a dceru" nebo „já
jsem porodila syna, ne dceru", takže je jen pochopitelná nechuť před
rodinou svůj stav odhalit. Ještě méně příznivá je situace pro ty, kteří se
snažili žít v souladu se svým biologickým pohlavím a založili vlastní
rodinu. S tím jsou spojeny otázky, zda by mělo dojít k okamžitému
rozvodu a především zda pak budou mít děti najednou dvě matky,
případně dva otce…
Další společenské problémy
Genderově nonkonformní lidé často čelí problémům v různých
situacích ve společnosti. Veřejná zařízení jako jsou například toalety,
rozdělené podle pohlaví, je vystavují nepříjemnostem, kdy jsou nuceni se
rozhodovat, zda se veřejně zařadit podle svého vzhledu nebo podle svého
biologického pohlaví. Mezi transgendery se používá pojem „passing",
který označuje „procházení" v požadované roli pomocí různých technik a
triků, takže dotyčný nevzbuzuje podezření okolí. Termín „to be read" –
„být přečten" označuje situaci opačnou, tedy odhalení biologického
pohlaví a s tím spojené nepříjemnosti. Používání těchto termínů vypovídá
o tom, že se transgendeři stále ocitají v situacích, kdy jsou sledováni
okolím a jejich pohlavní příslušnost je podrobována zkoumání. Pro
většinu je schopnost procházet jakožto příslušník „opačného" pohlaví
životně důležitá jak pro jejich sebeuvědomění, tak pro možnost patřit či
zapadnout mezi ostatní členy společnosti. Navzdory touze oblékat se
podle pohlaví, ke kterému se jedinec cítí spíše příslušet, bývá tato snaha
co nejvíce se vzhledem přiblížit dokonalé ženě či dokonalému muži
chápána často pouze jako jistý druh „převlékání".
Podíváme-li se na dokumenty, sloužící k identifikaci, jako je například cestovní pas, řidičský průkaz či průkaz zdravotní pojišťovny, jsou (samozřejmě) vyplňovány podle záznamů v Koseki. Z toho vyplývá z hlediska současného japonského právního systému minimální šance na změnu zapsaného pohlaví. Například ve Velké Británii je přitom zapsání „nového" pohlaví na řidičském průkazu nebo cestovním pasu povoleno, přestože ani zde ještě soud povolení k přepsání pohlaví v rodném listu nikomu nevydal. Kvůli zdravotnímu průkazu odmítají často transgendeři návštěvu lékaře, což může vést (a také vede) k postupnému vývoji závažných onemocnění. (Tamaki, 2001)
Současný právní systém také neumožňuje těmto lidem vstoupit do manželství s osobou stejného biologického pohlaví (podle záznamů v Koseki) a to ani v případě absolvování chirurgické přeměny pohlaví s výslovným souhlasem jejich partnera. (Matsubara, 2001)
V Japonsku musí být jakákoli úprava osobních dokumentů hlášena u
organizací jako jsou zaměstnání, škola, klub, místní komunita apod.
(Tamaki, 2001). Aby se transgenderové vyhnuli možným obtížím jako je
diskriminace v zaměstnání, mají tendenci hledat si práci na místech, jako
jsou bary a hospody, kde je větší pravděpodobnost, že bude jejich stav a
životní styl akceptován a kde o sobě nebudou muset lhát. Jinými slovy
nemají při hledání práce příliš na výběr.
B) Vývoj otázek spojených s transsexualitou v Japonské společnosti po roce 1998
Coming out slavných osobností
Po prvním oficiálním případu chirurgické přeměny pohlaví ve FN
Saitama v roce 1998 se začalo o GID a s ní spojených otázkách více
mluvit. Nejvýraznější narůst byl zaznamenán v produkci publikací
zaměřených na transsexualitu/GID obecně. Publikace lze rozdělit na dvě
hlavní kategorie: akademické statě, většinou z oblasti medicíny nebo
právních záležitostí, a biografické nebo z části biografické práce napsané
lidmi s GID. V šíření informací o této problematice hrál v Japonsku
významnou roli také internet se stovkami webových stránek o otázkách
transgederismu, které se objevily během posledních let. Tyto trendy
ukazují na pozitivní vývoj v postojích Japonců k transgenderům, kteří byli
dříve extrémně neochotní upoutávat na sebe nebo své záležitosti jakoukoli
veřejnou pozornost (Tamaki, 2001)
Větší otevřenost a ochota prezentovat problematiku na veřejnosti se odrazily například při předávání prestižní Akutagawovy ceny za literaturu v roce 1999. Vítězka Chiya Fujino, která se narodila jako „biologický muž" a později si uvědomila svou transsexualitu, přišla na ceremonii pro vítěze oblečená jako žena. Její úspěch se stal symbolem příchodu nové éry ve světě tradiční japonské literatury. Pozoruhodné je, že ústřední charakter oceněného románu „Natsu no Yakusoku" (Letní slib) je rovněž spjat s transgender problematikou. (Ashby, 2000)
V posledních pár letech významně vzrostl počet článků o GID v tisku. V květnu 2002 oznámila asociace, sdružující závodníky na motorových člunech, že byl Chinatsu Ando, jezdící dosud za ženy, vzhledem k GID uznán jako mužský závodník a bude jezdit pod novým jménem Hiromasa Ando. (Matsumoto, 2002) Mediálně byl případ prezentován tak, že záměrem tohoto rozhodnutí bylo pomoci dalším transgenderům.
10.května, v den jeho prvního závodu s mužskými soupeři, média celou
událost pozorně sledovaly, a když pak o pět dní později závod vyhrál,
věděl o tomto vítězství téměř každý.
Informace o GID v médiích
Od roku 1998 věnují masmédia otázkám spojeným s GID mnohem
větší pozornost. V červnu 1999 proběhla ve fakultní nemocnici Saitama
druhá oficiální chirurgická přeměna pohlaví, tentokráte u případu male-
to-female. V srpnu 2000 oznámila lékařská fakulta University Okayama,
že i zde budou moci MtF pacienti tuto operaci v brzké době podstoupit
podle oficiálních postupů stanovených Ad hoc komisí. Vývoj událostí byl
rozsáhle sledován a postupně zveřejňován ve zpravodajských relacích.
(Man undergoes sex-change operaion. Japan Times, 21.1. 2001. Dostupné na http://www.japantimes.co.jp)
Také do pop-kultury tato problematika postupně proniká. V roce 2001 se začalo vysílat televizní drama, jehož ústředním motivem byly životní příběhy transsexuálního studenta střední školy. Tento pořad s názvem „3-nen B-kumi Kinpachi sensei" (Třída 3.B pana učitele Kinpachiho) se vysílal každé úterý od 21 hodin, od října 2001 do března 2002. Vzhledem k umístění příběhu do středoškolského prostředí a označení pořadu jako „program pro rodinu" se stal příběh velice populárním a pozitivně ovlivnil míru přijetí lidí s odlišným vzhledem a pojetím sexuality, tedy i lidí s transsexualitou. Dnes se vysílá v televizi mnohem více programů s transgender tematikou na různých televizních stanicích včetně NHK – Japonské vysílací korporace. Velká část těchto programů má dokumentární charakter a přináší životní příběhy, jejichž společným tématem bývají výzvy, jimž musí genderově atypický člověk čelit v případě, že se odhalí veřejnosti. (Tamaki, 2001)
Snad nejzajímavějším příkladem rostoucí akceptace transgenderů lze
spatřit v rozhněvané odpovědi veřejnosti na uvěznění Maki Karuseru,
známé osobnosti z televize a průkopnice male-to-female přeměny
v Japonsku. (Maki Karuseru podstoupila operativní přeměnu pohlaví
v Maroku v roce 1973 a stala se mediální senzací té doby. Podle
komentářů v řadě biografických děl ovlivnila a povzbudila řadu
japonských transgenderů.) Když byla dána do vazby kvůli podezření
z přechovávání drog, byla navzdory podstoupeným operacím vedena jako
muž. V kritice policejního rozhodnutí navrhl Toshiyuki Oshima, právník
angažovaný v transgender problematice, že by se gender uvězněných osob
neměl při uvalení vazby řídit pouze zápisem v Koseki, ale spíše
rozhodnout podle genderu rozpoznaného v době uvěznění. (Tamaki, 2001)
Právní případy a s nimi spojené otázky
Dosud se ve většině případů žádostí o změnu pohlaví Japonské soudy
držely toho, že o otázkách genderu rozhoduje složení žadatelových
chromozomů, tedy že XY svědčí pro mužské a XX pro ženské pohlaví.
Tento standard byl zpochybněn během případu, kdy o úřední změnu
pohlaví žádala male-to-female intersexuální osoba, která měla
chromozomy XY. /Nejvyšší soud v Sapporu, 31.března 1991/. Tento
případ poukazuje na to, že pohlavní chromozomy nemohou být
absolutním měřítkem v rozhodování o pohlaví jedince a že by bylo
vzhledem k dosavadním výzkumům rozumné počítat také dalšími
biologickým faktory. (Tamaki, 2001)
V důsledku dlouhodobé praxe rozhodovat o pohlaví na základě chromozomů nechtějí soudy uznat výsledek chirurgické změny pohlaví u lidí trpících GID. Navíc jsou zde proti povolení změny také argumenty, že by takové rozhodnutí vedlo k rozporu se současným systémem registrace Koseki.
V květnu 2001 podalo šest lidí, kteří prošli operativní přeměnou pohlaví, žádost u rodinného soudu ohledně přepsání pohlaví v rodinném registru. Čtyři z nich podstoupili operaci ve Fakultní nemocnici Saitama. Pět ze šesti byly případy female-to-male, což by mohlo souviset s pozorností, kterou od roku 1990 upoutávali pravě FtM, zatímco do té doby se psalo téměř výhradně o male-to-female. Přestože soud dosud všechny žádosti zamítl, začíná se právním otázkám dostávat stále většího zájmu díky tomu, že jsou podávány tak velké počty žádostí zároveň. Otázkou zůstává také to, jak se bude postupovat u lidí, kteří podstoupili operace v zahraničí.(Asahi Shimbun, 25.5. 2001, dostupné na http://tsnews.tripod.co.jp/j01.htm#Asahi%20May%2025,%202001)
V červnu 2002 se odvolala k Tokijskému oblastnímu soudu 36-letá male-to-female, zaměstnaná u společnosti Shobunsha Publications Inc., která byla propuštěna proto, že přišla do práce v ženském oblečení. Zaměstnankyně žádala v lednu vedení společnosti, aby mohla pracovat jako žena, tedy i používat dámské toalety a oblékat se tak. Nebylo jí vyhověno a poté, co v březnu začala nosit ženské šaty, dostala výpověď, podle mluvčího společnosti „z mnoha důvodů". Soudce Jiro Hosokawa rozhodl, že propuštění bylo neoprávněné a navrhl 2,64 milionů yenů (21 380 dolarů) odškodného. Právník Toshiyuki Oshima považuje toto rozhodnutí za důležitý krok k uznání práv transgenderů.(Court rules businessman can wear a dress. Mainichi Simbun, 20.6. 2002. Dostupné na http://mdn.mainichi.co.jp/news/archve/200206/20/20020620p2a00m0fp027000.c.html )
V únoru vyjádřila svou podporu transgenderům, kteří zatím marně
usilují o přepis pohlaví v rodinném registru, ministrině spravedlnosti
Mayumi Mriyama. „Toto je pro některé lidi velice závažná záležitost a já se
obávám, že veřejnost zatím nemá dostatečné pochopení. Potřebujeme
proto veřejnou diskusi a vzít do úvahy široký okruh s tím spojených
záležitostí." (Japan Signals New Acceptance Of Transgendered. 365Gay.com Newscenter Staff, March 1, 2003. Dostupné na http://transnews.tripod.co.jp/j03.htm#365Gay.com%202003/03/01 )