VI. ZÁVĚR

Podle profesorky plastické a rekonstrukční chirurgie ze Saitamské fakultní nemocnice Ako Takamatsu je situace japonských transgenderů stále obtížná, navzdory postupnému zlepšování situace ve zdravotnictví. Seznam lidí, čekajících na psychoterapii a hlavně na doporučení pro hormonální terapii a operace, čítá přes tisíc pacientů, přibližně sto jich dostalo povolení k hormonální léčbě a pouze 15 podstoupilo chirurgické zákroky – 13 případů female-to-male a 2 male-to-female. Jako důvod takového nepoměru udává, že pro případy transsexuality typu male-to- female není obtížné sehnat hormony ilegálně přes internet a operace je možné podstoupit bez jakékoli psychoterapie v Thajsku. Navíc jsou zákroky u female-to-male náročnější, takže téměř nemají na výběr a musejí čekat na schválení v Japonsku. Pro 100 milionovou populaci jsou zde pouze dvě chirurgická centra (v Saitamě a Okayamě).

Také právní problémy zůstávají nevyřešeny - žádná změna v krytí zdravotním pojištěním, žádné povolení k opravě zapsaného pohlaví, pouze ke změně jména. Díky televizním pořadům se znalost GID problematiky rychle šíří mezi mnoho lidí. Zlepšuje se situace ve školách i zaměstnání. Saitamské standardy péče, inspirované loňskou šestou verzí Standardů péče HBIGDA, usnadnily pro pacienty female-to-male situaci v otázce chirurgického odstranění prsů. (Takamatsu, 2003)

Stále neuspokojivou situaci doplňuje sdělení dalšího odborníka: Toshio Yamauchi, psychiatr Saitamské fakultní nemocnice a ředitel komise pro GID, založené Japonskou psycho-neurologickou společností, říká, že podle amerických odhadů procentuálního zastoupení lidí s transsexualitou v populaci by v Japonsku mělo být něco mezi 2200 a 7000 případů (některé odhady však hovoří o 7 až 70 tisících transgenderů). Doufá, že zákon o registraci bude brzy upraven tak, aby tito lidé mohli změnit registrované pohlaví, ale přesto by to prý pomohlo jen malé části jeho pacientů: „Těch, kteří chtějí úplnou změnu chirurgickou cestou je méně než 10% ze všech pacientů, které máme v péči. Mnoho dalších volí raději život mezi dvěma pohlavími," říká. „Někteří jsou sami zmatení, ke kterému pohlaví vlastně patří a čelí trvalým předsudkům ze strany veřejnosti, která je bere prostě jako perverzní." (Matsubara, 2001)

Podle Yamauchiho je pro společnost stěžejní překonat stále převládající „pohlavní dualismus", který vede k ignoraci sexuálních menšin a častému porušování jejich práv. „Dualismus vytváří ostrou linii mezi dvěma gendery a definuje všechny mezi jako perverzní. Takové pojetí je z pohledu lékařské vědy zastaralé a společnost, která lpí na těchto názorech, je jednoduše nezralá a nehumánní."

Bohužel, takových osvícených odborníků je zatím, stejně jako pracovišť zaměřených na GID problematiku, stále příliš málo a počet lidí, čekajících na šanci žít v souladu se svou genderovou identitou, nekonečná řada. Je zapotřebí upravit zákony a také vymýtit předsudky a zlepšit informovanost jak odborníků, tak veřejnosti. V Japonsku se jako zdroj informací o GID velice dobře osvědčují média, která i díky odvaze některých transgenderů ukazují, že transsexuál/transgender není žádné monstrum, ale člověk jako ostatní. Transaktivisté se nedávno zasloužili o rozhodnutí, že na některých úředních dokumentech nemusí být vyplněna kolonka pohlaví. Je to ale pouze jeden z mnoha drobných krůčků na cestě k životu v genderové roli, kterou by si měl mít každý člověk právo svobodně zvolit.

Japonci jsou soutěživý národ, který má ambice vynikat ve všech oblastech života. Nebojí se inspirovat za hranicemi své země a cizí prvky přetvořit na sobě vlastní. Doufejme, že jim tato vlastnost pomůže i k tomu, aby se jejich společnost stala brzy jednou z nejhumánnějších a pro transgendery přátelských zemí. Myslím si, že zrovna v této oblasti není nutné znát příčiny odlišnosti a provádět znovu a znovu výzkumy s pochybnou metodologií. Lidskou duši je někdy lépe poznávat spíše srdcem než rozumem. Jak praví Chalíl Gibrán: „Co lidé nazývají svým věděním, je jako mlha nad poli. Když slunce vystupuje nad obzor, mlha se rozpustí v jeho paprscích."