PhDr. Gustav Dobrotka, Csc.
Já bych rád poukázal na to, že se často uvadi jaksi do parelely ty pseudooperace u hysterických hypochondrů a u těchto operací. Já myslím, že je v tom zásadní rozdíl psychologický i právní. Jim se neřekne, že se vlastně neudělala operace a že tam je efekt vlastně, že je to skutečný podvod. Řekněme to takhle. Když se tomuto transsexuálovi řekne: „Podívejte se, nic nedosáhneme, vlastně jenom jednu morfologickou fikci" tak už to není amorální podle mého názoru, pokud ovšem on je s tím srozuměn, že ho neuděláte mužem nebo ženou, ale jenom napodobeninou.

A teď je otázka z hlediska právního, toho jeho poškození. Co se vlastně na něm poškodí? Jeho osobnost ne, pokud jeho osobnost integruje tuto fikci. Pojďme na to takhle. Tedy žádný plebiscit. Ovšem kde máme záruku, že nám po zahojení nepřijde a řekne: „no jo, vy jste mi to říkal, ale je to pro kočku, protože já se necítím tak, jak jsem si to já představoval".

Tam je myslím to nebezpečí, v tom neintegrování té změny fiktivní (na kterou byl sice upozorněn) do osobnosti a jeho možnost občana se potom nějakým způsobem represivně odvolávat nápravy, reoperace nebo odškodného. A s tím si nepořídíme, protože my nemáme predikaci na to, jak bude reagovat osobnost na vyhovění žádosti, kterou podporují hrozbou suicidia. Tam si nepořídíme. Nemáme predikaci na to.