inzerce · kontakty · galerie · archiv · odkazy
20.9.2019 rozcestník novinky přeměna náš svět o nás komunita web

Dotazy na TS


Může být muži vytvořen umělý pohlavní úd?
Pokud ano, tak proč k tomu dochází? Má takový muž normální průběh pohlavního styku?


Hovořili jsme o případech vrozených vývojových vad. Chybění mužského pohlavního údu je nesmírně vzácnou záležitostí a většinou bývá spojeno s dalšími, často s životem neslučitelnými vadami. Umělá pochva se však operačně vytváří i v případech transsexualismu, kdy osoba mužského pohlaví se cítí být ženou. V našich zemích je však několikanásobně vyšší počet transsexuálů ženského pohlaví, kde žena vyžaduje operační změnu mužským směrem. Většinou se pak spokojí s operačním odstraněním prsů, vaječníků a dělohy, zatímco vytvoření mužského pohlavního údu je operace velice složitá. I když se někdy plastickým chirurgům podaří vytvořit vzhledově celkem přijatelný penis, je tento orgán nutno stále považovat jenom za jakousi atrapu. Kvalitní ztopoření zůstává často jenom zbožným snem a také citlivost tohoto orgánu bývá často téměř nulová. Transsexuálkám ženského pohlaví přetvořeným na muže se pak nejčastěji doporučuje, aby používaly nějakou náhradu penisu v podobě připínací protézy. Takových pomůcek je dnes naštěstí v obchodní síti dostatečný sortiment, takže zatímco normální muž je odkázán pouze na jeden často třeba i špatně fungující penis, může jich mít transsexuální žena třeba celou sadu. Jaký rozdíl je mezi transsexuálem a hermafroditem? O transsexuálech se v poslední době hodně píše, ale s hermafrodity se setkáváme jenom velice zřídka.

Transsexualismus je vlastně jakýmsi rozporem mezi tělem a duší člověka. V mužském těle bývá uvězněna žena, která žensky myslí, cítí a jedná, naopak zase pod slupkou krásné dívky se skrývá jedinec ryze mužského chování a vystupování. Tito jedinci většinou žádají o změnu pohlaví, aby jejich tělesná schránka odpovídala jejich duševnímu cítění. Nedá se to pochopitelně změnit ze dne na den, většinou se postupuje po etapách, nejdříve dotyčný jedinec podstupuje hormonální léčbu, pak eventuálně chirurgické úpravy a teprve nakonec je mu povolena změna pohlaví v matrice a v osobních dokladech.

Hermafroditi nemají rozpor mezi tělesnou a duševní stránkou osobnosti tak zcela jasně vyhraněn. Česky by se dal hermafrodit nazvat tvorem oboupohlavním. Název pochází z řecké mytologie - jednalo se o původně mužského potomka starořeckého boha Herma, který měl v resortu obchodníky a pastýře a bohyně Afrodity, obhospodařující zase lásku, krásu a něžné city. Do tohoto jejich nešťastného syna se zamilovala nymfa jménem Salmakis, chlapec jejím nástrahám statečně odolával, lásku nymfy neopětoval, takže tato potvůrka zařídila, aby s ní srostl v jedno tělo - a první hermafrodit byl na světě.

Naši dnešní hermafroditi pochopitelně nemají na svém kontě nějakou zhrzenou lásku řecké nymfy, jedná se o jedince, u nichž genetický omyl přírody byl již jednou provždy předurčen ještě před jejich narozením, je to tedy vrozená vývojová vada. Kombinace mužských a ženských charakteristických znaků je u nich někdy tak zapeklitá, že se skutečné pohlaví dá často jenom velmi obtížně rozeznat.

Klasickým hermafroditem je tak zvaný hermafrodit pravý. Ten je ovšem nesmírně vzácný. Sám jsem se za téměř 30 let lékařské praxe setkal pouze se dvěma takovými jedinci. Tyto hříčky přírody totiž vlastní jak mužské tak i ženské zárodečné žlázy. Jelikož mají varlata i vaječníky, nabízí se domněnka, že by snad takový jedinec mohl ve výjimečných případech také sám sebe oplodnit. I když by taková situace jistě sváděla autory science-fiction ke spřádání zajímavých historek. Vždyť mít současně tatínka i maminku v jedné osobě by mohlo být nesmírně zajímavé. Nicméně je však téměř jisté, že takový člověk schopný samooplození na světě nikdy neexistoval. Oboje zárodečné žlázy, jak vaječníky tak i varlata totiž bývají v takových případech funkčně méněcenné a oplození neschopné.

To, čemu říkáme hermafroditismus, je většinou pouze hermafroditismus nepravý. Znamená to, že jedinec má pohlavní žlázy jednoho pohlaví a při tom některé tělesné znaky pohlaví opačného. Tito lidé mají někdy pohlavní orgány tak deformované, že se po narození vedou debaty, zda se má děťátko prohlásit za chlapečka nebo holčičku. Rozhodovat by měla především zárodečná žláza - varle nebo vaječník. Zevní pohlavní orgány se pak mohou upravit později zásahem plastického chirurga.

Někdy si však příroda zažertuje ještě krutěji. Narodí se holčička, která má v dutině břišní místo vaječníků varlata. Je zajímavé, že i puberta probíhá normálně, dívka se zaoblí, narostou jí prsa, je schopna normálního pohlavního styku. Na odchylku se přijde teprve tehdy, když se nedostaví první očekávaná menstruace. Podrobné genetické vyšetření odhalí příčinu. Většinou to bývají velice hezké dívky, které by informaci o tom, že jsou vlastně chlapci, velmi těžce snášeli. Doporučuje se jim to tedy raději neříkat, informovat je samozřejmě o tom, že nikdy nebudou moci mít děti a varlata z břicha jim raději operativně odstranit. Je totiž reálné nebezpečí, že by z nich mohl vyrůst zhoubný nádor.

A když už hovoříme o vrozených vývojových vadách, musím se ještě zmínit o jedné zajímavé, která sice nemá s hermafroditismem nic společného, vyskytuje se u dívek a dokáže způsobit určité životní komplikace. Je to vrozené chybění pochvy a dělohy. Vaječníky jsou na svém místě, správně pracují, vyrábějí vajíčka, hormonálně dívku bezchybně zásobují, ale dotyčná a její partner při prvním pokusu o pohlavní styk zjistí, že souložit vlastně "není kam". Tato vrozená vada se vyskytuje asi u jedné ze sta tisíc narozených dívek a dá se poměrně dobře operačním způsobem napravit. Postižené se vytvoří chirurgicky mezi močovým měchýřem a konečníkem jakási nová pochva. Dokonce i nekrvavý způsob nápravy je možný. Neustálým tlakem je možno během několika měsíců vytvořit pochvu vzhledově i funkčně úplně normální. Za tím účelem byla zkonstruována speciální sedačka s výměnnými a nastavitelnými válcovými fantomy, na které musí dívka pravidelně každodenně nasedat. Takto "vyléčená" děvčata jsou sice schopna normálního pohlavního styku včetně orgastického vyvrcholení, nemusím však snad dodávat, že nikdy nebudou mít menstruaci a pochopitelně také nikdy nemohou otěhotnět.

Produkované vajíčko je možno ovšem odebrat, ve zkumavce oplodnit a dítě může teoreticky donosit nějaká náhradní matka. Ale to už je pochopitelně zase úplně jiný problém.


Domnívám se, že jsem transsexuál. Rád bych se zeptal, kam se mám obrátit o odbornou radu případně pomoc. Pocházím z východních Čech, ale většinu času trávím na Karvinsku.

Vzhledem ke svému bydlišti vyhledejte laskavě prim. MUDr. Vilče, sexuologa působícího v Psychiatrické léčebně v Opavě. Domnívám se, že je to vám nejbližší odborník, který se problematikou transsexualismu zabývá.

Shlédnuto: 3580x    |    Komentáře: 0    |    Tipů: 0    |   
Translidé 2003-2019 | MAPA | on-line: 0 |        Creative Commons License