Zodpovězené dotazy
Zmatek v sobě | Zuzka | 13.02.2006 v 20:47 | MtF
Ahoj, pokusím se nějak shrnout svůj problém. Myslím že jsem MtF, a myslím si to o sobě už dlouho. Je mi 20 let a cítím že jsem se měla narodit jako žena. Líbí se mi se tak oblékat, mluvit v ženském rodě, být tak vnímána. Toužím to ženském těle. Jsem ale spíš přírodní typ, šminky a podpatky mi nic neříkají, ráda sportuju, jsem občas trochu ráznější... Nedávno jsem si svůj problém připustila, přijala to a začala vše řešit. Kuráž mi nikdy nechyběla, a tak jsem celkem bez ostychu začala pomalu měnit svůj styl oblékání i chování k obrazu své duše. Jsem objednaná k Hance Fifkové a nemohu se dočkat. Ale začínám narážet na určité pochybnosti a to mě mate. Teď když se začínám blížit svému snu stát se ženou, tak mě občas zachvacují okamžiky kdy mám pocit marnosti a mám chuť to všechno zabalit. Mám v takovou chvíli pocit, že nedokážu uvažovat žensky, je to takové složité, asi to bude teď působit zmateně. Zkrátka cítím se jako žena a chci jí být, ale občas mám pocit že je ve mě to těch letech potlačování mé ženství nějak zabito a nedokážu ho nalézt, že vlastně jako žena neuvažuju. Bojím se že pokud to někdy dotáhnu až k přeměně (a jinou možnost v tuto chvíli moc nevidím, neboť cítím že se k mužské roli již nedokážu vrátit, teď již ne) tak sice budu jako žena vypadat, ale nebudu se tak umět chovat, byla by to jen další "role". Mám z toho obavy, protože se bojím že jsem uvázla uprostřed proudu řeky a nedokážu ani dojít na druhý břeh, ani se vrátit...
Děkuju za jakoukoliv odpověď
Zuzka
Johanka | 24.02.2006 v 12:18
Ahoj Zuzko,
díky za tento dotaz, neboť je velice zajímavý.
Jestliže nějaká žena žije dlouho v mužské roli a těle a potlačuje svou skutečnou identitu, opravdu to na ní může zanechat určité psychické následky. Samozřejmě čím kratší dobu toto období trvá, tím lépe. Pominu-li nyní nejrůznější neurózy, apod., pak asi nejvážnějším důsledkem může být absence adekvátní socializace, tedy procesu, během kterého přebíráme od společnosti její normy a vzorce chování a přijímáme je za své. V případě translidí samozřejmě dochází k osvojení zcela opačné role, než by bylo žádoucí. Ta se pak v průběhu přeměny (nebo spíše návratu k sobě samému) stává nepříjemnou zátěží a koulí na noze, kterou se člověk snaží odhodit a naučit vše to, co za ta dlouhá léta zameškal.
Nyní se však zkusme zamyslet nad otázkou, zda vůbec existuje něco jako specificky mužské nebo ženské myšlení, popřípadě chování. V dnešním světě emancipace se hranice mezi pohlavími čím dál více stírají. Ženy dnes mohou boxovat a muži zase mohou být v domácnosti a starat se třeba o malé dítě. V zásadě tedy nelze vymezit ani jedinou profesi či vlastnost, o které by se dalo s určitostí říci, že přináleží pouze k jednomu pohlaví a toho druhého se v žádném případě nemůže týkat. Jinými slovy i ty nejmaskulinnější profese, vlastnosti či způsoby chování můžeme občas najít i u žen.
Na druhou stranu je však jasné, že transženy, které se obvykle mírně vymykají ženskému průměru po fyzické stránce, mají sklon zbytečně nevybočovat a raději zapadnout a osvojit si všechny typické znaky ženské role. A pochopitelně se pak mohou cítit ve srovnání s těmi "obyčejnými" ženami poněkud neohrabaně, neboť léta náskoku se musí projevit. Nic však není ztraceno, protože, co se jiní a jiné učili/y dvacet let, dá se klidně zvládnout za dva roky. Pokud má tedy MtF žena pocit, že za ostatními ženami zaostává po stránce uvažování či chování, a pokud ji to trápí, neměla by se předem vzdávat, protože ta ztráta se dá při troše vůle dohnat.
Možný je samozřejmě i takový postoj, podle kterého není důvod přizpůsobovat se stávajícím stereotypním pohlavním rolí a naopak je třeba vytvořit si své ženství/mužství sobě na míru bez ohledu na to, nakolik bude odpovídat soudobým představám o "správných" mužích nebo ženách.
Výhodou takového přístupu je možnost svobodného sebevyjádření, nevýhodou zase riziko perzekuce ze strany části společnosti, pro kterou je jakákoliv jinakost nepřijatelná.
Jestliže Ty, Zuzko, jsi sportovní typ, energická mladá žena, které nic neříkají podpatky, šminky nebo volánky J, není to, jak se říká, nic proti ničemu. Takových žen je spousta, stačí se jen rozhlédnout. Koneckonců i jedna renomovaná sexuoložka, která se zabývá přeměnami pohlaví, o sobě s oblibou říká, že nejlépe se cítí v džínách a sukni si vezme na sebe sotva jednou do roka. Není tedy žádný důvod, proč by se zrovna MtF ženy měly po přeměně zařadit mezi ty nejfeminnější. Struktura MtF komunity logicky více méně kopíruje strukturu běžné ženské populace a můžeme tedy mezi nimi najít jak modelky na vysokých podpatcích, tak i jeřábnice v kanadách J
Dalším důležitým faktorem , o kterém se musím zmínit, jsou hormony, které nepochybně ovlivňují kromě tělesných tkání také lidskou psychiku. S jistou nadsázkou lze říci, že vnitřní prožívání MtF ženy zasažené zvýšenou hladinou testosteronu, se bude spíše podobat mužskému, než ženskému, obdobně jako se prožívání člověka, který právě vypil láhev rumu jen ztěží bude podobat myšlení střízlivého člověka. Dá se tedy očekávat, že po zahájení hormonální terapie a dosažení typicky ženských hormonálních hladin by se měla také Tvá psychika posunout žádoucím směrem.
MtF žena stojící před zahájením procesu přeměny si tak může (pokud chce být naprosto přesná) říci zhruba toto: "Bezpečně vím, že toužím být ženou, zatím se však jako žena necítím. Cítím však, že se chci cítit jako žena?"
Doufám, že Tě má odpověď uspokojila. Omlouvám se za její opoždění, ale protože se jednalo o dosti zajímavý dotaz, chtěla jsem si odpověď důkladně promyslet. Doufám jen, že výsledek stál za to čekání?
Držím palce, a přeji Ti, aby ses zbytečně nekontrolovala a nestresovala se tím, zda je Tvé uvažování dostatečně ženské.
Johanka
