Zodpovězené dotazy
? | Protivínek | 06.04.2006 v 00:01 | FtM
Ahoj,
těší mě, že jsem narazila na tyhle stránky :-)))). V současné době řešim svojí zatim největší krizi. Studuju na vejšce a během jedný psychoterapeutický výcvikový skupiny (resp. psaní deníku z ní) jsme s vedoucím došli k závěru, že se nechovám tak, jak bych se chovat chtěla a že se pořád stylizuju do něčeho jinýho. Pátrali jsme tedy po příčině.........Došlo to až tak daleko, že si ted pohrávam s otázkou, zda se opravdu považuju za ženu, nebo by mi bylo líp v těle mužském. Aby jste to pochopili-chovám se jako chlap, ale snažim se to potlačovat, oblékám se taktéž a často si mě cizí lidi pletou s mužem.
To, co jsme v deníku probírali mi otevřelo tam někde uvnitř schovanou touhu být muž. Tahle touha se u mě objevila už v dětství. Pak jsem to nějakým způsobem zavrhla, zastrčila někam hluboko do podvědomí a nemyslela na to. Oblékání a chování mi zůstalo, ale ta touha jakoby se vytratila. Ale ejle! Stačilo tuknout a vsechno se to zase, po cca 17 letech vynořilo.
Ted nevim co se sebou.....myslim, že by mi bylo líp jako muži. Mohla bych se tak konečně chovat přirozeně a přestat se neustále kontrolovat. Na druhou stranu ale nemam potřebu být mužem "se vším všudy"..... beru to spíš z té psychologické stránky. Být mužem by znamenalo konec věčných narážek a komentářů od okolí, jak se to chovam, že takhle se holky přece nechovaj......
Nevim, jestli je to aspon trochu srozumitelný, ale mohli byste mi-jestli to jen takhle jde-potvrdit nebo vyvrátit, zda opravdu jde o transsexualitu?
Yoshiyuki | 10.04.2006 v 10:30
Ahoj,
myslím, že to co popisuješ není nic neobvyklého, aspoň v nějaké fázi. Za sebe můžu říct, že jsem taky nepotřeboval být mužem "se vším všudy", když jsem začal po letech objevovat zapomenuté vzpomínky a svoji vnitřní identitu, hlavně u kluků s vyšším vzděláním se setkávám s tím, že daleko víc než o tělo jde o společenskou identitu, prostě být vnímán jako muž a mít možnost tak vystupovat (aniž by to bylo negativně hodnoceno).
Po dosažení důstojného postavení a realizace toho, kým nebo jakým se cítíme být pak často přichází na začátku chybějící chuť být kompletní fyzicky, nutností to ale není, znám kluky, kterým se i bez mužských genitálií žije celkem dobře, samozřejmě nejásá asi nikdo, ale nenávist k vlastnímu tělu jako diagnostické vodítku považuju za přežitek z doby, kdy se o transsexualitě nic moc nevědělo a mezi veřejností ani nemluvilo.
Také jsem si všiml u nejednoho FtM, že to tělo (před "změnou pohlaví") spíš nijak zvlášť nevnímá, takže i to může souviset s tím, že někteří FtM vzhled genitálií zas tolik neřeší nebo dokonce mají pocit, že by penis určitě nechtěli. Pro tebe je teď důležité, kým chceš být - pokud člověkem vystupujícím jako muž, běž si za tím; oproti těm, pro které chlap bez penisu není dost dobrý, máš obrovskou výhodu, protože ti fyzická nedokonalost nebude třeba ani nijak překážet:) Držím pěsti !:)
Měj se fajn,
Yoshiyuki
