inzerce · kontakty · galerie · archiv · odkazy
23.10.2020 rozcestník novinky přeměna náš svět o nás komunita web

Zodpovězené dotazy

Jsem kluk anebo holka ?  |   Robin  |  10.11.2006 v 15:44   |   MtF

Ahoj,

sice jsem kluk, ale uvažuji o tom jestli vlastně nejsem holka v klučičím těle anebo si jen na něco hraju a proto píšu. Jsem ze severu čech a je mi 28 spíše štíhlý a už asi tak od 8 let se čas od času zaobírám myšlenkou proč nejsem holka a občas se i zasním a představuji si, že opravdu jsem holka. Doufám, že to nevadí, ale radši bych toto psala jako holka než jako kluk, neboť si uvědomuji, že mi to tak lépe jde do prstů. Ještě se omlouvám za pravopis, čeština mi nějak moc nejde co se týče pravopisu. Mám pocit, že jsem se častěji kamarádila spíš s holkama a pamatuji si, že když mi bylo 15 tak jsem strašně záviděla kámoškám, že jim narostly prsa a mě nic a ještě si vybavuju, že mě nevzrušovaly a něměla jsem chuť chodit s nějakou holkou, dokonce jsem byla panic ještě když mi bylo 23, pak mi byla sympatická jedna holka ale akorát jednou asi tak po dvou měsících známosti jsme spolu měli sex a popravdě cítila jsem se potom docela dost divně a ona to na mě poznala a během krátké doby jsme se rozešli. Co se pamatuji, tak mě vlastně žádná holka nebrala jako kluka, každá mě brala jako kámoše a mám pocit, že jsem se neprořekl ani nijak nenaznačil že mám pochybnosti jestli jsem či nejsem kluk. Co se týče šatů tak mě nějak vyhovují věci které můžou nosit jak kluci i holky a nějak nemám chuť nosit třeba sukni a tak, no i když je fakt, že jsem si asi tak před rokem koupila kalhotky a představuji si jaké by to bylo fajn je mít na sobě, ale takhle jak jsem to nejde neboť se do nich s mým pohlavím nevejdu. Oficiálně jsem svobodná a s nikým nechodím, občas jsem se vyděsila, že vlastně nebýt toho, že se rodiče občas vyptávají jestli mám nějakou holku tak bych vůbec nepřemýšlela o tom nějakou hledat, naopak často si prohlížím kluky a dokonce jsem s několika chodila a tak jsem si říkala, že možná teda jsem gay, ale mám divný pocit z toho, že máme stejné pohlaví a děsím se toho, že bych uzavřela registrované partnerství, jednou bych chtěla mít normální svatbu. Také sním o dětech a dokonce několik let pracuji jako dobrovolnice s dětma a i docházím do dětských ústavů, domovů a do nemocnic, no ale tam vypadám i tvářím se jako kluk, nevím jestli by mě nevykoply kdyby se dozvěděli, že uvažuju o tom, že možná kluk nejsem. Nebaví mě sledovat hokej anebo fotbal ani chlastání alkoholu v hospodě, radši si vyjdu do přírody a tam třeba něco zahlédnu, třeba někdy se mi stalo, že jsem se rozbrečela když jsem viděla něco ošklivého, no ale je fakt, že jsem se to snažila skrývat a trochu jsem se za ten brekot styděla, ale já si nemůžu pomoc občas prostě brečím. Občas na ulici se otočím za nějakým klukem, dokonce jednou se mi stalo že jsem se za jedním dlouze zadívala do jeho zad a on se otočil s úsměvem, ale ten mu vzápětí ztuhnul neboť viděl že jsem kluk a zanadával a uháněl pryč. Tenhle zážitek mě od toho dlouhého otáčení docela odradil a od té doby to dělám akorát letmo a ještě často předstírám, že jsem měla nějaký reálný důvod se dívat tím směrem. V některých dnech si vůbec nepřipouštím pochybnosti že jsem kluk, ale pak přijdou dny kdy jsem tím uvažováním doslova posedlá. V posledních deseti letech mám pocit, že klukovskou roli vůbec nezvládám a občas se hodně držím abych se neprořekla, uvědomila jsem si totiž že uvažuju jako holka a pak před ostatníma hraju divadlo jako že jsem kluk. Fakt, že klukovskou roli nezvládám dokazuje i to, že jsem nedokončila technickou střední školu, neboť tam byly téměř výhradně kluci a já místo abych se učila tak jsem si na ně dělala potají zálusk, dohnala jsem to alespoň tak že jsem si udělala rekvalifikaci, ale stejně jednou tu střední školu musím dodělat anebo dělat jinou, ráda bych šla i na vysokou, jenomže v posledních letech mám opravdu intenzivní pocit, že svému klukovskému tělu prostě nedůvěřuji právě protože je klukovské a tudíž se s ním něco nového naučit je jako když přemlouvám šneka aby uháněl rychleji, jsem si jistá, že to nesouvisí s věkem, neboť některé věci týkající se holčičích věcí se naučím nějak tak normálně anebo věci týkající se práce umím také velmi dobře, možná, že je to tím že v práci mám i ženské vzory a ne jenom mužské. Jo a ve volném čase chodím na aerobic anebo čtu knížky, obzvlášt mám ráda ty zamilovaný. Už několik let se snažím tyto pocity odsouvat, ale vrací se mi jak bumerang. Jednu věc jsem si už před lety ujasnila a to, že na pustý ostrov na doživotí bych chtěla kluka. Občas si říkám, že možná jsem holka v klučičím těle neboť se na ostatní holky dívám tak, že jim závidím a ne že s nima chci něco mít a taky jsem zjistila, že třeba když vím, že jsem sama na záchodě tak čůrám jako holka a v koupelně si hraju, že dám pohlaví pod nohy a myju se tak, jako kdybych neměla penis, sice ho nakonec umyju ale spíš jenom z nutnosti. Navíc nesnáším, že mi rostou vousy a čas od času je musím holit, závidím holkám, dokonce jim závidím prsa a vagínu. Ještě nedávno jsem si říkala jestli nejsem bisexuál, ale vzhledem k tomu, že mě to láká s kluky a ne s holkama tak jsem to po čase zavrhla, myslím, ale že s tím co jsem popsala a pocitama gay určitě také nejsem a pak jsem našla stránky o TS a nějak mi to do sebe začíná zapadávat. Začínam i uvažovat že zajdu za nějakým odborníkem, ale musím se přiznat, že se bojím, u mě je to celkem normální i když spoustu lidí mě zná jako odvážného člověka který když chce tak si proklestí cestu. Před nějakou dobou mě ta odvaha nějak nechyběla a od té chvíle mám v občance uvedeno neutrální jméno alespoň jako druhé jméno, které se mi zároveň i líbí, dokonce rodiče a kamarádi si na něj už zvykli a téměř výhradně mě tak oslovují. Abych nezapoměla, tak jsem několik měsíců chodila za klinickým psychologem a ten říkal, že mi nepředepíše žádné léky, neboť podle něj netrpím žádnou psychickou poruchou a můj špatný pocit pravděpodobně pramení z mojí nespokojenosti s tím, že nejsou vyřešené moje záležitosti, jako je sexualita, osobní život, rodina, popřípadě práce.V současné době můj pocit trošku řeším sladkostma, ale v omezené míře, z mého okolí sleduji, že to někteří řeší pomocí alkoholu a nikotinu, ale to mě teda vůbec nic neříká, naopak nesnáším ožraly a lidi co smrděj jak fabrika.Obávám se reakce rodičů neboť co já vím tak jsou docela dost xenofobní co se týče minorit, tím je nechci pomlouvat pouze konstatuji můj dojem z jejich reakcí když dávaly pořady o minoritách. Dokonce jednou odhalily že asi chodím s klukem (v té době tomu tak opravdu bylo) a ztropily takovou scénu, že od té doby jim neříkám kde jsem byla a tak, no ale vím, že mě mají rádi, ale asi bych tam bydlet nemohla, minimálně do doby než by se to uklidnilo, no ale mám nějaké úspory takže můžu bydlet několik měsíců někde v podnájmu a nejsem náročná, stačí mi pokoj s postelí, koupelna a záchod, stejně se domů většinou chodím akorát vyspat. Také se obávám reakce v práci, možná to bude znamenat, že si budu muset najít něco jiného anebo dokonce založit živnosťák, neboť mám odborné technické znalosti a několikaletou profesionální praxi v oboru a klientům by pravděpodobně bylo jedno jestli jejich odborný problém vyřeší kluk anebo holka. Myslím, že nemám problém žít jako holka, ale mám strach z života kdy budu kluk a vystupovat jako holka. Dokonce jsem si udělala experiment, asi tak před dvěmi měsíci jsem si v seznamce podala inzerát k seznámení jako normální holka, v krátké době mi přišlo hrozně odpovědí od kluků a postupně jsem je vyfiltrovala a teď mám několik horkých kandidátů se kterými si pravidelně dopisuji emailem a mobilem o různých věcech, dokonce i o intimních věcech a berou mě jako holku, s některými si dokonce i krátce volám, ale až teprve když se ujistím, že jim nevadí že mám hlubší hlas, vzhledem k tomu, že je teď zima a člověk může být často nachlazený, tak to většina z nich nebere jako něco co by bylo nemožného. Tento můj už vlastně dvouměsíční experiment mě začíná naplňovat tím, že možná jsem opravdu holka v klučičím těle. Chci si prostě ujasnit mojí situaci a rozhodnout se jestli jsem kluk který si na něco hraje anebo jsem holka v klučíčím těle. Doufám, že to bylo alespoň trošku srozumitelný, text jsem vůbec nekorigovala a psala jsem pořád dál, v každém případě děkuji za pozornost.

Johanka  |  10.11.2006 v 16:37

Ahoj Robin,

Tvůj příběh nese řadu znaků, které jsou pro transsexualitu dosti typické. Přesnou diagnózu by však musel potvrdit odborník sexuolog. Doporučovala bych ti určitě nějakého kvalitního specialistu navštívit, takové sezení neznamená ještě žádný závazek, že musíš opravdu podstoupit přeměnu pohlaví, to samozřejmě bude vždy záležet jen a jen na Tvém rozhodnutí...

Především si Ty sama musíš rozmyslet, zda opravdu toužíš mít trvale ženské tělo a žít v ženské roli. V tuto chvíli se mi zdá, že o tom ještě skálopevně přesvědčená nejsi, ale to není vůbec nic výjimečného, řada translidí si svou identitu ujasní teprve po dlouhých letech přemýšlení, i proto by ti návštěva odborníka mohla pomoci ujasnit si své pocity...

Určitě by Ti také pomohlo navázání kontaktu s dalšími MtF transženami kvůli porovnání svých prožitků a zkušeností...

Držím palce, abys brzy našla sama sebe!

Johanka





Translidé 2003-2020 | MAPA | on-line: 1 |        Creative Commons License