Zodpovězené dotazy
Coming out | H2SO4 | 14.10.2004 v 22:14 | FtM
Dobrý den,
je mi 15 let. Že jsem transsexuál o sobě vím asi 3 roky, kdy jsem se dozvěděl podrobnosti v nějakém časopisu. Celkově se ale "chovám jinak, než se od holky očekává" asi tak od 6 let. Vždycky jsem nesnášel (a nesnáším) dívčí oblečení, dívčí zájmy a nevěděl jsem proč. Byl to vnitřní pocit, který jsem si neuměl vysvětlit. Naštěstí mi nikdo nenutil "to odporné oblečení" a dlouhé vlasy. Tedy až do puberty. Od té doby moje matka zastává názor, že "musím vypadat tak, ať se líbím klukům" a já nevím, jak jí říct, že vůbec nestojím o kluky, ale naopak bych rád, kdybych se líbil holkám. Mám svoje rodiče moc rád a nechtěl bych jim nijak ublížit, ale vím, že jim musím říct pravdu. Neumím se přetvařovat. Ale mám obavu z toho, jak to přijmou. U táty by to ještě ušlo, vždycky mě podporoval a podporuje v mých chlapeckých zájmech a docela dobře si s ním rozumím (jen na mě nemá moc času). Horší to ovšem bude u matky. Vím naprosto jistě, že takovými lidmi opovrhuje a neuznává je. Musím ji to ale říct, nestrpím už to trapné oblečení a vlasy. Nemohli byste mi prosím poradit, jak to rodičům co nejšetrněji oznámit (písemně nebo osobně)...? Děkuju předem. Posílám pozdrav všem TS a lidem, kteří je dokážou pochopit!
Yoshiyuki | 15.10.2004 v 11:53
Ahoj:),
na tvoji otázku neexistuje jednoznačná odpověd. Pokud tvoje matka opravdu opovrhuje translidmi a neuznává je, je to pravděpodobně z neznalosti a možná i strachu z neznámého. U rodičů jsou předsudky bohužel časté, protože v době jejich mládí se o ničem takovém nemluvilo. Věřím, že když bude mít více informací a dostatek času všechno si ujasnit, může to být za nějaký čas úplně jinak:)
Pokud bych měl zvážit možnosti, jak jí to sdělit, záleží dost na tom, jak spolu komunikujete o ostatních věcech. Pokud se spolu dokážete normálně bavit, zkusil bych to říct přímo. Máš tak šanci dát do toho i emoce (na které ženy dobře reagují, zvlášť v roli matky). Neváhal bych do sdělení zahrnout, že se bojíš, že už tě nebude mít ráda (málokterá matka připustí, aby si dítě myslelo, že ho dost nemiluje) a že jsi takhle nešťastný. Že bys strašně rád byl takový, jakého by tě chtěla mít, ale že to prostě nejde (samozřejmě neříkej nic, co bys tak necítil..). V 15 letech to opravdu není lehká situace, pro spoustu dospělých je to ještě "nevědomé dětství", ale když budeš rozhodný a vytrvalý, budou tě muset vzít vážně.
Pokud by pro tebe bylo schůdnější řešení napsat dopis, i to je cesta. Maminka by to ale mohla vnímat jako známku nedůvěry v její osobu, což by mohlo zkomplikovat situaci (možná znáš výroky typu "vždyť jsme si vždycky všechno říkali..!"). Na druhé straně dopis se dá v klidu číst i několikrát, takže by měla dost času a prostoru srovnat si to v hlavě a reagovat až po odeznění emocí. Jestliže zvolíš psaní dopisu, můžeš ho zahájit tím, že ji nechceš zranit a neumíš jí to všechno říct, takže jsi zvolil formu dopisu..
Samozřejmě totéž platí při sdělování otci, případně oběma zároveň. Řekni jim, že je máš rád a že ti na nich záleží. Můžeš popsat své pocity, tak jako ve svém dotazu; určitě se vyplatí zdůraznit, že nejde jen o to, že se tak cítíš, ale že takoví lidé mají mužský mozek a proto vlastně ženami být ani nemohou, navzdory zbytku těla.
Zkus si v klidu sednout, zavřít oči a představit si různé varianty řešení; všímej si, jak se v které situaci cítíš, co je lepší a co horší než v té druhé.. Podívej se na to, jakou reakci čekáš od rodičů - znáš je celý život, takže můžes celkem dobře odhadnout, co bude (v rámci možností) příjemnější i pro ně, jestli dopis, nebo osobní sdělení, zda to říkat každému zvlášť nebo oběma najednou..
Možná by nebylo na škodu, zvlášť pokud je pro vás Praha dosažitelná, zkusit kontaktovat specializovanou psychologickou poradnu na Rajské Zahradě (jak ty, pokud bys potřeboval průběžně se poradit, tak maminka (případně oba rodiče), aby získala/i více informací a poradila/i se, jak situaci řešit a nebo všichni společně), můžete zůstat i v anonymitě, nic se neplatí a není se čeho obávat:) Kdyby byla pro vás Praha moc daleko, dá se věci aspoň částečně řešit po telefonu, číslo je 281 914 065. Samozřejmě k vlastnímu řešení situace (hormonální terapie a chirurgická přeměna) je nutné kontaktovat sexuologa, vzhledem k tvému věku jedině MUDr.Hanku Fifkovou.
Moc ti držím pěsti, aby všechno proběhlo co nejlépe!!:)
