inzerce · kontakty · galerie · archiv · odkazy
16.12.2018 rozcestník novinky přeměna náš svět o nás komunita web

Úvod do sociologie pohlaví a sexuality

Na podzim roku 2004 vydalo málo známé moravské nakladatelství Jan Piszkiewicz knihu Martina Fafejty Úvod do sociologie pohlaví a sexuality. Nepříliš vkusný obal skrývá práci, která v českých zemích doposud chyběla. V posledních letech se objevilo na českém trhu několik zajímavých publikací věnujících se pohlaví, genderu a sexuálním minoritám, ale žádná z nich doposud nenabídla tak široký a aktuální pohled jako text Martina Fafejty. Autor se ve své textu opírá především o sociální konstrutivismus (konstrukcionismus) a poukazuje na způsoby, jakými společnost ovlivňuje lidskou sexualitu.

Velkou předností knihy je především autorův široký rozhled po teoriích v oblasti genderu, homosexuality, transgenderu, transsexuality a intersexuality. Martin Fafejta seznamuje čtenáře s množstvím současných publikací věnujících se těmto tématům. Přesto se domnívám, že kniha je příliš omezena důrazem na problematiku sociálního ovlivňování vnímání a sebepojetí jednotlivců. Slovo identita se v celé knize, stejně jako v mnoha jiných myšlenkově blízkých textech, prakticky neobjevuje. Pokud ovšem nebereme v potaz identitu a jistou schopnost sebeurčení a seberozvoje jedince, pak nám zcela logicky chybí základní prvek vysvětlující sociální a kulturní dynamiku.

Konstruktivismus totiž předpokládá, že člověk se může chápat pouze na základě konstrukcí reprodukovaných společností. S tímto tvrzením lze do značné míry souhlasit, neboť naše vnímání sebe sama a chování z velké části závisí na tom, jaké hodnoty, postoje a role nám nabízí společnost jako celek, stejně jako konkrétní lidé, se kterými se každodenně stýkáme. Na druhé straně je zjevné, že západní kultura a společnost procházejí v posledních desetiletích zásadními změnami. Tyto změny jsou výsledkem nejen nějakých anonymních sociálních sil, ale také cíleného působení a sebeuvědomění určitých skupin lidí. Podle mého názoru celé knize poněkud škodí přílišné objektivizování určitých sociálních jevů.

Přečtu-li si věty „Transsexualismus je postaven na výlučnosti pohlaví. Cílem léčby je tuto výlučnost potvrdit" (s.59), potom mi není zcela zřejmé, co by to „transsexualismus" měl v dané chvíli vlastně být. Pokud by šlo o názor určité části lékařů na tento fenomén, pak by tyto věty mohly dávat smysl. Mělo-li by však jít o vyjádření pocitů, motivace a postojů transsexuálních lidí, pak by se jednalo o nesmysl. V části o transsexuálních lidech autor obecně příliš zdůrazňuje teorie předpokládající, že se z jejich strany jedná především o snahu stát se svým tělem sociálně přijatelným. Fafejta cituje Terezu Spencerovou, když píše, že „v České republice je pouze asi každý třicátý transgender transsexuálem toužícím po trvalé a úplné změně pohlaví.(s.59)" Toto číslo je ovšem pouhá spekulace, neboť pochybuji, že Tereza Spencerová se někdy opravdu pokoušela transgendery a transsexuální lidi počítat. V každém případě se domnívám, že prezentace transsexuálních lidí není v této knize dostatečně věcná a trochu mi připomíná teorie, že transsexuální lidé se snaží o změnu svého pohlaví ze snahy se přizpůsobit společnosti, což ale podle mé zkušenosti není zdaleka běžné.

Kniha ovšem obsahuje celou řadu zajímavých informací, které nejsou českému čtenáři běžně známé. Například kapitola o intersexuálních lidech (lidech s biologicky nejednoznačným pohlavím) je v češtině ojedinělá. V kapitole o heterosexualismu autor popisuje tendenci naší (a většiny ostatních) společností k idealizování a prosazování heterosexuálních modelů. I zde se stejně jako v kapitole o homosexuálním chování dopouští snad až přílišného zdůrazňování společenských vlivů a naopak opomíjení identity. Otázka hnutí identity a identity sexuálních minorit se v celém textu objevuje pouze minimálně, což je domnívám se škoda, neboť vytváření vlastních subkultur uvnitř těchto minorit je nepochybně významným motorem změn v přístupu současné společnosti.

Celkově bych však chtěla knihu doporučit k přečtení, neboť vcelku srozumitelným způsobem vyvrací řadu mýtů, které v této společnosti mnohde přetrvávají. Autor se veden dobrou vůlí pustil do zkoumání oblasti, která je zatím českými humanitními vědci značně zanedbávána. Ačkoli se jedná o text určený především pro studenty sociologie a příbuzných oborů, přesto se Fafejtovi podařilo napsat knihu, která je přehledná a alespoň z části srozumitelná každému, kdo se o uvedená témata zajímá.

Za určitý drobný problém považuji diskutabilní užívání některých pojmů, které jsou mnohdy značně nepřesně či zjednodušeně definované, což týká například ošemetného pojmu gender. Rovněž například zavedení termínu heterosexualismus je, domnívám se, značně nešťastné. V angličtině se užívá slovo heterosexism, který většina českých autorů překládá jako heterosexismus, což jednak lépe odpovídá originálu a navíc odkazuje na svou příbuznost s již zavedeným slovem sexismus. Uvážíme-li však neustálenost českých překladů, potom je třeba přiznat, že Martin Fafejta odvedl kus práce, přičemž drobné nesrovnalosti jsou ve srovnání s jinými českými texty o těchto tématech takřka zanedbatelné.

Shlédnuto: 10153x    |    Komentáře: 1    |    Tipů: 2    |   
Translidé 2003-2018 | MAPA | on-line: 1 |        Creative Commons License