inzerce · kontakty · galerie · archiv · odkazy
21.5.2019 rozcestník novinky přeměna náš svět o nás komunita web

Feminismus nebyl a není problém jazykový

Cením si každého poctivého úsilí, zejména žen, které byly dosud nafoukanou "mužskou civilizací" vytlačovány na okraj společnosti. Ale protože zároveň považuji sám pojem "feministická lingvistika" za nesmysl (jakákoliv vědecká disciplína je svým obsahem, dosahem i nositeli všelidská - dokonce i gynekologie, protože občas se narodí podivný hermafrodit či příští "transsexuál") a i jiné návrhy paní kolegyně Valdrové (Jana Valdrová je germanistka a věnuje se oboru zvanému feministická lingvistika), považuji za scestné a vposledku pro feminismus za škodlivé, ozývám se.

Začalo to v Německu

Mám totiž s podobnými snahami své zkušenosti. Už zhruba před čtvrtstoletím začalo několik učených žen v Německu (potom i v Holandsku a zvláště v USA) s podobnými snahami.

Začaly například přesvědčovat, že Bůh nemůže být bytost mužská, že tedy by se vedle či místo slov "Otče náš, jenž jsi na..." mělo říkat "Matko naše, která jsi na...". Zvláště se rozdurdily na německé slůvko "man" (naše "se", například "man sagt" naše "říká se"), protože v němčině je toto slůvko souzvučné se slovem "der Mann" - muž, mělo by se prý říkat "frau sagt" ("žena říká").

Zapomněly, že obecným lidským problémem nemůže být to, co existuje pouze v němčině (už ve francouzštině, angličtině či češtině nemá slůvko "se" nic společného s mužem). Tak začaly být tyto dámy na posměch a po čtvrtstoletí jsou tam ty snahy mrtvé.

Ale co se nás Čechů týká, věděl už Palacký, že my se často jen opožděně opičíme po Němcích ("... a Němkyních", dodala by paní kolegyně z Budějovic).

Gramatický rod je všude cosi osobitého

Podobné snahy jsou směšné už proto, že velká část jazyků "mužský" a "ženský" gramatický rod vůbec nerozlišuje - viz třeba gruzínština. Ale i u jazyků národů s námi svým původem spřízněných, tzv. "indoevropských" - od Bengálska až po Island absolutně převažujících - to dopadá všude jinak.

V angličtině jsou "ženského rodu" jen ženy a lodě (takže oni třeba řeknou, že roku 1941 potopili "tu Bismarck", rozuměj bitevní loď). Naopak ve francouzštině jsou téměř všechna abstraktní slova ženského rodu, i tam, kde v latině ještě nebyla. Bylo snad tím způsobeno, že Francouzky se emancipovaly a uplatnily dříve než Angličanky? Lze to napsat, ale je to pitomost.

Nebo zase čeština má sklon všechna cizí slova končící na "-a" skloňovat podle vzoru "žena". Takže se u nás napíše, že anglická Aston Villa roku 1981 porazila (ten) Arsenal a vyhrála ligu, ačkoliv v angličtině jsou všechny kluby neutra, tedy i Aston Villa. U nás je proto z téhož důvodu "ta" Kanada, ale v Německu "to Kanada" a ve Francii "ten Kanada". A chudák Gruzínka prostě "šel"... Myslíte, že je tam proto sexualita slabší?

Germánské jazyky mají úplně jiné způsoby

V němčině může každý člověk okamžitě vytvořit nové podstatné jméno prostě tak, že dvě až čtyři slova spojí v jedno. Ale přeložit "Hauptbahnhof" slovem "hlavodrahodvůr" by byl nesmysl, protože slovanské (a i románské) jazyky tvoří podobná slova různými koncovkami či předponami, případně přídavnými jmény.

Němčina má zase potíže s přechodem od gramatických rodů k rodům přirozeným, takže například když před kasárny stojí "stráž" (voják) a jde kolem hezké děvče, pak ONA se pase očima na JEHO ňadrech (Pavel Eisner), což nám je prostě k smíchu.

Čeština je jazyk sexuální

Tak to napsal právě zmíněný klasik. Doslovně vzato koncovky se ve slovanských a románských jazycích mnohem více uplatňují, takže Češka "byla sama a byla poražena a zbita", přičemž je pětkrát vyjádřeno, že šlo o ženu, zatímco toto řekne Němka i Němec týmiž slovy...

Vůbec mají gramatické rody a jejich rozlišování také tam a jinde zcela různou míru závažnosti, takže spousta Němců (a Němkyň) - zjistil jsem mnoha přímými dotazy - ani pořádně sama neví, zda je v němčině správně "ten" či "to" telefon, "ten" či "to" ideál... My Češi jsme zase všude ve světě k smíchu tím, že téměř každé ženštině přidáváme koncovku "-ová".

Herečka Catherine Deneuveová by se v češtině ani sama nepoznala a Japonka "Katsumatsiová" či Číňanka "Hoová" - to je už i pro nás samé trapnost a blamáž. Prozatím shrnuto: kdyby se feministky snažily podpořit svůj další vzestup (který si sám upřímně přeji) gramatickými a vůbec jazykovými korekturami, bylo by tolik "feministických lingvistik", kolik je na světě národů, respektive jazyků...

Jděte do háje!

Snad tam přijdete na lepší myšlenky. Kdyby se všude, kde se vyskytují bytosti ženského pohlaví, muselo říkat vedle maskulina i femininum, nebude vůbec odstraněna domnělá "jazyková harémizace", ale naopak vznikl by jakýsi jazykový blázinec, v němž blázni (a jaké je k tomu slovu femininum?) by byli všichni (... a všechny, paní kolegyně!).

Je směšné domnívat se, že většina žen se urazí, když slyší třeba oslovení "vážení diváci", a že by se vždy mělo říkat "vážení diváci a vážené divačky", "starostové a starostky" apod. Jestliže prý jakýsi rakouský ministr doporučil, aby se vždy říkalo jen "Rakušané a Rakušanky", to dosvědčuje asi jen to, že toho ten pán moc v hlavě nemá a že si to s feministickými snahami představuje náramně jednoduše. Kočky a kocouři! Češi a Češky! Buďte chytřejší než rakouští ministři (a ministryně...)!

Bláznění v řeči

Věcným základem zmíněných domnělých problémů je to, že mužský "gramatický" rod v řadě řečí supluje nejen muže, ale i člověka jako druh (či odrůdu). Své dceři klidně mohu říci "člověče", ale nemáme a nepotřebujeme slovo "člověčice". Podobné potíže by měli také zoologové (a vždyť i my lidé jsme také jakýsi živočišný druh).

Odborné jméno je u nejbližších zvířat někdy mužského rodu (pes, kůň), jinde rodu ženského (kráva, kachna, husa), ale v obojím případě pro běžnou potřebu máme slova i pro opačné pohlaví (fena, klisna, býk či vůl atd. - teď nemluvím o lidech)...

Ale u zvířat nám vzdálenějších je to těžší: můžeme říci "šimpanzice", ale nikoliv "orangutanice", "gorila" je však jinde "ten gorila", ale u nás ovšem "ta". K ní zase u nás nejde jedním slovem vyjádřit samce.

Vadí to někomu? Nejen Božena Němcová, ale i Smetana byl "osobnost" - vadilo mu to? Za Husáka jsem byl "nežádoucí osoba" - vadily mi jiné věci, ne tohle...

Tak jako nejde přechylovat hada (hadice?) či slepýše, zmiji či užovku! Náš slavný pěvec Zdeněk Otava byl pro nás vždy Mistr; vadilo snad, že Ema Destinnová byla vždy nanejvýš "milostivá paní" nebo "madame"? I veliký Gándhí či Einstein byli "lidskými bytostmi" - tedy gramaticky ženského rodu. Vadí to někomu? A naše slavná Marie Terezie nebyla "regina" (manželka krále), ale oficiálně "rex" (král, neboť ona opravdu sama panovala, ale to se u nás (ani v Anglii) neujalo.

Bylo velmi pěkné, když stará řečtina dovedla pouhými členy odlišovat pohlaví, takže "ho theos" byl bůh, "hé theos" byla bohyně, a když viděli utíkat "teenagera", viděli buď "ton paida" (chlapce), nebo "tén paida" (dívku). To už však v latině nešlo (neměla člen) a nejde to u nás. Jazyky jsou chudé i bohaté - každý jinak!

Skutečné problémy feminismu

Ty jsou ne v řeči, ale ve věcech daleko závažnějších. Je dosud řada zemí, kde holčičkám vyřezávají klitoris. Jsou některé mohamedánské země, kde se žena vůbec nesmí bránit těhotenství, a kde se proto - jako v Evropě jen Albánci - tak rychle a strašně rozmnožují, jakmile přišla aspoň nejprostší lékařská a porodní péče i k nim.

Nebo: v Indii je dosud pro miliony rodin přímo katastrofou, když se narodí další děvče. Ba někde se tam dcery ani nepočítají mezi děti... Takový je dosud stav přibližně v polovině lidstva! TOTO jsou přední problémy feminismu, ne jazyk! A že prý takové věci už u nás nejsou? Ale jsou! Mají jen trochu jinou formu...

Vícekrát jsem slyšel, že ve velkoprodejnách (v dnešní amerikanizující češtině "supermarketech") se sice prodavačky spolu dobře snášejí, ale jen pokud je šéfem muž, jinak začnou rozbroje a hádky! A tam, kde do práce chodí manžel i manželka, kolik procent je u nás rodin, kde žena dokázala, aby zhruba polovinu "domácích prací" dělal muž? Ten rád svou lenost vydává za svou pitomost či "nešikovnost", aby tím ženu dále zotročoval...

Ženy v roli "páté kolony" patriarchátu

Poznal jsem dost a dost žen, které jsou bojovnějšími obhájkyněmi svého "práva" zůstat jen v kuchyni a v posteli. Už ve starém řeckém dramatu se Elektra vysmívá své sestře Chrysothemidě, že je šťastná v okovech, protože manžel jí uměl ty okovy pozlatit...

Jestliže někomu vadí, že v dámské kabelce najde lísteček s oslovením "vážený zákazníku", ať se uklidní! Pokud vím, podobné kabelky kupují obvykle muži svým manželkám či milenkám (já ji jednou koupil i své matce) a podobné pitomůstky výrobců (či také výrobkyní?) včas z těch kabelek odstraní; a jestliže ještě před dvěma sty léty řekl prý Napoleon "dejte ženám zrcadlo a pár bonbonů - většina bude spokojena", myslíte, že takové ženy dnes nejsou? A jak jsou "šťastné"!

Věci a instituce nejsou lidi!

Ze všeho toho mi vadí u té jihočeské vědkyně (tvořím to slovo podle vzoru věštec - věštkyně) to, pokud chce - aby potlačila mužský gramatický rod -, aby pivo nezdražovali "hostinští", ale "hostince", aby něco nevyhlašovali "starostové", ale "obce" apod. Musím upozornit, že nafoukanost fundamentalistických "vládnoucích mužů" není jediným nebezpečím novověku, ale že současně probíhá proces jakéhosi "zvěcňování" lidí a za ním se skrývající mravní anonymita a alibismus.

"My už nejsme lidi, my jsme jenom partaje," zpívali už V+W. TOTO se u nás hrozně rozmáhá. Tak například železniční neštěstí už nezavinil výhybkář či strojvedoucí, ale "selhal lidský faktor". Grobián se dřív "opil do němoty" (několik set výrazů v češtině pro to bývalo!), ale teď je z něho chudáček "závislý od alkoholu". Ne on, alkohol je domněle vinen!

Chce-li paní kolegyně propouštět z vysokých škol ne "důchodce", ale "vyučující v důchodovém věku", asi si nevšimla, že na školách působí nejen "vyučující", ale i administrativní síly! (Na naší fakultě je jich až příliš mnoho...)

Chce-li paní kolegyně pomoci policistkám tím, že zmizí slovo "policisté" a bude se říkat jen centrálně "policie", odpověděl bych jí biblicky: "Blahoslavení chudí duchem!" A ona může překlad opravit na "blahoslavení chudí a blahoslavené chudé duchem".

Prosím za odpuštění

! Ano, dovedu být někdy "zlý", pokud je toho potřebí, třeba při habilitacích slabých kandidátů (a kandidátek)... Ale chtěl bych, abyste se, drahá paní kolegyně, poctivou prací (ať ve feminismu, ať v kterékoliv oblasti filologických věd) stala třeba i hvězdou... Hvězdou první velikosti a jasu! A buďte ráda, že nežijete sto kilometrů jižně od Budějovic, protože tam byste jako "hvězda" byla mužského rodu! Der Stern, der Star... Neemigrujte nám!

Shlédnuto: 1641x    |    Komentáře: 0    |    Tipů: 0    |   
Translidé 2003-2019 | MAPA | on-line: 1 |        Creative Commons License