inzerce · kontakty · galerie · archiv · odkazy
15.7.2019 rozcestník novinky přeměna náš svět o nás komunita web

Francie: Ženomuži kurtizánami

Jsou muži, kteří se cítí ženám nadřazeni. Jsou však i takoví, kteří se nechají v ženu přeoperovat a pak se živí jako prostitutky.

Metropole nad Seinou je proslulá nejen svou rozmařile rozkročenou Eiffelovou věží, bohémskými kavárnami, módními salony, světoznámými butiky, luxusními restauranty a všeobecnou nonšalancí. Od dob Maupassanta a Zoly je zároveň uznávána jako hlavní město evropských kurtizán, prostitutek, sexuálních radovánek a nevázaných orgií. V Paříži se zkrátka v lásce a sexu smí to, co je jinde zapovězeno a o čem se jen stydlivě šeptá.

Není divu, že do města proudí tisíce sexuálních turistů a labužníků, kteří touží na vlastní oči a tělo vyzkoušet, zdali se legendy o šarmu, grácii, perverzitě a lascivnosti pařížských kněžek lásky zakládají na pravdě. Jaké by asi bylo jejich překvapení, kdyby zjistili, že ta mondénní dračice, které zaplatili za sex pěkně kulaťoučkou sumu franků, ještě nedávno nebyla o nic méně mužem, než jsou oni sami.

Zrádná temnota lesíku

Je půlnoc a Paříž se baví, tancuje, pije a hoduje. Zábava je v nejlepším. Nekonečná řada automobilů s výhradně mužským osazenstvem proudí směrem k neslavně proslulému rejdišti nejvýstřednějších pařížských prostitutek - Bouloňskému lesíku. Místní transsexuálové, kterých každým rokem v ulicích přibývá, to dobře vědí a umějí toho jaksepatří využít.

Tato podivná skupina mužů více či méně dokonale přeměněných v ženy vyráží každý večer do lesíka a okolí, aby si vydělali peníze na obživu a za peníze uspokojili muže, kteří si nedokázali nebo nechtěli najít sexuální partnerku jiným způsobem. Tancují s rozevřenými kabáty a kožichy na nahém těle jako přízrační halucinogenní motýli hříšné rozkoše na křižovatkách, tisknou se k okýnkům a kapotám aut a nechávají se ohmatávat lačnýma rukama nedočkavých mužů.

Tak se chovají ti, kteří měli to štěstí, že si mohli zaplatit dokonalou přeměnu z muže v ženu. Jsou tu ale i takoví, kteří jsou zatím bytostmi bezpohlavními a ženám se podobají jen díky parukám a nápadnému líčení. Ti zpravidla postávají ve stínu stromů na kraji lesíka a perverzními poznámkami a vzdechy lákají potenciální zákazníky do naprosté temnoty mezi černými kmeny stromů a křovisky.

Pohádkový hvozd zázraků

Bouloňský lesík je pro současné transsexuály - zvláště pro ty nemajetné a úplně chudé, kteří pocházejí z rozvojových afrických a asijských zemí - málem zázračným pohádkovým hvozdem. Je to místo, kde si mohou prodáváním svých těl vydělat více než kdekoli jinde. Jejich služby jdou na dračku.

Na druhé straně ale všichni až moc dobře vědí, že lesík je kromě sexu za peníze také centrem zločinu a nebezpečných úchylů všeho druhu. Největším postrachem Bouloňského lesíka jsou dnes malé skupinky severoafrických mužů, kteří povzbuzeni drogami a alkoholem přepadávají osamělé prostituty a prostitutky, okrádají je, znásilňují a nezřídka brutálně zabíjejí.

V temnotě a pustotě zalesněné pařížské periferie, kam by místní po setmění nevkročili ani za milion, proti nim nemají kněžky a kněží lásky nejmenší šanci. Útočníci se v posledních dvou letech soustředili zejména na transvestity - jen loni jich bylo v Bouloňském lesíku brutálně zavražděno šest.

Způsob života a obživy transsexuálních prostitutů - to je silné kafe i pro liberální Pařížany. Povětrní transsexuálové jsou tak nuceni živořit na samém okraji společnosti jako nenávidění a špinaví vyvrženci. Jejich jedinou záchranou je občanské sdružení P.A.S.S.T. (Preventivní sdružení k jejich akční ochraně), které je chrání, pomáhá jim a umožňuje přežít.

Dodávka P.A.S.S.T. dodává víru

Jak taková pomoc vypadá? Docela obyčejně. Pracovníci sdružení přijíždějí každý večer po setmění k Bouloňskému lesíku a čekají na obvyklém místě až do druhé hodiny ranní. Zpoza oken bílé dodávky s výrazným červeným nápisem to vypadá, jako by prodejné novopečené ženy pomoc ani nepotřebovaly. Působí většinou velice sebejistě - jako silné ženy, které vědí, co chtějí, a také to dělají.

Jediný "normální" muž, který může vstoupit do dodávky, je fotograf. Naskytne se mu pohled na nahé nebo polonahé ženy, zpola zahalené do dlouhých kožichů a plášťů. V době, kdy vznikala reportáž, byla zima a venku mírně mrzlo. Když transsexuálové vcházejí dovnitř, extravagantně posílají vzdušné polibky na všechny čtyři světové strany. Je to takový jejich malý rituál.

Pak se natáhnou, uvolní a rozvalí s roztaženýma nohama na židličky a stoličky okolo stolu, popíjejí kávu nebo čokoládu a přikusují sušenky. Občerstvení je pro ně zajištěno zadarmo. A že se nejedná o obyčejné popíjení kávy, to nezpochybnitelně dokazují balíčky kondomů, lubrikantů a čisticích ubrousků, které pouličním sexuálním pracovnicím rozdává Maire Tuahiva z Tahiti, členka sdružení. Každý, kdo potřebuje, od ní navíc dostane minci, za kterou si v automatu může koupit čisté jehly na aplikaci drog. "Drogy jsou tu samozřejmě velkým nebezpečím," odtuší Maire, "ale zdaleka ne největším. Nejvíce tu všechny děsí AIDS a možnost přepadení nebo znásilnění sexuálními maniaky," zdůrazňuje dobrovolnice z Tahiti.

Sdružení P.A.S.S.T. je organizací transsexuálů a pro transsexuály. Pomáhá jim nejen v Paříži, ale po celé Francii. Asistuje při jejich jednání s úřady, podporuje transsexuály, kteří jsou ve vězení, zajišťuje zdravotní péči a sociální služby. Ve středu Paříže sídlí jeho centrála a šest pokojů pro ubytování těch, kdo zůstanou bez střechy nad hlavou. Jsou poslední záchranou pro lidi, kteří se ocitli na půli cesty mezi mužskou a ženskou identitou, a společnost by je proto nejraději ukamenovala. Přesto je jich čím dál tím víc. Jen v Paříži se jejich počet odhaduje na 1500.

Šokující je - zejména pro ty, kdo míří do Francie, aby si zašpásovali s místními šarmantními krasavicemi -, že plných čtyřicet procent ze všech francouzských prostitutek jsou buď transsexuálové, nebo transvestité!

Všední noc Divoké Carol

Je pozdní odpoledne a Pařížané se rozjíždějí do svých domovů. Frederique, který pracuje přes den v kanceláři organizace P.A.S.S.T. jako streetworker pro transsexuální toxikomany, si chystá svačinu a pití na noc. Po denní šichtě ho čeká ještě ta noční - na ulici u Bouloňského lesíka.

Bude tam dnes - tak jako každý den - šlapat chodník od devíti večer až do rána. Chce si tak vydělat na to, aby mohl zaplatit operace, které by jej s konečnou platností přeměnily v ženu i fyzicky - psychicky se cítí holčičkou a později dívkou a ženou už od svých šesti let! "Když já stejně sním celý život o tom, že budu konečně i tělesně sama sebou, krásnou a svůdnou ženou. Cítím se jako žena a jsem na to patřičně hrdá," vysvětluje.

Za jednu noc, když má štěstí, může vydělat okolo tisíce franků od pěti klientů. "Soulož prostě odmítám, to by mi museli platit zlatem. Dělám jim to zásadně orálně, ale to neznamená, že by si přitom neužili jaksepatří," poodhrnuje záclonku do kuchyně svého riskantního a kontroverzního řemesla.

A když si Frederique nasadí paruku, nalíčí se a omotá si kolem krku navoněnou kožešinovou šálu, změní si - tak jako všechny klienti P.A.S.S.T. - i svoje jméno. "Tak a teď už jsem Divoká Carol," usměje se šibalsky. Než dojde na své obvyklé místo, dvakrát si zhluboka šňupne speedu. Tělem jí projede příjemné chvění. Teď je z ní konečně pravá pařížská prostitutka...

Shlédnuto: 4052x    |    Komentáře: 0    |    Tipů: 0    |   
Translidé 2003-2019 | MAPA | on-line: 0 |        Creative Commons License