Nový pohled na genitálie a gender

Přestaneme-li genitáliím přikládat privilegovaný význam, dosáhneme toho, že gender přestane být spojován s biologickými parametry a stane se čistě záležitostí sociální interakce. Konkrétní způsob realizace vlastní mužskosti či ženskosti – včetně "způsobu realizace" genitálií – by se pak dal vykládat mnohem volněji a to i v případě, že by zůstalo zachováno rozdělení na dva gendery, mužský a ženský.

Lékaři sice říkají rodičům, že plod je oboupohlavní, ale o genderu mluví jako o "pevně daném" už ve věku šestnácti či dvaceti týdnů, a to jen z toho důvodu, že v této době končí i vývoj pohlavních orgánů. Jenže gender není nikdy pevně daný a to nejen v případě osob, které sebe samy považují za intersexuální, ale i v případě kohokoliv jiného. Jakmile rezignujeme na představu "pohlaví" a začneme chápat gender jako něco, co vzniká výhradně v průběhu sociální interakce, bude pro nás mnohem snazší představit si jej jako něco, co prochází neustálým vývojem.

Toto tvrzení však vychází z předpokladu, že gender je něčím, s čím stojí za to dále pracovat. Možná, že není. Pakliže nám intersexualita nabízí nějaké poučení, pak zní, že gender představuje určitou zodpovědnost a také určité břemeno – jak pro ty, kteří se v rámci daných kategorií musejí někam zařadit, tak pro ty, kteří je do těchto kategorií řadí.

Naše stížnosti ohledně genderového útlaku ve všech jeho sociálních i politických podobách jsou sice naprosto oprávněné, ale zatím ještě pořád tak docela nechápeme, že své vlastní životy ovlivňujeme i tím, jak se snažíme určování genderu postavit na fyziologický základ. Proto musíme využít veškerých prostředků, které máme k dispozici, abychom se genderu konečně zbavili. Problém intersexuality pak zmizí a my se tímto způsobem alespoň odvděčíme intersexuálům za všechna poučení, kterých se nám od nich dostalo.