inzerce · kontakty · galerie · archiv · odkazy
28.3.2024 rozcestník novinky přeměna náš svět o nás komunita web

Hidžra – třetí pohlaví v Indii

Lidé mimo normy, kteří našli své místo
Mluvíme-li o této svérázné indické skupině, narazíme hned zpočátku na první kámen úrazu v gramatice: ten hidžra, nebo ta hidžra? V hindštině je to slovo rodu mužského, ale jak dále uvidíme, hodil by se i rod ženský.


Hidžrové, nebo hidžry?
Ke kterému mluvnickému rodu patří slovo hidžra v článku D. Markové? Položme si otázku, jestli se přirozený (biologický) rod musí vždy shodovat s rodem gramatickým. Host je prostě maskulinum, ať je jím pán nebo paní. Jestliže muž řekne své ženě „Miláčku, nemohla bys mi uvařit večeři?“ neznamená to, že ji v důsledku maskulinního oslovení považuje za mužatku.

Pokud dotyčná odmítne, patrně ji manžel nazve lenochem, těžko však lenoškou (na tu si nanejvýš půjde lehnout, aby kručení v břiše zahnal četbou novin). Papoušek nemá svou papouščici, kuna nemá kuňáka, a přece mívají mladé. Kdybychom takhle uvažovali, vrána by vůbec neměla samce a vraník zas samici. Budižkničemu vypadá jako nějaké „ono“ (neutrum), a přece jím spíše než lidská mláďata bývají muži nebo ženy. Naštěstí je toto slovo nesklonné, takže se jeho přiřazováním k rodu nemusíme trápit. Kníže (původně mládě „knězovo“, tj. vládcovo) se stalo maskulinem už v dobách, kdy se vlády hojněji ujímalo. Z toho všeho je vidět, že biologický a gramatický rod se úplně nepřekrývají.

Pro mužské chápání slova hidžra svědčí maskulina guru, homosexuál, transvestita, transsexuál, eunuch ad. (byť každé z trochu jiných důvodů). Hlavní však je, že hidžra je maskulinem v Indii – nechť je jím tedy i u nás. Pevně věřím, že v tomto případě se ani feministky nebudou cítit ochuzeny.
Pavla Loucká



V indických slovnících najdeme ekvivalenty: 1) eunuch, 2) impotent, do hindsko-českého slovníku jsme přidali: 3) transsexuál, 4) transvestita. To vše dohromady stejně jen jakžtakž vystihuje pestré složení komunity. Jako mnoho dalších jevů v Indii dá se zvláštní postavení hidžrovské komunity vysvětlit kolizí, a posléze splynutím dvou rozdílných tradic v minulosti: hinduistické a muslimské. V hinduistickém Manuově zákoníku, jehož dochovaná podoba vznikla mezi 2. stoletím př. Kr. a 2. stoletím po Kr., byla kastrace trestem za různé přestupky členů nejnižší staroindické varny (stavu), zejména pak za důvěrný styk s bráhmanskou ženou. Takový eunuch se stával tím nejpohrdanějším z pohrdaných, byl úplně vyřazen z lidské společnosti.

V islámské tradici měli eunuši jiné postavení. Ačkoli Prorok Muhammad kastraci neschvaloval, docházelo k ní často a eunuši se stávali kýženými strážci nejen harémů, ale i různých posvátností. V Indii se v době mughalské vlády dostávali jednotliví vykastrovaní oblíbenci vladařů a šlechticů i na vysoké funkce ve státním aparátu. Italský cestovatel Nicolao Manucci, který v Indii pobýval mezi lety 1653–1708, uvádí: Králové, princové, královny a princezny mají k těmto lidem velkou důvěru... Všechny přední osobnosti mají ve svých službách eunuchy a všichni ostatní úředníci, sluhové a otroci musí těmto eunuchům skládat účty z veškerého svého konání. Sám Manucci však eunuchy pohrdal: K vlastnostem těchto živočichů patří extrémní chtivost zlata, stříbra, diamantů a perel... Bojí se vydávat peníze i tehdy, je-li to nutné, rádi přijímají, neradi dávají. Nicméně jim záleží na pěkném oblečení. Mluví neslušně a potrpí si na hloupé historky. Speciálně pro dillíské eunuchy neměl Manucci dobrého slova: Jsou to paviáni, nestoudní, prostopášní paviáni.

Odchylka od běžné normy

Dvě tradice, hinduistická a muslimská, se prolnuly snad až v pozdní mughalské době a utvářená komunita hidžrů vsála do sebe i různé lidi s nějakou odchylkou od běžné normy.

Newyorská profesorka antropologie Serene Nandová zjistila, že většinu hidžrů tvoří muži se silnými transsexuálními sklony, a dále se mezi nimi najdou homosexuálové. Kastrace těchto lidí je dobrovolná, vyzápasená a protrpěná. Většinou probíhá drastickým tradičním způsobem. Změna pohlaví hormonální léčbou a následná operace provedená moderním způsobem jsou finančně nákladné, navíc se operační zákrok v Indii pohybuje někde na hranici zákona. Najdou se ovšem jedinci, kteří si operaci dovolí, a najdou se chirurgové, kteří ji provedou.

Všichni hidžrové se však nedávají kastrovat, mnozí se spokojí s tím, že přijmou ženské jméno a začnou se oblékat jako žena. Tvář s mužskými rysy nad pestrým sárí, nebo dokonce vykukující zpod okraje sárí cudně přetaženého přes hlavu na sebe upozorní na první pohled. To hidžrovi ovšem nevadí, dosáhl svého. Další skupinu mezi hidžry tvoří hermafroditi. Porodit takové dítě je mezi prostými lidmi dodnes považováno nejen za jedno z největších neštěstí, jaká mohou postihnout ženu a s ní i celou rodinu, ale i za nesmírnou hanbu. Proto vládne tendence tajit takovou skutečnost tak dlouho, jak se dá – pokud je to vůbec možné. Někdy však rodiče, když si definitivně uvědomí, že se „synem“ nebo „dcerou“ není něco v pořádku, učiní sami závažné rozhodnutí, dítěte se vzdají a předají je „rodině“ hidžrů, aby tam vyrůstalo mezi svými. V jiných případech k takovému rozhodnutí vede výrazná záliba tělesně normálních chlapců oblékat se a chovat se jako děvčata, což představuje v Indii značný rozdíl oproti normě. Pokud takové chování přetrvá nejútlejší dětství, stává vymazány, zapomenuty. Jejich místo zaujímá příslušnost k určité hidžrovské domácnosti a rodině.




Způsob obživy

Někteří hidžrové se živí žebrotou nebo prostitucí. Ta je výhodná, neboť poslouží i oběma pohlavím. Nepsaným zákonem komunity je však naprostá poctivost. Hidžra usvědčený z krádeže by byl vyloučen z komunity – a to patří k nejhorším věcem, které mohou Inda potkat. To si vzhledem k své situaci hidžra rozmyslí. Jedním z trestů ukládaných hidžrovskou radou za přestupek je ostříhání vlasů, které jinak hidžrové nosí po ženském způsobu dlouhé. I to je považováno za tvrdý trest.

Jedním z indických paradoxů je to, že existence hidžry v normální rodině by byla považována za hanbu, ale při svatbách nebo oslavách narození dítěte je jejich přítomnost považována za požehnání. Proto je jejich hlavní možností obživy předvádění tanců a zpěv při oslavách. Každá hidžrovská domácnost má svou síť informátorů – pradláků, metařů, porodních bab – která jim včas ohlásí, kde se chystá radostná událost. Guru připravuje seznam adres a přesný harmonogram, čély se náležitě upraví a nalíčí, a jde se tančit a zpívat. Výdělky nejsou špatné, i když někdy vynucené. Není-li rodina ochotna za taneční produkci zaplatit, a dobře zaplatit, začnou hidžrové (nebo hidžry?) vyhrožovat, že předvedou před domem striptýz a zatančí bez oděvu. To už by byla veřejná ostuda, které se rodina zděsí a raději hidžrům (nebo hidžrám?) vyhoví. Asi 50 km severně od Dillí existuje i ústřední taneční škola pro hidžry. Učí základní dovednosti různých tanců: lidových, klasických, arabského břišního tance, ba i tanců vhodných pro diskotéky, ale i zpěvu – jak tradičních ghazalů, tak oblíbených filmových písniček. Ředitelka školy prý svého času patřila k nejlepším severoindickým tanečnicím.

Hidžrovský systém má pevnou strukturu, jejíž detaily zůstávají celému okolí víceméně utajeny. Přesná pravidla platí jak uvnitř každých čtyř stěn hidžrovské domácnosti, tak pro komunitu jako celek. Každá „rodina“ může být činná jen v určité oblasti. Překračování těchto hranic je závažný přestupek. Tím se zabývá zvláštní hidžrovská rada Indie a Pákistánu, která se schází jednou ročně.

Hidžrovské kulty

Hidžrové pocházejí z původních rodin hinduistických, muslimských i křesťanských. Vytvářejí si proto své vlastní náboženské kulty. Jejich nejuctívanějším božstvem je bohyně Bahučára, verze bohyně-matky, blízká Durze. Má chrám blízko Ahmadábádu. Ve jménu této bohyně podstupují hidžrové (ještě muži) bolestivou operaci, která je pro ně obřadem znovuzrození, a jménem této bohyně udělují požehnání při svatbách a narození dětí. Bohyni uctívají i křesťané a muslimové. Na jihu, v Karnátaku, je jejich uctívaným božstvem bohyně prastarého předárijského původu Jélamma. Blízká jsou však hidžrovské komunitě i všechna božstva hinduistického panteonu, která berou na sebe příležitostně ženskou podobu, zejména pak Šiva-Ardhanáríšvara, jehož pravá polovina je mužská, levá ženská, avšak v jedné své podobě i Krišna: Podle místní jihoindické verze Mahábháraty měl být v předvečer bitvy na poli Kuruově v zájmu vítězství bratrů Pánduovců obětován život mladého muže. Tímto obětovaným se měl stát Ardžunův syn Aravan, ale projevil poslední přání – být před touto nejvyšší obětí aspoň jeden den ženatý. Žádná dívka ovšem nebyla ochotna stát se za daných okolností jeho ženou. Vzal tedy Krišna na sebe podobu ženy, vstoupil v manželství s Aravanem a po jeho smrti se zase vrátil do své původní podoby. Asi 200 km jižně od města Čennej (dříve Madrás) stojí chrám zasvěcený nešťastnému Aravanovi. Tam se každoročně v květnu koná pouť se slavností, na níž hidžrové uzavírají symbolický sňatek s Krišnou, ale i mezi sebou, nebo zde aspoň slaví „svůj svátek“. Putují tam i ze vzdálených končin severní Indie.

Mají své místo

Všechny tyto skutečnosti naznačují, jak netolerantní dokáže být indická tradiční společnost vůči osamělému jednotlivci a jak tolerantní je naopak vůči skupině. Rodiče v této situaci jednají moudře, vzdají-li se svého dítěte včas, bez dlouhých útrap, a předají-li je tam, kam dítě svým způsobem patří. Neboť společnost se na přání jednotlivce nezmění.

William Dalrymple, autor zasvěcené a láskyplné knihy o Dillí Město džinů, uvádí, jak byl ohromen tím, že hidžrové v sobě nechovají žádnou zatrpklost. Žijí na samém okraji společnosti, a přece nereptají proti údělu, jaký jim nelaskavý osud připravil. K tomu lze říci jediné: mají své místo, svou skupinu vytvořenou ve společnosti, která izolované a nespokojené jedince neuznává.


PhDr. Dagmar Marková, CSc., (*1935) vystudovala hindštinu a indologii na Filozofické fakultě UK a Humboldtově univerzitě v Berlíně. V Orientálním ústavu AV ČR se zabývala moderní hindskou literaturou a sociální problematikou Indie, zejména otázkami tradic a náboženství.

Shlédnuto: 6025x    |    Komentáře: 0    |    Tipů: 0    |   
Translidé 2003-2024 | MAPA | on-line: 0 |        Creative Commons License