inzerce · kontakty · galerie · archiv · odkazy
22.9.2017 rozcestník novinky přeměna náš svět o nás komunita web

Intersexuální hnutí

Budujeme svět, kde stud, zatajování a nechtěné genitální operace nebudou mít místo
(motto ISNA)

1. ISNA


Cheryl Chase

a) Personální charakteristiky
ISNA (Intersex Society of North America) je nezisková organizace založená roku 1993 v San Franciscu s cílem nabízet podporu intersexuálním lidem, vzdělávat jejich přátele a rodinné příslušníky a prosadit změny v medicínském přístupu k intersexualitě. Mezi poradním sborem je zakladatelka a výkonná ředitelka Cheryl Chase a tři sexuologové, William Byne, M.D., Ph.D., Howard Devore, Ph.D. a Martin Malin, Ph.D.

V roce 1999 měla ISNA již 1400 členů, ne všichni jsou přitom intersexuální. Většina členů ISNA je bílých, vzdělaných a ve věku mezi 30 - 45 let. Přestože převaha jich žije ve Spojených Státech či Kanadě, seznam členů zahrnuje i jedince ze Spojeného Království, Německa a Nového Zélandu. (4)

b) Cíle
Nový léčebný model prosazovaný ISNA požaduje zrušení zbytečných genitálních operací, rodinné i individuální poradenství s ohledem na budoucí potřeby dítěte i možnosti jejich naplnění, přístup k relevantním medicínským informacím, upozorňování na existenci podpůrných skupin a plně informovaný souhlas IS jedince s jakoukoli medicínskou procedurou.

c) Aktivity
Za devět let fungování dosáhla ISNA díky usilovnému snažení svých členů (demonstrace, oslovování odborníků, publikační činnost..) a obrovskému nasazení Cheryl Chase mnoha úspěchů. Podařilo se jí zviditelnit IS menšinu, upozornit na zjevné nedostatky současné medicínské praxe a seznámit laickou i odbornou veřejnost s požadavky na její změnu. Zpočátku s nimi lékaři zcela odmítali hovořit, nebyli vpouštěni na odborné konference, tisk nechtěl zveřejnit žádný z jejich článků, jiné pacientské organizace je odmítli přijmout (NORD) a/či uznat legitimitu jejich požadavků (kritici FGM – female genital mutilation).

Intersexualita se za necelé desetiletí stala z naprosto neznámé a obskurní záležitosti tématem mnoha diskuzí a pojednání odborníků z celé řady rozličných profesí (historici dějin, etici, psychologové apod.) i aktivistů mnoha politických hnutí (queer, transgender, transfeminismus..). Změna, po které volají, se zdá být v současnosti nevyhnutelnou.

Studu a neinformovanosti se ISNA pokouší čelit videokazetou „Hermafrodité mluví!" (Hermaphrodites Speak!), kterou distribuuje po celém světě. Nahrávka byla pouštěna na vysokých školách (především na lékařských fakultách) a během konferencí různých oborů. ISNě se také podařilo prosadit nahrazení patologizujících a objektivizujících fotografií intersexuálních lidí ve skriptech o lidské sexualitě (pózují nazí se začerněnýma očima, v pozadí schémata a diagramy) barevnými fotografiemi jejích aktivistů (demonstrujících před Kongresem).

V současnosti vydávají časopis „Hermafrodité s postojem" (Hermaphrodites with Attitude), který zveřejňuje životní příběhy bývalých pacientů a novinky v oblasti změny medicínské praxe. Členové ISNA také spolupracují s novináři na vytváření správného mediálního obrazu IS lidí. Webová stránka ISNA zveřejňuje osobní příběhy a informace o řadě intersexuálních stavů, zprostředkovává kontakty mezi IS lidmi a nabízí podpůrné skupiny v místě bydliště. (2)

2. Podoby IS hnutí a jejich politická rétorika

Intersexuální hnutí nabývá podle Turner (4) dvou základních podob – na jedné straně se jedná o klasické pacientské hnutí, na straně druhé o hnutí politické, které navazuje na zkušenosti GLBT a feministického hnutí.

Politická rétorika IS aktivistů přitom podle S. Turner nabývá dvou podob – jednu z nich lze označit za politiku identity a druhou za politiku diference.

a) Politika identity
Politika identity je dobře známá z gay a lesbických hnutí a charakterizuje ji „etnický či menšinový model skupiny". Jejím určujícím rysem je protest proti společensky nařízené kategorizaci tím, že se lidé na jejím základě začnou organizovat. Běžně se přitom apeluje na právo stejného zacházení pro všechny lidi, včetně budoucích generací (v tomto případě) intersexuálních lidí. Odlišnost je předkládána jako neškodná, lidé s minoritními charakteristikami se snaží sami sebe prezentovat jako normální „lidi odvedle".

Nedostatkem tohoto modelu je jeho tendence omlouvat odlišnost tím, že „jsme se tak prostě narodili". Implicitně se tím sděluje, že v případě, že by měl takový člověk možnost volby, zvolil by si většinovou orientaci/identitu či tělo. Heterosexualita je tedy pojímána jako standard a menšinový status jako nezaviněný ale méně žádoucí či hodnotný stav.

b) Politika diference
Tento model uplatňující se v lesbicko-feministických a transgender hnutích naopak kritizuje heterosexualitu jako nedůslednost a odlišnost prezentuje jako volbu, nikoli jako osud. Whisman v této souvislosti říká: „Hlásání volby … je účinným způsobem, jak odmítnout vlastní zařazování do homosexuální/heterosexuální binarity. Je to klín ničící jeden z nejmocnějších konceptů strukturujících sexualitu moderního Západu" (in 4).

Kategorizace sexuality na homo, hetero a bi přestává mít z tohoto pohledu smysl a hranice mezi pojmy žena a muž se povážlivě stírají. IS lidé přiklánějící se k tomuto směru politického aktivismu odmítají patologizaci své odlišnosti i tlak na přizpůsobení svých těl a identit „standardním typům". Na základě svých tělesných a psychických charakteristik hrdě deklarují svůj vzácný, intersexuální status.

3. Vztah k jiným politicky aktivním skupinám

Intersexuální lidé, jejichž orientace bývá častěji nežli u běžné populace homoerotické či bisexuální, mívají obvykle velmi blízko k GLB hnutím. Značnou podobnost lze také nalézt mezi IS lidmi a transgendery (častá genderová nonkonformita v dětství a dospělosti, operace genitálií, užívání hormonů, „změny pohlaví" – u IS lidí často nedobrovolných, u TS lidí vyžadovaných, nestandardní tělesné charakteristiky, neplodnost, často jiná identita nežli čistě mužská či ženská….). Is hnutí proto většinou podporuje snahy GLBT aktivistů a GLBT hnutí zase podporují úsilí IS lidí.

Z pochopitelných důvodů se většina IS lidí brání začlenění do kategorie transgenderu (v jeho širokém pojetí jako označení pro lidi, kteří nesplňují tradiční požadavky kladené na muže a ženy) a nesouhlasí s TS lidmi, kteří se prohlašují (či jsou biologicky orientovanými odborníky prohlašováni) za subkategorii intersexu (3). Příčinou je obvykle snaha zabránit směšování IS lidí s trans jedinci, k němuž řada laiků inklinuje, a které je pro obě skupiny nedobré. Spor se tedy nevede o představu biologické predispozice k transsexualitě, kteroužto představitelé IS hnutí sdílí (1), ale spíše o to, zda by se měli IS lidé začlenit do jiných hnutí (TG) či dovolit začlenění jiných hnutí (TS) do sebe. Vzhledem k odlišnosti řady potřeb jednotlivých minorit je snaha o zabránění fúzi pochopitelná.

Významnou organizací zastřešující všechny „genderqueers" jako transgendery v nejširším slova smyslu, IS lidi i ty, jejichž gender nebyl dosud pojmenován, je GenderPAC. Zatím bez větších úspěchů zůstává letitá snaha IS aktivistů o získání podpory skupin a osob bojujících proti FGM (Female genital mutilation: rituální mutilace ženských genitálií – převážně v Africe).

4. Literatura

1. AISSGA Inc.: Comparison Between Those with Intersex Conditions and Transsexualism, 2002,
2. CHASE, Ch.: Rethinking Treatment for Ambiguous Genitalia, Pediatric Nursing, 25, 1999, 4, 451–455
3. MacDONALD, M.: Intersex and Gender Identity: A Personal Viewpoint, 2000,
http://www.ukia.co.uk/voices/is_gi.htm
4. TURNER, S.S., Intersex Identities: Locating New Intersections of Sex and Gender, Gender and Society, 13, 1999, 4, 457–479

Shlédnuto: 5454x    |    Komentáře: 0    |    Tipů: 5    |   
Translidé 2003-2017 | MAPA | on-line: 0 |        Creative Commons License