inzerce · kontakty · galerie · archiv · odkazy
22.4.2019 rozcestník novinky přeměna náš svět o nás komunita web

Press klub F 1 - Jaroslava Brokešová


Petr Šimůnek (PŠ): Jaroslava Brokešová, žena, která byla dříve mužem, dnes je možná symbolem českých transsexuálů, dnešní host Press klubu Frekvence 1. Dobrý večer ještě jednou.

Jaroslava Brokešová (JB): Dobrý večer na Frekvenci 1.

: Můžete úplně na začátek říct, jak dlouho jste byla mužem a jak dlouho jste ženou?

JB: Tak když se tak vrátím do té své minulosti, tak já jsem vlastně ženou odmalička, akorát při té přeměně to bylo, je to vlastně, tou pravou ženou jsem teď necelé dva roky.

: A před tím mužem jste byla třicet čtyři?

JB: Ne, před tím jsem byla mužem třicet sedm let.

: Tak, vy jste chtěla taky být jako žena vojákem České armády a ta vás nevzala. Už teď podruhé odmítla vaši žádost. Proč?

JB: Tak to první zamítnutí bylo z důvodu transsexuality. Víte, mě tahleta záležitost dost jako ranila už jenom tím, že vlastně tady je poukazováno na něco, co vlastně nejsem. Abych vysvětlila celou záležitost, já mám od statistického úřadu, což je vlastně resort Ministerstva vnitra, úředně změněnou identitu a tu mám vlastně i matričně potvrzenou.

: Prostě jste žena.

JB: Prostě jsem žena.

: A proč vám tedy teď po tom odvolání armáda znovu řekla ne, vy k nám jít nemůžete?

JB: Tak já jsem se účastnila sama osobně té vyšší přestupné komise a tam mi bylo sděleno, že prý mám v nepořádku nějaké žlázy s vnitřním vyměšováním nebo co.

: A to je co přesně?

JB: No to právě, to mi zůstává utajený, že vlastně oni věděli od začátku, od prvního dne...

: Oni ale musí říct nějakou konkrétní diagnózu. Nebereme vás, protože.

JB: Já teď, já nejsem endokrinolog, myslím si, že to je N devadesát osm, prostě žlázy s vnitřní sekrecí mám prostě pryč.

: Jasně. Vy tedy už jste rezignovala dostat se do České armády?

JB: No nezlobte se na mě, jako když je na mě ukazováno to, co vlastně nejsem a podruhé si vymyslí takovouhle pitomost, tak já nabývám toho dojmu, že na určitých místech jsou úplně ty samý lidi, co tam byli před dvaceti lety.

: To znamená uzavřená kapitola.

JB: Uzavřená kapitola a rozhodně si tohleto nenechám dál pro sebe.

: Čili že byste se stala pilotkou jako Carolina Pageová v britském letectvu, která tam byla stíhací pilotkou jako muž a potom i jako žena, to už...

JB: Ale tak pilotkou určitě ne, ale když se to tak vezme a zabrousím do své minulosti, tak já přeci mám určité zkušenosti z vojenství. Před dvaceti lety jsem sloužila u specielních jednotek protivzdušné obrany a docela bych ráda chtěla tyhlety zkušenosti uplatnit.

: V každém případě teď už to nevýjde. Co máte jiného před sebou, když ne armádu?

JB: Tak vlastně tímhletím způsobem, jak jsem na sebe teď poukázala, víte, já se teď přiznám k jedný věci. Já jsem strašně neslušnej člověk, protože když si takhle povidáme, tak já si hned začínám jako tykat, takže já bych se s tebou seznámila jako, já jsem Jarka...

: Jarko, tykejte mi, já vám budu vykat. Já v Press klubu všem vykám.

JB: Jasně. Teď všichni posluchači jsou svědky toho, že se dokážu seznámit s chlapem, že jo? Takže není to ten problém správnej ...

: A já zase se ženskou.

JB: A ona je to právě taková rána osudu, protože kdyby na těch určitých místech seděli řádně proškolený lidi, tak jsme tady spolu dneska v tom studiu neseděli ...

: Dobře, ale zpátky k té otázce, Jarko. Co budete dělat jiného, když už se pro vás uzavřela ta šance v armádě?

JB: Tak já od operace vlastně každej den vyřvávám, dejte mi nějakou příležitost, dejte mi nějakou šanci se v týhletý společnosti uplatnit, jo. A pořád nic. Pořád teda zkoumám...

: Vy jste mi říkala, že jste seděla na kase v Tescu jako pokladní a že odtamtud vás vyhodili nebo jak to bylo?

JB: Prosim vás, to je záležitost, kterou teď vlastně vyšetřuje policie. Tam se stal případ, o kterým bych se teď moc nerada bavila. Byla jsem tam vlastně za bílého dne napadená pracovníky jedné exekutorské firmy.

: Aha, k tomu se ještě dostaneme, ale z vás se taky stala skoro mediální hvězda. Byla jste v televizi xkrát, teď jste u nás v rádiu a taky vás mnozí považují za průkopnici mezi českými transsexuály. Z tohohle něco nechcete vytěžit? Nebo nemůžete?

JB: Já bych ráda vytěžila něco pro ty ostatní, protože vemte si jednu věc, já to řeknu upřímně. Já bych celou tuhletu záležitost asi nemedializovala, kdybych byla o dvacet let mladší. Kdyby mi bylo prostě dvacet, tak to celý takhle někam zmačkám a hodím to někam pod postel a prostě jako nebudu se k tomu dál vyjadřovat. Ale mám čtyřicítku na krku a myslím si, že své životní zkušenosti mám dost velké na to, aby do mě v takovýmhle směru prostě někdo kopal.

: Čili vy jste si řekla, já teďka ukážu, jak se tady chová společnost k lidem, jako jsem já?

JB: Jo, já dokonce ukážu, jak se ke mně chovali před těmi dvaceti lety.

: A berou vás transsexuálové tak, že vy jste teď ta jejich mluvčí nebo jejich modla nebo co já vím?

JB: Já jsem poskytovala dost často rozhovory ještě před operací a tím, jak jsem podstoupila konverzi změny pohlaví, tak jsem si myslela, že celá tahleta kapitola je uzavřená. Občas jsem teda chodila na skupinky k Hance Fifkový, abych se taky občas ukázala, předala ty zkušenosti těm mladším...

: To je lékařka, sexuoložka?

JB: Ano, ano. A nechtěla jsem se prostě už dál medializovat. Proto jsem si říkala, mám novej život a ono proč, proč se taky zveřejňovat.

: Zpátky k tomu ale, pomohla vám ta medializace v něčem kromě toho, že jste ukázala ten problém, že armáda nechce brát transsexuály?

JB: Teď?

: Myslím jako ve vašem osobním životě, jestli vám to nějak pomohlo.

JB: V osobním životě jo. No stala jsem se vyloženě slavnou, ale takovým způsobem, že moje jméno prolítlo snad celým světem.

: Užíváte si to?

JB: No, tak já musím teď říct, že když jdu po ulicích, tak mě dokonce zastavují lidi, zdraví mě, což se mi dřív nestávalo, dokonce mě i oslovují, já jim samozřejmě odpovídám, protože nechci nosit nos nahoře, to určitě ne, a pokud toho chci nějak využít, tak vono si taky hodně lidí vzpomnělo na to, že jsem se pět let angažovala v nějakejch kabaretních show a v nějakejch těhletěch činnostech, mám určitý zkušenosti jak s moderováním, tak prostě s dalšími věcmi, a já si myslím, že pokud bych dostala nějakou příležitost, tak bych i těchto zkušeností využila.

: Jak to je, když je žena otcem dvou dětí?

JB: Tak to je velice těžké. Víte, o tomhletom se asi takhle těžce hovoří...

: Já se omlouvám, jestli to je moc osobní, ale ...

JB: Je to dost osobní, ale já se o tom alespoň nějak z části vyjádřim. Tahleta záležitost vlastně přeměny pohlaví, ta sebou nese i tyhlety problémy, pokud má ten transsexuální člověk nějaké ty potomky. Já teda se svými dětmi vycházím velice dobře, ona to nebyla záležitost jednoho měsíce, ale u mě to trvalo víceméně pět let, takže oni si postupně tak nějak zvykaly. A myslím si teda upřímně...

: Jste s nimi normálně ve styku teď?

JB: Jsem s nimi ve styku, co mi čas dovolí a taky v současný době finance, jo, protože já jako těm dětem, když se s nima sejdu, tak jim chci taky něco dopřát.

: A vzhledem k tomu, že nemáte práci, tak nemáte peníze.

JB: No, já teď prostě lepim všechno možný, abych prostě nějakou tu korunku si vydělala, ale zatím teda nic moc.

: Ještě jedno kontroverzní téma, které se týká taky těch dětí. Vy jste nebyla schopná určitý čas platit alimenty na ně a kvůli tomu vám taky přišla exekuční firma přímo domů. Už máte tyhlety dluhy vyřízené?

JB: Tohleto bych taky chtěla vysvětlit. Tenhleten dluh vlastně vzniknul vod dne, kdy jsem podstoupila operativní změnu pohlaví. Do toho dne, kdy byla stanovená tahleta vyživovací povinnost, tak já jsem žádný dluhy neměla. Ovšem já to řeknu upřímně. Člověk podstoupí tuhletu závažnou změnu, operativní výkon, von ten první měsíc si prožívá takovou nějakou euforii, druhej měsíc je z toho v šoku, že vlastně přijde vo práci a ...

: Proč přijde vo práci hned?

JB: Ale tak já jsem před tím pracovala na jedné reklamní agentuře jako řidička, fotografka a to bohužel, to místo mi šéf nemoh držet. To bylo celkem, ale bylo to po domluvě. Takže já jsem vo tom věděla, že vo tu práci přijdu. No a teď prostě člověk shání další možnosti, jo...

: Zpátky k tomu, máte ještě dluhy nebo ne?

JB: Mám ještě dluhy.

: Kolik ještě dlužíte na alimentech?

JB: No, přesnou částku nebudu říkat, jsou tam nějaký prostě, já bych se chtěla vrátit k tý exekuci, jo? Já samozřejmě souhlasím s tím, že musí být respektována práva dětí. A že pokud je stanovená vyživovací povinnost, tak tahleta vyživovací povinnost se musí plnit a kdo se jí záměrně vyhýbá, tak by měl být po zásluze potrestán. To je můj názor a teď bych ještě chtěla říct jednu věc. Já jsem totiž, když jsem se podrobila tý operativní změně pohlaví, tak já jsem všechno měla poukázat k soudu a požádat třeba o nějaké posečkání nebo o nějaké snížení...

: A to jste neudělala.

JB: Já jsem to neudělala, protože já jsem měla kdysi určitou životní úroveň, ta operativní změna pohlaví byl pro mě trošku dehonestující záležitost a já jsem nevěřila tomu, že člověk, se kterým žiju patnáct let...

: Čili vaše manželka.

JB: Ano, moje bývalá partnerka, by mohla tohleto udělat. Ona se třeba se mnou vůbec nesešla, aby se mnou prodiskutovala tyhlety věci a jako já si trošku myslím ....

: S ní vycházíte špatně teďka?

JB: My se nescházíme.

: A jak to máte s dětmi? Ty můžete vidět, kdy chcete?

JB: Ty můžu vidět kdy chci. Ty bych mohla mít klidně každej den, to by nebyl problém. To ona nezabraňuje, ale můj názor, já bych se teďka nechtěla někoho dotknout, ale ona se za mě asi trošku stydí.

: A proto to udělala?

JB: Já vůbec nevím, kterej pitomec jí tuhletu záležitost celou prostě poradil, vůbec s těma exekutorama. To se přece mohlo vyřešit něčím jiným. Stačilo by jenom, aby mi někdo pomohl najít práci, já bych si pak vzala půjčku, všechny dluhy bych zaplatila...

: Třeba po Press klubu nějakou dostanete, ale když se vrátím zpátky k tomu vašemu vztahu s dětmi. Ty to prostě, protože to byla dlouhá perioda pěti let, vzaly tak, jak to je? Tak dobře, tak maminka, nebo tatínek teď prostě bude žena a hotovo?

JB: Já si rozhodně nepředstavuju to, že jsem jejich matka. Matku maj jenom jednu a já jsem prostě jejich Jarka. My jsme si to takhle domluvili a můj syn dokonce řek, no, tak budeme mít Jarku, nám se to líbí a prostě je to dobrý. Já s nima mám kamarádskej vztah. Já si myslím, že spoustu heterosexuálních párů jako manželských by si ze mě mohlo vzít třeba i příklad. Samozřejmě myslím jenom v tomhletom, jo, ne v tom ostatním.

: Kdy vám, Jarko, došlo, že jste žena uvězněná v mužském těle nebo jak se to říká?

JB: Víte, já jsem se asi měla narodit o těch dvacet let dřív a asi bysme si patrně o tom tady nepovídali. Ono takhle. Já jsem určitý impulsy cejtila od dětství, jenomže tady vůbec nebyly žádné informace kdesi, a já jsem měla strašnej strach se někomu svěřit, protože v tý době by mě asi patrně zavřeli do blázince a to by byl můj konec, jo. Proto taky, když mi přišel povolávací rozkaz na dvouletou základní vojenskou službu, tak já jsem se tomu ani nechtěla nějak vyhejbat, jo, protože já jsem byla v tý době zdravá.

: A vy jste to třeba řekla rodičům, co se vám děje?

JB: Ne, v tý době ne.

: A teď jak na to reagují rodiče?

JB: Tak táta to vzal velice dobře, mamince to nějaký čas trvalo, ale taky teďka dobrý už, no a já si myslím, že to příbuzenstvo moje, takže to vzali taky.

: Kdy jste to řekla poprvé vaší ženě?

JB: To je pávě vono. Jako moje žena to věděla tak trošičku už nějakou delší dobu předtím. Vona dokonce nevěděla, jo, vona mi to nevěřila. Vyloženě nevěřila, protože prostě chlap, kterej má devadesát pět kilo a měří skoro dva metry, prostě nemůže bejt žena. No a já jsem prostě ...

: A vy jste jí to říkala, snažila jste se jí to vysvětlit?

JB: Já jsem se chtěla nějakým způsobem realizovat, tak jsem si našla jako koníčka, to byly vlastně ty travesty vystoupení a tyhlety, von to ze začátku byl jako koníček, pak se to zvrtlo ...

: Ona to brala jako legraci.

JB: Ona to brala jako legraci, ale ono se to zvrtlo do nějaký profesionální úrovně.

: Je pro vás teď, Jarko, život v ženském těle, které jste chtěla, tak takovou dobou lehčí?

JB: No, víte, já bych to řekla takhle. Protože já, Petře, to ty nepochopíš, jo, protože ty seš muž, jako hezkej muž, jak tady sedíš naproti mně, tak já bych to komentovala asi takhle. Já jsem se naučila žít úplně jinej život, úplně s jinejma hodnotama, jo, a dokonce jsem si toho života naučila i vážit.

: Čili tak moc vás to změnilo.

JB: Tak moc mě to změnilo.

: A vadí vám teď ale, že skoro každý díky té medializaci, která je kolem vaší osoby, že skoro každý ví, že jste sice žena a vypadáte jako žena, ale že jste bývalý muž?

JB: To mě teda jako dost vadí, ale jako s tím jsem musela počítat, že při tom zveřejnění se tohleto proflákne. Já jsem třeba do desátého desátý vůbec neměla žádné problémy, já jsem se normálně seznamovala i s heterosexuálními muži a dokonce jsme spolu i něco měli. Sice jsem trošičku říkala, že mám dole nějaký úraz, takový ty jizvičky ...

: Neřekla jste jim, jak to bylo?

JB: Ale neřekla, já jsem si vymejšlela minulost. Já jsem dokonce měla i přítele, se kterým jsem byla na dovolený takový krátký v cizině a on o mě, že jsem introvertní a že nechci jako vůbec mluvit o svý minulosti. Já už jsem jenom čekala, kdy na mě přileze s tím, abych mu ukázala nějaký fotky z tanečních. Kdybych mu je ukázala, to by ho asi vomyly.

: A řekla jste už někdy nějakému svému partnerovi, hele, teď je to fajn, ale já jsem byla chlap?

JB: Tohleto byl první, kterýmu jsem to řekla. On totiž říkal, ty seš introvertní, tys byla v blázinci, tys měla nějaký problém nebo jsi brala drogy? Já jsem v životě nepoužila žádnou psychotropní látku a když tohleto řek, tak jsem řekla, mám tenhleten problém, byla jsem muž, podstoupila jsem změnu pohlaví.

: Co na to řekl?

JB: No on se usmíval, že jo, párkrát jsme si zavolali a byl konec.

: Jak vypadá teď váš osobní život? Já jsem viděl jeden inzerát na seznamce, který patřil asi vám, jestli se nemýlím. Ozval se vám na něj někdo?

JB: Petře, proč ses neozval ty?

: Protože jsem ženatý.

JB: Jo takhle, aha, tak to se omlouvám.

: Ozval se vám někdo jiný, když ne já?

JB: Ozvalo se mi pár zájemců, já jsem všem napsala, jak to opravdu je. Já jsem tam poukázala na to, že jsem vlastně ta mediální hvězda a voni samozřejmě jako ani nevěděli, vo co jde, pak zase někdo věděl, a už se neozvali.

: Aniž bych si z toho chtěl dělat legraci, je to těžké pro vás sehnat nějakého partnera napořád, jako na vážno?

JB: Teď to asi bude dost těžký.

: Musíte pořád ještě brát pravidelně hormony nebo ne?

JB: Tak do konce života budu muset brát každý den jednu tabletku estrofenu, pořád.

: Co by se stalo, kdybyste to nebrala?

JB: Tak samozřejmě já v sobě nemám nic, co by produkovalo nějaký přírodní hormon, jo, díky tomu, že mi byly odstraněny mužský pohlavní orgány, tak nemám produkci testosteronu, ale nemám taky vnitřní ženské orgány, který by mi produkovaly estrogen.

: Ještě možná jedno citlivé téma. Sexuolog nebo psycholog sexuologického ústavu Petr Vais tvrdí, že téměř každý transsexuál se pokusil o sebevraždu, protože ten stav duše a těla je strašný pro něj. Pomýšlela jste někdy na něco takového i vy?

JB: Já? Nikdy. Protože kdybych na to pomyslela, tak jsem vůbec tohleto nepodstupovala a vůbec bych tady dneska asi neseděla. A potom, já se trošku přiznám, já to mám zakázaný, páchat sebevraždy, jo?

: Proč?

JB: Protože já jsem mluvila tam s někým ze shora a von mi říkal, Jarko, neblbni tady s nějakejma sebevraždama....

: To máte domluvený?

JB: Mám to domluvený, protože já se totiž v příštím životě narodím už jako holka a bude to úplně super. Prej budu nějaká úspěšná modelka, tak já nevím, ale ...

: Tak to vám budu držet palce.

JB: Jasně, ale prej kdybych spáchala teďko sebevraždu, tak se prej v příštím životě narodím jako žížala a zase po mě budou lidi šlapat, že jo.

: Když se podíváte zpátky na tu vaši anabázi s přihláškou do armády a tak dále, stálo to celé za to?

JB: Já jsem chtěla se uplatnit, jo? Já jsem přišla na to rekrutační středisko, bylo se mnou zahájeno rekrutační řízení, dělali mi všechny zdravotní ...

: Ale ten cirkus, co se z toho potom vyvinul, stálo to za to?

JB: Já jsem první dny z toho byla strašně zmatená, celý noce jsem seděla u internetu, sledovala jsem ty články, ty diskuse na tohle, to je kapitola sama vo sobě, to jsem si udělala teda náhled na společnost vůbec trošku, i když jako nechci všechny házet do jednoho pytle, ale prostě stálo to za to. Dobře, teď to řeknu upřímně, když jsem profláklá, budu z toho chtít něco vytěžit. Já jsem se naopak dokázala přizpůsobit dnešní době.

: Říká Jaroslava Brokešová, která má v tuhle chvíli třicet sekund na to, aby vám řekla úplně cokoliv jí leží na srdci.

JB: To bych chtěla říct vlastně všem lidem, víte, jako všichni jsme lidi týhletý planety a měli bysme si toho vážit, že vůbec tady jsme, ať jsme modrý, zelený, barevný, takový, makový. Já si myslím, že bysme se neměli rozlišovat a že bysme se měli mít všichni rádi a pak bude všechno super. Ono totiž pokud by to tak nebylo, tak by se mohlo stát, že i tady v Čechách nás smete jednou jedna obrovská vlna tsunami.

: Říká Jarka Brokešová, která patří vám. Dobrý večer.


Dotaz volajícího: Hezký večer. Milá paní, mě by zajímalo, jestli s tím svým novým nástrojem jste už vyzkoušela sex a jaký to bylo?

JB: Já vidím, že tahleta otázka je velice zajímavá. Určitě, kdybych měla svůj samostatný pořad třeba o sexu bez sexu, tak bych to vysvětlila víc, tady na to budu mít krátkou dobu. Ovšem ten sex jsem samozřejmě vyzkoušela a můžu říct, měla jsem přítele, který absolutně nic nepoznal. Musím teda používat lubrikační gely přitom, protože bohužel jsem dole suchá jako Martini, řeknu to upřímně.

Dotaz volajícího: Dobrý večer. Já bych chtěla pozdravit paní, nebo slečnu, držím jí palce, aby jí ten život vycházel tak, jak si ona představuje a vám se dost divím, že jste nepřijal to tykání.

: V Press klubu si prostě vykáme. Esemeska, jak vás berou ženy, Jarko?

JB: Tak ženy mě berou jako ženy. Já chodím občas si zaplavat, no a jako když jdu do sprchy, tak na mě prostě koukaj, spíš jako, že mám dlouhý nohy, že jo, dlouhý jak tejden, takže spíš se to změní jako v závisti, ale rozhodně jako na mí postavě není vůbec co, aby mě jako nějak rozlišovali.

Dotaz volajícího: Dobrý večer. Já bych vás chtěla moc pozdravit a chtěla bych se zeptat paní Brokešové, když jí to třeba nevýjde s muži, jestli se neupne na ženy, nebo jestli nemá takový pocit, že třeba by našla větší pochopení u žen.

JB: Já děkuju za tenhle telefonát, tak o tomhle bych taky strašně ráda mluvila. Vlastně prožila jsem patnáct let manželství se ženou a ta žena mi vůbec není nějakým způsobem nepříjemná nebo vodporná. Spíš i naopak. Já jsem zaměřením bisexuální a docela teď v současný době bych si to i dovedla představit, že bych měla vztah se ženou.

: Tak kdo poslouchá, tak má šanci. Dobrý večer v Press klubu Frekvence 1.

Dotaz volajícího: Dobrý večer. Mě by zajímalo, kdo hradil operaci přeměňování z muže na ženu? Jestli je to ze Všeobecné zdravotní pojišťovny nebo paní Brokešová na to přispívala.

JB: Tak tohleto je velice dobrá otázka, to bych teď taky chtěla uvést na pravou míru. V tomto státě si nelze tuto operaci hradit sám. Všechno hradí zdravotní pojišťovna. A ještě bych chtěla poukázat na jednu věc. Bylo mi vyčítáno, že tato operace je hraděná z peněz daňových poplatníků. Tak vážení přátelé, poslouchejte, já jsem x let výdělečně činná a dokonce jsem si to tak nějak spočítala, že za to, co jsem zaplatila za zdravotní pojištění, jsem tuhle operaci přeplatila a v životě jsem nebyla nemocná.

Dotaz volajícího: Dobrý večer. Mě by zajímalo, proč jste vůbec to provedla z muže na ženu? Vůbec jako nechápu ten smysl, proč jste to udělala jako.

JB: Vůbec to nechtějte pochopit, vůbec se tím nezabývejte, ani myšlenkou, protože tohleto by vám hlava nebrala a buďte rád, že jste muž a že jste na tomhletom světě asi patrně šťastnej.

Dotaz volajícího: Dobrý večer. Já bych chtěl jenom říct, že vám fandím strašně a chtěl jsem se zeptat, jestli vám jde momentálně získat peníze, jestli to míníte hnát až do Haagu nebo jestli vám .... (špatné spojení).

JB: Já jsem tomu rozuměla, týhle otázce, tady hodně lidí si říká o týhle věci, no, ta z toho teď vytříská prachy. Ne, já, v mým případě nejde zas tak moc jako o peníze, protože pokud bych vysoudila nějakou částku, určitě jí dám na nějaké dobré účely.

: Podáte žalobu určitě?

JB: Žalobu podám.

Dotaz volajícího: Dobrý večer. Jenom si chci ověřit, ne ani se zeptat, jestli paní Brokešová náhodou nevystupovala někdy v pořadu ČT1 Vypadáš skvěle.

JB: No určitě jsem vystupovala v pořadu Vypadáš skvěle v porotě.

: Tak to byla Jaroslava Brokešová. Díky, že jste k nám přišla do Press klubu.

JB: Já taky děkuju.

: Můžu vám prozradit, že tady mám esemesky, které se s vámi chtějí seznámit.

Shlédnuto: 3291x    |    Komentáře: 0    |    Tipů: 1    |   
Translidé 2003-2019 | MAPA | on-line: 0 |        Creative Commons License