Johanka - poezie

Krize identity

Přál bych si být zvíře
Co žije v pohodě
A nehnít v týhle díře
S držkou v záchodě

Přál bych si být srdce tep
A bušit na poplach
A ne tenhle veršotep
Co čeká na svůj krach

Přál bych si být z růže květ
Sám k sobě přivonět
A slyšet slůvka něžných vět
Za zvuků kastanět

Přál bych si být člověkem
Chci zas rovně stát
Už ne živou mrtvolou
Co ji červi začli žrát

Přál bych si být ženou
Chci konečně žít
Nechci už být mužem
Nechci se dál soužit

Přál bych si být sám sebou
Zlomit tohle prokletí
Přál bych si být modlitbou
Která k Bohu doletí

Přál bych si mít křídla
A létat jako pták
Jak bublina z mýdla
Vznesl bych se do oblak

Přeju si být sám sebou
A ne odpornou mutací
Svým vlastním originálem
A ne jen vaší imitací


(2000)