Kate Bornstein

Transgenderová transsexuální postmoderna

Opposite sex …is neither! je divadelní hra, kterou napsala a hraje Kate Bornstein, buddhistická Ts MtF lesbicky orientovaná divadelní herečka, spisovatelka a genderová "učitelka". Kate, přestože vypadá úchvatně žensky, necítí se být ani ženou ani mužem a jak sama říká: je oběma a zároveň nikým. Svědčí o tom obsah jejích her i přepis části rozhovoru, který s ní vedla Shannon Bell, feministická filozofka.

Ve hře Opposite sex...is neither! je hlavní postavou Maggie, mladá bohyně, jež má „před promocí na katedře božství."Při své cestě za úspěšným získáním "božského titulu" ale nabrala špatný směr a přistála na sklonku 20. století v Severní Americe. Zkouška je zároveň pro Maggie jakýmsi druhem sebepoznání: Maggie má umožnit svému tělu, aby fungovalo jako přenosový tunel pro sedm lidí, kteří "nejsou ani ženami ani muži, nejsou ani zde ani jinde, nejsou ani živí ani mrtví." Maggie totiž vlastní vstupní brány k vyššímu vědomí, které se těmto sedmi otevřou, budou-li jí vyprávět svůj vlastní pravdivý příběh o transgenderu. Brány není možné zachytit nikde jinde a nikým jiným v prostoru nebo v čase. Maggie představuje jednu z mála příležitostí, jak poznat Pravdu.

Prvním z oněch sedmi vyvolených je umělec Ruby, she-male drag queen, jehož/jejíž životním krédem jsou „velké cecky, vysoký účes, hodně make-upu a tvrdý penis.“ Ruby ovšem umírá, jeho tělo pomalu rozežírá AIDS. Druhou z postav je Kat, která vstupuje do Maggiina těla poté, co se neprobouzí po výkonu operace změny pohlaví. Třetím je Billy Tipton, jazzový muzikant, který ačkoliv se narodil jako žena, žil svůj život jako muž, protože podle jeho názoru „je swing prostě pro muže.“ Billy je už mrtvý, ale čeká kdesi v meziprostoru na to, aby mohl Maggie povědět svůj příběh. Dále je tu Mary, která bývala Petrem - ta se dostane do Maggiina těla při nehodě na cestě na chirurgickou kliniku. Mary je velmi nábožensky založený transgenderist, který/á se obává, že za svou transgresi skončí v pekle. Pátou je Anya, MtF po operaci, která prochází skrz Maggie, když dobrovolně umírá, neboť nikdy nebyla schopna jednostranného passingu. Anya přiznává: „Vždycky jsem věděla, že nejsem muž. Ale taky si nemyslím, že bych někdy opravdu věřila, že jsem žena. Dokonce ani teď nevěřím, že bych byla vždy a všude pouze jedno nebo druhé.

Šestým je Dean, FtM před operací, který je dávno rozhodnutý ponechat si svou vaginu: „Kašlu na penis - kdo ho potřebuje ?“ Říká Dean.

Když se Maggie po jistém úsilí podaří dosáhnout toho, aby šest genderových psanců vstoupilo do jejího těla a povědělo jí svůj příběh, nakonec chápe, že ona sama je tou sedmou, která stojí mimo pravidla: „Ani mrtvá, ani živá! Ani zde, ani tam! Ani on ani ona ... já !?!?!“

Kate Bornstein v "Opposite sex…is neither!" před vámi jako karty rozprostře typologii rozdílů v genderové škále a zároveň silně prezentuje duchovní stránku stavu nejednoznačnosti, který zakouší transgendeři, transvestité, transsexuálové, crossdresseři a všichni ti, kteří žijí "v pohlavním pásmu nikoho."

Rozhovor

Kate, v tvém představení můžeme rozpoznat několik velmi přesných definicí genderu.
Ano, gender je také vlastně způsob, jak třídit lidi. V závislosti na čase a kultuře existují rozdílná kritéria pro takovou klasifikaci. V této kultuře, v této době jsou bohužel těmito kritérii genitálie.


Jak se člověk dostane k tomu, že začne bořit hranice genderových rolí ?
První věcí je položit si správnou otázku. Co je to vlastně gender ? Lidé se totiž většinou nesprávně ptají : jaký je rozdíl mezi ženou a mužem ? Začínají předpokladem, že existuje specifický bi-polární genderový systém. Problémem je donutit lidi, aby se správně ptali. Jak říká Maggie v mé hře: "Opravdu schopné civilizace poznáš podle otázek, které si kladou, a ani ne tak podle dobrých či špatných odpovědí."

Já sama si ovšem myslím, že dostatečně uspokojivou odpověď na otázku - co je to gender - zatím neznáme. Že je to ještě něco mnohem víc, než si nyní dokážeme představit.


Myslím si, že to je něco, s čím si můžeme hrát. Za posledních osm, devět let vídáš takové lidi, kteří se nebojí experimentovat.
Miluju, když potkávám lidi, kteří si s genderem dokáží hrát. Já osobně jsem nedávno zažila jednu ošklivou věc, takže dnes nejsem zrovna v moc hravé náladě. Ale to zase přijde.

Stále víc a víc potkávám lidi, kteří se cítí být utlačováni za to, že nejsou muži, ani ženy. Za to, že jsou nikým. Když je člověku ubližováno celý život za to, že je zženštilým mužem, pak za to, že je drag queen a potom za to, že je transsexuální ženou, kam to spějeme ? Je opravdu velmi smutné vidět takové lidi umírat.


Myslím, že to je určitý druh privilegia - takhle si hrát. Třeba Maggie v tvé hře shledá, že sociální důležitost, která je na konci dvacátého století genderu připisována je velmi legrační a fakt, že systém rozlišuje pouze dvě pohlaví Maggie považuje za velmi hloupý. Ale Kate, mám ted´jednu otázku. Vypadáš úžasně, naprosto žensky, dlouhé vlasy medové barvy, smyslný hlas, výrazná prsa a velké zelené oči. Vážně si o sobě myslíš, že jsi jak žena, tak muž ?
Vím, že nejsem muž a většinou cítím, že nejsem ani žena. Žiješ jednou nohou v prostoru nazývaném ženství, protože jinak bys z toho prostě zešílela. Jiné místo, kterého bych se takto mohla dotknout, zatím v naší kultuře neexistuje, vyjma lidí, kteří si z pohlaví dělají legraci: drag queens, další transgendeři atd.


Jestliže se považuješ za nikoho, jsi směs obojího ? Co vlastně znamená být nikým ?
Znamená to, že nejsem svázána společenskými konstrukcemi žádné genderové role. Být ženou nebo být mužem pro mne v tomto bodě života znamená stejnou klec. Každý, s kým mluvíš, vyjadřuje nějaký druh nespokojenosti se svým genderem; vždy musí být pouze tím, co se od nich v této kultuře požaduje, a sami sobě často bránit, aby udělali to, co cítí. Většina lidí by s tím něco chtěla provést. Pokud tuto nespokojenost nelze vyléčit tak, že se nakoupí dost specifických genderových produktů nebo pokud tuto nespokojenost nelze utišit psychologicky nebo třeba působením áboženských tlaků, nebo co já vím, potom se tento stav nazývá gender dysphorií.

Ale ujasněme si, že já nejsem patologický transsexuál, nýbrž to je cesta, kterou jsem si dobrovolně zvolila. Je potěšující, že stále více a více lidí se zaobírá problémem genderu a to i mimo programy Gender Studies. Existuje obor, který se zabývá genderovými otázkami, jmenuje se ethnometodologie.


Máš už titul pro svou novou knížku ?
Jo, Gender Outlaw. Je to vlastně analýza, která gender staví do stejného světla jako apartheid nebo scientologii, rozkouskovává jej jako třídní systém a ne jako něco, co je přirozeného; analyzuje fenomén kultu, který je s tím spojený. Já sama vím, co znamená kult zevnitř. Dlouhá léta jsem byla hlavní mluvčí církve Scientologů. Byla jsem dlouho jejich členkou.


To je neuvěřitelné. Vypadáš docela normálně.
Scientology jsem opustila před deseti lety, to jsem byla ještě mužem, ale s některými lidmi z té doby se dodnes stýkám. Gender je prostě stejný kult, ačkoliv členství v něm není založeno na informovaném souhlasu. Nedostaneš se ven bez toho, aby se ti posmívali a ukazovali si na tebe. Každý uvnitř tohoto kultu musí snášet tlak zírajícího okolí, zatím tomu všemu chybí nadhled a humor. Jediný zdroj legrace pochází od lidí, kteří genderové kultovní limity za různou cenu překračují. A Gender Outlaw je první kniha o genderu, kterou napsal transsexuál 20. století.


Mohla bys tím velmi popularizovat Scientologii.
To určitě ! Ne vážně, umíš si to představit ? Muž-mluvčí Scientologické církve skončil jako S/M lesbická transsexuálka.


Čím vším si prošla, než ses stala ženou ?
Chodila jsem například k foniatrovi, učil mě mluvit žensky. Bylo to vždycky stejné, každá osoba, ke které jsem chodila, abych se naučila být ženou mě učila jednat a vypadat jako žena a zatahovala přitom čím dál víc do těch všech konstrukcí, lží a sraček. Při hlasových lekcích mě učili mluvit velmi vysoko, nezněle a zpěvavě a každý konec věty ukončit tázacím způsobem, jako správná ženská. Měla jsem se vždycky při mluvení usmívat. Pak jsem ale řekla: Tak takhle věčně mluvit nechci!" Učitelé samozřejmě předpokládají, že chcete být heterosexuální ženou. Nikdo mě neučil být lesbičkou, protože lesbičky jsou stejní psanci jako transsexuálky. Vlastně jsem se nakonec naučila mluvit tak, že jsem poslouchala Laurie Anderson.


A co ženské způsoby, jak jsi je získala ?
To je otázka všímání a učení se toho, co pochytíš. Celým tajemstvím je passing. Každá kultura rodí od nepaměti lidi, kteří nechtějí být ani takoví ani jiní. Naše kultura transgenderům říká: zalezte někam, kde nebudete vidět. Všichni terapeuti, jakkoli jsou dobří, nutí transsexuály, aby trochu lhali.

Říkají jim, aby na sebe neprozrazovali, že jsou transsexuálové, protože jsou teď opravdové ženy (nebo muži). Transsexualita je jediným psychickým stavem v západní kultuře, pro nějž terapii představuje lhaní. Každému transsexuálovi se obvykle doporučuje, když to jde, aby svou transsexualitu neodhaloval, ale vymyslel si vlastní minulost. Na transsexuály (MtF) se třeba hodí spoustu špíny za to, že chodí do lesbických a gay barů (pokud jde o FtM). Taky to, že o sobě nemluví a snaží se jenom procházet pak naštve a rozzlobí většinu lesbiček nebo gayů. Co je to pak jiného, než vtírání.

Ale myslím si, že odpovědnost je na obou stranách. Nejsou to jen chladné lesbičky a gayové, co si troufají strefovat se do jiné minority. Ne, oni prostě vidí lidi, kteří lžou. Dotklo by se mě, kdyby ke mě přišel nějaký transsexuál a řekl by: "já nejsem transsexuál". Řekla bych. "Dobře, to je tvoje věc." Ale já sama nemůžu žít ve lži. Dráždí mne, když nejen celá naše kultura říká, že transgendeři neexistují a snaží se je zneviditelnit, ale i terapeuti nám všem roky a roky vtloukají do hlavy, že musíme lhát.

Takže, jak jsem se učila být ženou ? Nikdy jsem se to neučila. Učila jsem se být procházejícím transsexuálem. Učila jsem se, že když někomu telefonuji a on řekne: "Dobré odpoledne , pane" - musím zvednout hlas o trochu výš a odpovědět: " No, ahoj, to ale není pán." Neustále balancuji a žongluji s tím, co vidím, slyším.


Do kolika let jsi vlastně byla mužem ?
Jejda, na co to chceš vědět ? Do třiceti pěti, nebo šesti.


To je úžasné. Vypadáš teď na míň než na 36.
Je mi 44.


Vypadala si jako muž mladě ?
Ne, vypadala jsem na mnohem víc, než mi bylo.


Změnila si pohlaví a stala jsi se lesbičkou. Nebo jsi byla vždycky na ženy ? Jaký je tvůj vkus, pokud jde o ženy ?
Moje orientace byla a je stále stejná. Mám ráda kreativní ženy. Nezáleží, jestli feminní nebo maskulinní. Mám ráda trochu nebezpečí. Jsem na S/M a to jak sub. i dom. Lidi, kteří jsou v S/M "pod obojí" mi jsou velmi sympatičtí.


Co je podle tebe dobrého na tom být mužem?
Že můžeš svoje jméno vyčůrat do sněhu. Ale ne, vážně, bezpečí. Jako muž můžeš chodit ulicemi mnohem bezpečněji.


A co si myslíš, že je dobrého na tom být ženou ?
Svoboda, svoboda hrát si s rolemi, v celém jejich spektru, schopnost uvolněně mluvit a schopnost naslouchat.


A jaké výhody skýtá to, když je žena lesbičkou ?
Jsi schopna být se svou partnerkou na stejné úrovni, jste si rovné.


Cítí transsexuálové nějaké spojenectví s homosexuálním hnutím? Co to vlastně znamená být pohlavním psancem ?
Základem genderu naší kultury je to, že pokud jsi mužem, nemůžeš být ženou a pokud jsi ženou, nelze být mužem. Definice genderu v této kultuře taky zahrnuje mandát heterosexuality. Být ženami, které milují muže a naopak. Zajímavé na tom je, že tudíž v podstatě každá lesbička a gay překračuje genderové role a genderová pravidla. Většina translidí sice nejsou lesbičky a gayové, ale všechny lesbičky a gayové jsou trangenderováni. (překračují genderová pravidla).

Není tudíž věcí G + L začleňovat pod sebe transgendery. To translidé musí pod sebe zahrnout gay a lesbičky, ovšem nikomu se tahle myšlenka moc nelíbí. A co mají společného gay, lesbické a transgender hnutí ? Ne víc, než to, že kašlou na zaběhnutý řád genderových rolí. Víš, proč některé G + L + Bi organizace do svých názvů přidávají + Tg, zatímco některé ne ? Týká se to passingu. Transgender a transsexuální lidé nebývají zahrnuti hlavně proto, že musíte být ženou nebo mužem, abyste se vešli do jejich představ. A představte si, že já navíc tvrdím: nejsem ani muž, ani žena. Co se stane, jestli se do mě zamiluje nějaká lesbička ? Budou pochybovat o její lesbické orientaci? To je problém pro každého, jehož identita se schovává v bipolárním genderovém systému. To je taky to, proč mám ráda svět S/M.

Lidi v S/M světě svou pozornost věnují tomu, co dělají a ne nutně, s kým to dělají. I v rámcitranssexuálního hnutí bohužel existuje hierarchie. Králi a královnami jsou transsexuálové po operaci, kteří procházejí, níže jsou pak ti, co neprocházejí tak dobře a tak dál a tak dál, a na spodku oné hromady je pak případ, který si bere manželčiny kalhotky, když je manželka zrovna na služební cestě.

Jak píše Sandy Stone ve svém spise "Post transsexuální Manifest - Impérium vrací úder":"Dalším krokem ve vývoji transgender hnutí je transsexuál, který neprochází, transsexuál, který se neasimiluje, transsexuál, který se nestydí."


Kate, poslední dvě otázky: Jaké to je být ne-mužem ?
Tato kultura by to nazvala androgynností, ale stále na straně přivrácené k mužství.


A jaké to je být ne-ženou ?
Jsem určitým druhem pohybující se a zároveň klidné vody, proměnlivého proudu. Jde to mnohem více do spirituality. Nelze tento stav definovat jinak, než základní myšlenkou z "Opposite sex ...is neither!" :

"Není to zde ani tam, není ten ani ta, není určitosti ..." Je to opravdový cross-over mezi buddhismem a postmodernismem - dosáhneš stavu ne-jáství, ne-ega, ne-pohlavnosti. Být vším a nikým je neobjevený duchovní prostor, kde můžeš realizovat tuny nápadů a zůstat přitom sám/sama sebou.