V lidském společenství jsou minoritní skupiny jedinců, kteří ne z vlastní vůle vnímají sebe i své bližní jinak než je tomu u většiny. Základní polohu jejich duše lze vystihnout názvem sbírky veršů Ivana Kraska. Touto polohou je noc a samota. Chybí jim především domov, kde je někdo očekává. Tento insitní projev je věnován těm, kteří hledají světlo, těm, kteří usilují o lásku a domov a také těm, kteří hledají sami sebe. |