Kateřina Dolnoveská - básnická sbírka Transgender

Chtěla jsem zažehnout bezpečný plápol v tvojí duši...

Chtěla jsem zažehnout bezpečný plápol v tvojí duši,
na tisíc svící pod klenbou tvé mysli.
Proto teď klopýtám bludištěm pokojů,
kam jsi mne pozvala voláním mnohoslibným.

Za každou stěnou opět prázdná místnost,
jen další dveře do temnoty otvírám.
Někde tu tiká srdce v trezoru uzamčené
a duše zimomřivá chladem umírá.

Chtěla bych zažehnout bezpečný plápol v tvojí duši,
tisíce svící pod klenbou tvé mysli.
Až jednou dojdu, najdu snad ten správný kód
nebo snad klíč mi podáš s úsměvem mnohoslibným.

Nikdy si nechci razit cestu dynamitem,
a nechci nástroje, jež vylamují kov,
též nechci požár, který stráví všechno mžikem,
v němž obě lehly bychom popelem.

Jen zažehnu bezpečný plápol v tvojí duši,
na tisíc svící pod klenbou tvé mysli.
V objetí tichém se pak naše prsty spojí,
až ruku podáš mi s úsměvem mnohoslibným.