Kateřina Dolnoveská - básnická sbírka Transgender

Na okraji skládky

Život je sladký, život je sladký,
popíjím s bezdomovci na okraji skládky.
Fernetu láhev u ohně koluje,
někdo se opodál hlasitě miluje,
o měděný kotel dva bitku svádějí,
oheň je plný hřejivých nadějí.

Život je sladký, však život je krátký,
a navíc neotočíš jeho kolem zpátky.
Šílený umělec na krabicích maluje,
se svojí abstrakcí se světu vzdaluje.
Ve větru závanu jiskry se vznášejí,
vzlétají k nebesům a zas se zhášejí.

Život je sladký, život je sladký,
však málokterý den má průběh hladký.
Zřídka je svátek, kdy každý se raduje,
častěji k bouři se u nás schyluje.
Na holé zemi dnes obě se vyspíme,
pod jednou celtou se k sobě schoulíme.

Život je krátký, život je krátký.
Poprvé pouštíš mne dnes k sobě do zahrádky.
Po tvojích cestách má ruka putuje,
oči se lesknou a dech se zrychluje.
Opilé hlasy snad brzy doznějí.
Teď lístky květů se k zemi snášejí.

Život je krátký, a navíc je vratký,
za vlasy vyvlekly nás, že jsme obě šlapky.
Surová ruka z nás šaty stahuje,
vpád naše těla i duše zraňuje.
Dvě těla bezvládná se v špíně válejí,
jak zlomené květiny u pražců kolejí.

Život je vratký, život je vratký,
našla sis ochránce a mizíš do pohádky.
Podzimní den svá mračna stahuje,
škrábu své verše, ptactvo se stěhuje.
Až mrazy udeří a zima nastane,
vítr mé verše na skládku odvane.