Kateřina Dolnoveská - básnická sbírka Transgender

Rekviem za lásku

Uvěřila jsem v tvoji lásku
a vzdala se tvému objetí.
Zdálo se, že nejsi z tohoto světa
ani z tohoto století.
Však tělo zrozpačitělo při dotecích ruky příliš zkušené
a všechno ve mne teď volá, prosím tě, dneska ne!
Bezcitná slova tvá mi stále teď v mysli zní:
Tys nebyla vůbec první a nebudeš poslední.

Dies irae, dies irae…
katedrálou srdce otřásá rekviem
za jediný dech z dvou hrudí plynoucí,
za srostlé kořeny stromů na věky budoucí,
za větve stromů blízkých když spolu jsou spletené.
Všechno ve mně teď volá už nikdy, nikdy ne!

Dies irae, dies irae…
katedrálou srdce otřásá rekviem
za dvojice kráčící věrně ke hrobu,
za to, že láska mívá různou podobu,
za ruce zvadlé věkem napořád spojené.
Všechno ve mně teď volá už nikdy, nikdy ne!

Dies irae, dies irae…
katedrálou srdce otřásá rekviem
za keře popínavé ke zdi se tisknoucí,
za polibky velmi něžné a v slzách tonoucí,
za oči plné lásky a přísliby zmámené.
Všechno ve mně teď volá už nikdy, nikdy ne!

Je to příběh banální,
je to možná i kýč.
Beru si rychle své svršky
a prchám odtud pryč.