Kateřina Dolnoveská - básnická sbírka Transgender

Má ruka hledá ruku tvou…

Má ruka hledá ruku tvou v přízračných krajinách,
má ruka hledá ruku tvou, jak slepec ve svých tmách.
Ruka je lodí ztracenou za útesy na moři,
trosečník ve tmě vyhlíží, zda ohně se rozhoří.

Má ruka hladí ruku tvou spásnou a odvážnou,
když spočinem na skalisku, kde pobřežní ohně žhnou.
Zimničná touha spojuje prsty do těsných objetí,
oči se lesknou dojetím a občas jiskra přeletí.

Má ruka tiskne ruku tvou, oheň se ve tmě mihotá
a ve dlaních se proťaly dvě naše čáry života.
Ruce se modlí k nebesům modlitbou společnou,
aby se tento dnešní sen stal cestou skutečnou.

Tak jak před cestou dalekou na čelo udělej mi kříž,
než moji ruku povedeš ke svému srdci blíž a blíž.
Řeč neobratně klopýtá a ostychem se zajíká,
když zašeptáš, že to či to se přece nahlas neříká.

Má ruka rozhoupala zvon, srdce v něm bije na poplach,
že z tak blízkého setkání obě dvě máme trochu strach.
Proto se modlí k nebesům ruce modlitbou společnou,
abychom blíže mohly být, když duše dávno spolu jsou.