Diskusní klub

Musím říct, že pro bylo daleko jednodušší skočit bungeejump, než se přijít jenom objednat k paní Potribné. Ruce a kolena se mi jenom klepaly, sevřené hrdlo, dlouhé odhodlávání před ordinací... Ale jsem vítěz a navíc i objednaný vítěz

Neboj se, ty pocity jsou běžné snad u každého. je to jako když se dítě těší od léta na Ježíška, ale najednou je Štědrý den v poledne, a dítě krom těšení najednou začne pochybovat: Bude pod stromkem to co opravdu chci???

Je to životní rozhodnutí, prakticky nevratné, rozhodnout se podstoupit změnu. Uvědom si ale, že pohovorem u doktorky to sice začíná, ale bohudík ani nekončí! je to jen nezávazný pokec v soukromí... žádné psychoanalýzy, skotské střiky, nebo elektrošoky

Chodím k paní Potribné už půl roku. Je to příjemná paní. Taky mi to dělalo strašný problém, ale teď už je to celkem v pohodě. Brzy tam půjdu znova. Je to veliké uvolnění, toho závaží, co furt sebou taháš. Držím Ti palec, ať Ti to vyjde. Taky jsem měla velké pochybnosti a po pár návštěvách jsem to chtěla vzdát. Ale neboj nebudou Tě lámat v kole. Ani na genetice ani paní Mayzlíková (kam Tě pravděpodobně pošle) se netvářili, že by jim to bylo proti srsti. Já mám blízkého člověka, který mi ukázal jak se chovám normálně a jak po návštěvě u doktora. Sama jsem si toho nevšimla. Když se od tama vrátim, jsem prý konečně spokojená, jak nikdy předtím. Myslím si, že to stojí za to.

Omlouvám se za to tykání. To mi trochu ujelo.

hehe, ta dobrá nálada a spokojenost je asi vedlejší příznak léčby
a tykání mi vůbec nevadí, nejsem žádná netykavka