Diskusní klub

Ahoj vsetkym.. Rada by som si vypocula Vas nazor na deti.. Chcete ich mat, resp. mate ich uz? A akym sposobom by ste ich chceli ziskat? (Myslim adopciou, mat vlastne dieta umelym oplodnenim partnerky alebo deti cez svojho partnera...) Strasne by som chcela mat dcerku pretoze to je asi jedniny sposob ako mozem "prezit" tie pekne dievcenske roky.. Co si o tom myslite vy?

Áno. Jasne že by som chcela mať deti a presne ako Vy aj ja by som chcela dcérku. A podľa mňa jediná cesta, ktorá Vám na 100% zaručí že to bude dievča, je adopcia.

Hodně zajímavé téma.... Já už dítě měla. Tedy přesněji měl ho "ten pán" v minulém životě.
Pak ale přišla náprava toho, co příroda na mě popletla, tedy cesta za vlastní identitou a s tím nutně souvisí i rozvod manželství. S partnerkou jsme to měly velmi promyšlené a řešily vše rozumem. Syna samozřejmě daly jí do opatrování. Domluvily jsme se i na tom, že její nový přítel, později i manžel jej přijal za svého a syn tak má možnost mít nejen milující mamku, ale i skutečného a velmi milujicího tátu (je to opravdu správňák), má příjmení shodné s celou svoji novou rodinou a má i dalšího sourozence. Ve mě získal novou milující tetu a rodina přítelkyni.
Protože byl velmi malý, když se vše odehrávalo, je pro něj otcem opravdu jen nový táta a moji původní roli na jeho životě rozhodně nezná. Nechci mu lhát, ale řeknu mu vše až bude opravdu dospělý. Jeho rodina je v tomhle za mnou. Zatím je na prahu puberty.
Jinak bych moc ráda vlastní mimino. jsem ve věku, kdy žena "slyší biologické hodiny" a přestože technicky nemám dispozice k otěhotnění, je mateřský pud opravdu silný cit a ovládá mě někdy velice moc. No adopce nepřipadá v úvahu pro složitost procedury výběru a pro jeho někdy podivné podmínky. Také nalést partnera s dítětem není můj cíl. Já bych chtěla dítě od úplného miminka vychovávat sama. Ne být novou tetou partnerovu odrostlému dítěti.....

ahoj Monika,

preco ste vlastne neostali s manzelkou spolu a nevychavali syna spolu? chapem ze na to bolo asi velmi vela dovodov.
ja som akurat na prahu rozhodovania co bude s mojim zivotom (CD->TS). mam manzelku ktora ma do vacsej miery akceptuje ale nezhodneme sa v nazore ohladom vychovy deti. ja chcem aby deti o mne vedeli, absolutne neverim ze by im to akokolvek mohlo ublizit. moja manzelka skor suhlasi s alternativou im to oznamit po puberte. pokial by som to uz nevedela zvladnut bludit zivotom v tomto tele tak by som asi manzelku stratila, zrejme by som sa asi tiez transformovala na tetu-kamaratku.
velmi rada by som poznala niekoho kto prezil cosi podobne do coho sa mi rutime.

nechci se k tomu už vracet, je to pro mě bolestivé. Ale jen krátce. Má odpově´d je vlastně už v pravopisu tvého dotazu. Píšeš: "Proč jste nevychovávali syna spolu?"
Odpovědí je to měkké "I" ve slovese. Ono by tam mělo totiž být tvrdé"Y", protože podmětem je ženský rod! Možná že by bylo celkem složité, aby soud svěřil dítě dvěma ženám, no zásadní problém je v tom, že expartnerka je hetero a já bisexuální. Ona nemůže nikdy žít v páru s ženou! Já zas nemohu žít s nikým, kdo by mi by´t jen ve vzpomínkách připomínal minulý život! Nedivím se, jestli to ve tvé situaci nechápeš, ale věř, že jsme se obě takto dohodly a ukázalo se to jako správné. Abychom byly jako lesbická rodina s dítětem, na to nemáme! Ani jedna a malý by to odskákal posměchem a připomínkama asi nejvíc. Nechceme být, nikdo z nás, nějakými ufony, které každý sleduje. Považovala bych to osobně za životní prohru, kdybych měla být něco takového!
Nic proti, ale ta varianta co píšeš, je 100% psychická sebevražda 3 celkem slušných lidí!!
Takhle si všichni žijeme skvěle a spokojeně a moc bych si přála aby tomu tak bylo ještě hoooodně roků až do smrti smr´toucí!