Ten rozhovor nemá cenu přetiskovat celý, takže z něho vybereme jen to, co se zdá zajímavé až pozoruhodné. Za vcelku příznačný lze považovat už samotný jeho název - Kouzelnice s pohlavími.
Proč došlo k první přeměně včetně rodného čísla až v roce 1974?
Odpovídalo to době a vývoji medicíny. Jestliže objevíte něco nového,
tak chvilku trvá, než ta záležitost vejde v praxi. On to nebyl úplně
první operační zákrok. Vzpomínám si na svého úplně prvního transsexuála,
kterého jsem potkala jako mladá lékařka v roce 1964. Jednalo se o dívku
přeměněnou na muže. Ten výsledek byl tragický, bez jakéhokoli efektu.
(copak nového a pro čtenáře utajeného kouzelnice objevila v
roce 1974?)
V té době dokonce došlo k nějakému soudnímu procesu...
Těch případů bylo několik. Velký proces se konal v roce 1965. Výsledný
efekt při operaci z ženy na muže zklamal pacienta natolik, že byla
stanovena přesná pravidla hry, ze kterých tato porucha je upravována,
vznikly komise odborníků.
(ti lidé nepodepisovali revers jako my dnes? kolik bylo těch
případů? škoda, že kouzelnice tolik mlží)
Takže člověk je cizincem ve svém těle, z mozku dostává jiný signál o svém pohlaví, než odpovídá jeho tělu?
Máme-li být vyrovnaní, musí být duše a tělo v souladu. To znamená, že
mozkové centrum, které řídí naše sexuální chování, musí být v souladu s
biologickým tělem. Ale to u transsexuálů není.
(co kouzelnice míní "sexuálním chováním?" jestli jste
nahoře, dole, polohu 69? nebo orientaci? nebo měla na mysli pohlavní
role ve společnosti? pokud ano, proč si plete sex s pohlavím?)
Na Slovensku se operace neprovádějí? Je to vliv církve?
To se nedá takhle říci. Na Slovensku se sexuologie vůbec ubírá
pomalejším tempem i v otázce sexuálních deviací. Zaměřuje se především
na otázky reprodukční medicíny.
(těmi deviacemi míní kouzelnice nás? pak začínám chápat její
přístup)
Někteří členové pražské transkomunity považují brněnské pracoviště za příliš přísné. Hovoří o vašem paternalistickém přístupu,
kdy lékař méně dá na přání klienta a více sám rozhoduje o osudu toho
člověka...
Lékař nikdy nerozhoduje o osudu člověka. Lékař má povinnost pacienta
vyšetřit a sdělit mu, oč se v jeho případě jedná a jaké jsou možnosti
řešení. Diagnóza se samozřejmě nestanovuje z hodiny na hodinu. Někdy se
stane, že diagnózu uděláte od dveří, protože vidíte, že vstoupil "omyl
přírody". Ale v mnoha případech jsou to dny, týdny, měsíce pozorování,
vyšetřování.
(lékař sice nerozhoduje, ale kouzelnice ano, a opravdu jsme
"omyl přírody"???)
V případě transsexuálů hlavně roky...
Ano, roky. My víme, že v Praze existuje trend jednoho pracoviště
pacienty tělesně nevyšetřovat, netraumatizovat. vystupovat v rovině
klient - zakázka a já jako lékař splním klientovu zakázku. To je
zavádějící a odporuje základním medicínským kritériím.
(koho kouzelnice míní tím "my víme"? a proč je z
medicínského hlediska špatné netraumatizovat klienty?)
Čím vším musí u vás člověk projít? Jak dlouho trvá, než je připuštěn k operaci?
V průměru kolem dvou let, ale je to velmi individuální. První rok si
necháváme na základní pozorování, kdy objektivizujeme údaje, které nám
pacient říká. Někdy se stává, že životní problémy mají jiný
základ...Potřebujeme se dostat trošku dál. Uvědomte si, co ten člověk
chce. Přichází a žádá po medicíně poškození zdravého těla. Medicína Medicína
určena k tomu, aby zdravé tkáně odstraňovala a poškozovala.
(když se kouzelnici nezdá vhodné "poškozovat zdravé tělo",
ať jde proboha dělat něco jiného a neplete se do toho!)
Kolik taková operace stojí?
Kdysi dávno se to přepočítávalo a vyšlo to asi na 40.000 marek. Ale
tohle bych nerada rozváděla. Jsem ráda, že to pojišťovna hradí. Skutečně
se bojím toho, že jak se prezentuje problematika poruch identifikace,
jednoho dne dojde na placení a odnesou to všichni pacienti. Uvědomte si,
že jsme jeden z mála států, kde k přeměně pohlaví a jména stačí, když já
jako přednosta oddělení napíšu, že je k tomu dán důvod. Jinde to řeší
soudy.
(operace MtF se pohybuje kolem 100.000 Kč, FtM je o dražší,
ale zdaleka nedosahuje těch 800.000 (podle dnešního kurzu), jak tvrdí
kouzelnice. Neví to, nebo chce naštvat čtenáře, co všechno si musejí ze
svých daní platit. Celá tahle odpověď jeví se mi jako vrchol pokrytectví.)
Je pro posouzení toho, zda je člověk "pravý transsexuál",
důležité, aby dotyčný měl fyzické parametry předpokládající, že se stane
věrohodným mužem či ženou?
To je skládání mozaiky, kdy máte rozhozené střípky a vy sbíráte
vzorec, který vám diagnózu buď přiblíží, nebo zpochybní. Samozřejmě
nacházíme klienty, u nichž naprosto ode dveří víte, že je to tato
diagnóza. Když vidíte, že jedince má široká ramena, úzké boky,
trojúhelník typický pro muže je tam vytvořen. A přestože jsou tam ženská
prsa a genitál, nastavení nohou a rukou odpovídá mužskému. A zase opačně
najdete muže, který má krásnou figuru ženského tvaru "přesýpacích
hodin", vše je to křehké a jemné...To je jeden ze znaků, které svědčí
zase pro ženské pohlaví. A takhle se dá pokračovat.
(to nastavení rukou a nohou a dokonalý trojúhelník nelze
dost dobře slušně komentovat ...mimochodem, už podruhé kouzelnice
použila spojení transsexuál a dveře, že by to o něčem svědčilo?)
Takže metr devadesát vysoký, silný muž nemá šanci?
Ale samozřejmě, že ano. Musí však počítat s tím, že se jeho tělo
nezmění do podoby krásné gracilní ženy. Že to bude žena hromotluk. A teď
jde o to: Je jeho psychika připravena pojmout problémy spojené s tím, že
bude nehezká žena, bude čnít v davu a jeho začlenění bude podstatně
horší? Tam se dostáváme do velkých psychologických nuancí. Co se stane
až místo ideálu obletované ženy si o ní lidé na ulici po straně budou
šeptat: Prosím tě, viděla´s to? A najednou začne v psychice fungovat
něco, co je skryté. I tyto věci jsou známy.
(pokud předpokládáme, že transsexuál je duševní malorolník,
který si myslí, že zákrokem v rozkroku se zmenší třeba o třicet
centimetrů do výšky, pak je tato odpověď vcelku přijatelná...pokud to
ale nepředpokládáme...)
Co je tedy cíl? Vůbec nepoznat na tom člověku, že byl původně biologicky jiný?
Ano, přiblížit se druhému pohlaví tak, aby to nikdo nepoznal. Ano,
dotyčný člověk má bezesporu poruchu identifikace, bezesporu tím nesmírně
trpí. A já musím vědět, nakolik je medicína schopná přivést jej k
vytouženému pohlaví. A mojí povinností lékaře je říct: Ale počítejte s
tím, že budete nápadný v tomto a tomto pohledu.
(formulace svědčí o tom, že ani kouzelnice nevěří, že jsou z
nás po operaci příslušníci vysněného pohlaví, jen se k němu "s pomocí
medicíny" přibližujeme, tak proč s tím tolik štráchů?)
Co zbývá lidem, o nichž rozhodnete, že je do nového těla nevpustíte?
Mají možnost žít, mají možnost se převlékat, vystupovat v opačné roli.
Ale nedojde do všech detailů.
K operaci se připustí pouze ten, o němž je jasné, že všechny s tím
spojené nápory zvládne. Vždyť nejde o operaci slepého střeva! Dodnes
není speciální technika, abychom udělali čáry máry fuk a vyskočili z
jednoho těla do druhého. Chirurgie je stále na úrovni zkoušení a
poznávání. Osmdesát procent celosvětově operovaných lidí má problémy s
močením. Vznikají píštěle, riziko infekce. Odoperovaný jedinec, kterého
vlastně vykastrujeme, je ohrožen zvýšením krevního tlaku, může dojít k
řídnutí kostí. Ti lidé potřebují celoživotní medicínské sledování. To
vám musí projít rukama desítky a desítky transsexuálů, abyste se naučila
rozpoznat ty jemné nuance.
(ano, není to operace slepého střeva, výborný postřeh! ale
postřehy o tom, že se lidé mohou převlékat a žít už tak výborné nejsou.
Vlastně jsou přímo šílené a svědčí o naprostém nepochopení)
Stává se člověk pak plnohodnotným mužem, ženou, anebo zůstává nějak "mimo pohlaví"?
Plnohodnotnost určuje každý sám svým jednáním, chováním, začleněním.
Jestliže uvízne, je to jeho problém. Ale je to otázka, kterou musí
sebereflektovat i terapeut. Klient ke mně nepřichází proto, že chce
uvíznout, on chce splynout a mojí povinností je varovat ho před riziky,
která cítím a o kterých vím. Řeknu jiný případ. Přišel k nám muž
středního věku, svobodný, bezdětný, vysokoškolsky vzdělaný. Když jsem se
na něj podívala, jenom mně zatrnulo. Proboha, jak ten člověk v nové roli
bude vypadat? Pleš, výrazná brada, asymetrický nos. Ale když jsme
skládali mozaiku dohromady, bylo jasné, že jde o transsexualismus.
Poradili jsme mu, že by bylo nejlepší začít s plastikami obličeje a
transplantacemi vlasů - a to si ten člověk samozřejmě platí. Pak jsme
tam trošičku, na podporu růstu vlasů, nasadili ženské hormony. A ejhle,
najednou vám vykvetl jiný člověk! Vykvetla žena středního věku. Žádná
krasavice, ale tu ženu tam najdete.
(pokud se začleníme a splyneme, nebudeme se moci ozývat a
umožníme "medicíně" a jejím věrným, aby s námi a s generacemi, co
přijdou po nás, dál cloumala jak chtěla, kouzelnice je velmi
mazaná..."když mí případní kritici splynou a zmizí, nebude mě mít kdo
kritizovat")
Z vás by byla/nebyla dobrá žena?
Já to neřeknu takto. Já musím člověku nastavit zrcadlo a říci, co
všechno může nastat. Ano, my obracíme pacienta horem dolem, ale je to
naše povinnost.
(kouzelnice se vyhnula odpovědi ohledně své vlastní
identity...ale vždyť ta se pozná hned od dveří, paní Hajnová...:))))
Co k tomu rozhovoru dodat? Dozvěděli jsme, vlastně respektive čtenáři
Týdne se dozvěděli, že netraumatizovat klienta je z medicínského
hlediska špatné, dobré je naopak mít v pohodě kosti, pánve, obličej. Co
má ale tento fakt společného s medicínou nevíme, to se paní Hajnové
podařilo utopit v záplavě slov o odpovědnosti a zodpovědnosti. Třeba to
prostě taky s medicínou nic společného nemá. Když to vezmeme do
důsledků, tak hormony by měl předepisovat endokrinolog a operaci provádí
urolog. Na sexuology typu pí Hajnové tak v celém procesu už zbývá jen
žvanění a případné kladení překážek. C'est la vie.