Laparoskopie

Co je to laparoskopie?

Tento termín označuje metodu kterou je možno opticky vyšetřovat břišní dutinu a zároveň v ní provádět různé druhy operačních zákroků, při kterých bývalo dříve nutné provést větší či menší řez skrze břišní stěnu. Laparoskopickou metodiku lze obecně použít i při vyšetřování či operaci v jakékoliv tělní dutině. Jmenuje se pak samozřejmě jinak ale jedná se o stejný princip (např. artroskopie pro nitrokloubního výkony torakoskopie nebo videotorakoskopie (VTS) pro totéž v dutině hrudní, mediastinoskopie pro oblast mezihrudí, cystoskopie pro oblast močového měchýře apod.).

Jak se provádí?

Laparoskopický zákrok se provádí při celkové anestezii (celkové znecitlivění). Pomocí krátkého asi 1-2 cm řezu těsně pod nebo nad pupkem (kde je minimální kosmetický efekt následné jizvy) se zavede speciální jehla s chráněným hrotem do dutiny břišní, a touto jehlou se pomocí kompresoru vžene oxid uhličitý do břicha. Břišní stěna, která do té doby klouzala po povrchu útrob se oddálí a vzniklý prostor poté umožní přehled v dutině břišní. Nitrobřišní tlak však nesmí překročit určitou mez, za kterou by vzduch začal utlačovat velké žíly vedoucí krev z dolní poloviny těla k srdci, případně příliš vytlačoval bránici a snižoval tím kapacitu plic.

Poté se skrze stejný řez zavede tzv. trokar, což je většinou kovová nebo plastová trubička se zpětným ventilem, který zamezuje úniku plynu z nafouknutého břicha. Tudy se poté zavádí tubus s optikou, kterou je obraz dále pomocí kamery a světlovodivého kabelu přenášen na monitor, podle kterého se řídí operatér při výkonu. Z dalších vpichů v břišní stěně se zavádějí další trokary různých průměrů, kudy se zavádějí speciální laparoskopické nástroje, které drží v ruce operatér a za zprostředkované kontroly zrakem provádí vlastní operační výkon. Vždy se jedná o řezy maximálně tak velké, aby umožnily průnik trokaru o průměru 5-10 mm. Počet velikost a rozmístění těchto trokarů je dáno typem a rozsahem laparoskopického operačního výkonu a zvyklostmi operatéra a může se na různých pracovištích lišit.

Jaké jsou druhy operací?

Mezi nejběžnější laparoskopické operace patří: operace žlučníku, břišních kýl, diagnostická laparoskopie při bolestech břicha nejasného původu, velké spektrum gynekologických zákroků a operace červovitého přívěsku slepého střeva.

Laparoskopicky je možno provádět i náročnější operační výkony, jimiž jsou například bandáže žaludku při obezitě, operace přechodu jícnu v žaludek při refluxu žaludečních šťáv (fundoplikace), jiné operace žaludku a střev, operace nitrobřišních mízních uzlin, jater, slinivky břišní, sleziny apod.

Vedle operací laparoskopických existují i operační výkony takzvaně laparoskopicky asistované. Jedná se většinou o rozsáhlejší výkony v dutině břišní kdy se část výkonu provádí laparoskopicky a část z malého řezu v břišní stěně, řezu menšího, než by bylo nutné při provedení celé operace otevřeným způsobem. Otevřeným způsobem se provádí ta část operace, kterou nelze provést laparoskopicky, nebo je malý řez nutný k odstranění objemné části orgánů, které byly laparoskopicky odoperovány. Takto se například provádí odstranění dělohy či části střeva nebo operace břišní aorty.

Jak se postupem času zvyšují zkušenosti laparoskopujících lékařů, rozšiřuje se i spektrum prováděných výkonů.

Jaké jsou výhody a nevýhody?

Výhodami laparoskopie jsou malé řezy v břišní stěně a s nimi spojená i menší pooperační bolest a lepší pooperační komfort pro pacienta, lepší kosmetický efekt, kratší doba pobytu v nemocnici a kratší celková doba pracovní neschopnosti. Tyto výhody vyniknou obzvláště při složitějších typech laparoskopických výkonů, kdy pooperační průběh při otevřeném způsobu operace byl vždy spojen s vysokým rizikem pooperačních komplikací.

Nevýhodami jsou vyšší finanční náročnost, vyšší nároky na zácvik operačního týmu a nemožnost vyšetřit orgány břišní dutiny pohmatem.

Kontraindikací (tedy stavů při kterých laparoskopický výkon není možné provést) je v poslední době čím dál méně. Jsou to například závažnější plicní a srdeční onemocnění, poruchy srážení krve, těžké záněty pobřišnice, rozsáhlé nitrobřišní srůsty apod.