Muž, který nosil dětské plenky

Když jsem si dělal seznam svých pozoruhodných případů, vzpomněl jsem si na jednoho muže, který vynikal nad ostatní. Doslova.

Li'l Ricky byl jednačtyřicetiletý muž, který ke mně přišel s problémem, že mívá nutkání nosit na veřejnosti plenky. Tím nemám na mysli, že by je nosil pod oblečením. On se svlékl donaha, nechal si jen plenku, a tak se procházel po ulici. Nebylo to vůbec jednoduché, uvážíme-li, že vážil něco přes sto osmdesát kilogramů.

To samozřejmě působilo rozruch v jeho rodině. Jeho rodiče byli dělníci v továrně, nikdy neměli svůj vlastní dům a kromě Li'la Rickyho neměli žádné jiné příbuzné. Měli velké obavy o svou budoucnost a báli se, kdo se o jejich syna postará. Li'l Ricky se narodil, když bylo rodičům krátce po čtyřicítce, v době, kdy se už smířili s bezdětností. Měli radost, že mají dítě, i když by oba raději měli holčičku.

Rodičům Li'la Rickyho dělalo dost starosti, co se z jejich nezvladatelného syna vyklubalo. Zkoušeli všechno možné, aby jeho výlety v plenkách omezili, ale zdálo se, že nic nezabírá. Nakonec se rozhodli, že ho prostě v noci zamknou v ložnici, aby jim dále nemohl dělat ostudu a na veřejnosti předvádět své obrovské, špekaté břicho, přetékající přes okraj plenky.

Když jsem začal s Li'lem Rickym hovořit, vyšlo najevo, že nejvíce ze všeho by chtěl být ženou. Tajně si stavěl malou gilotinu, aby si mohl useknout penis, a tak si splnit své přání. Když mi začal důvěřovat, svěřil se mi se svou tajnou nadějí, že to provede v mé pracovně. Jediný způsob, na který jsem přišel, jak ho od toho odradit, bylo vymluvit se, že má sekretářka odmítá uklízet nepořádek, který by při této proceduře vznikl. Zdálo se, že tu výmluvu přijal, alespoň do té doby, než bude moci podstoupit operaci na změnu pohlaví. Na znamení důvěry mi svou rozestavěnou gilotinu na penisy přinesl ukázat. Nejsem v těchto věcech žádný odborník, ale připadalo mi, že by to zařízení mohlo dost dobře fungovat.

Li'l Ricky určitě potřeboval nějaké vedení. Potřeboval pomoc, jak se zbavit své dětské role a jak na sebe vzít zodpovědnost dospělého člověka. K tomu potřeboval nějaké dovednosti a zaměstnání. Jelikož se zdálo, že má značné umělecké schopnosti, jak dosvědčovala i jeho miniaturní konstrukce gilotiny, navrhl jsem mu, aby se poohlédl po nějakém zaměstnání, kde by tyto schopnosti uplatnil. A skutečně si nakonec sehnal práci jako grafik. Dokázal denně docházet do práce bez plenky -- nebo alespoň tak, že nebyla vidět. Když jsem ho viděl naposledy, žil dosud doma s rodiči, ale s penisem na svém místě.

ZDROJ: Mumie u jídelního stolu,Portál