Nebojte se tělocviku

V Americe byla otevřena první škola pro homosexuály

V září v New Yorku zahájila první školní rok střední škola určená výhradně homosexuálním a transsexuálním studentům, kteří se vedle běžných předmětů budou zajímat o podivnou směs počítačů, umění a vaření.

Střední škola Harveye Milka, pojmenovaná po prvním otevřeně homosexuálním radním ze San Franciska, který byl v roce 1978 zavražděn, je pro začátek určena stovce studentů. Musejí to být gayové, lesbičky, bisexuálové nebo, i na to školský úřad města New York pamatoval, transsexuálové.

Ředitel revolučního zařízení William Alzman, bývalý manažer z Wall Streetu, tvrdí, že cílem školy je, aby 90 procent školáků absolvovalo a 85 procent bylo připraveno na vysokoškolská studia; uvedená čísla jsou vyšší než městský a státní průměr. Nová střední škola by se podle něj měla stát modelem nejen pro další americká města, ale pro celý svět.

Současně připomíná, že se škola nebude v žádném případě snažit nějak propagovat homosexuální způsob života, snahou nemá být nic jiného než nabídnout studentům stejné možnosti, jaké má ve veřejných školách zbytek americké populace. Podle lokálních průzkumů přesahuje "čtyřprocentní" menšina na amerických středních školách devět procent školáků a až osmnáct procent z nich vyžaduje v důsledku sebevražedných pokusů stálý lékařský dohled, což je šestkrát více než u "normálních" dětí.

Sportovci a kuchaři

Od samého začátku se nad projektem, na který velkoměsto s chronicky nemocnými financemi přispělo 3,2 miliony dolarů, vznášejí pochyby. Zatímco studenti jásají, že se konečně budou moci věnovat sportu, aniž by jim spoluhráči vyčítali sexuální orientaci, druhým vadí několikamilionová investice ve chvíli, kdy město nemá peníze ani na opravy již existujících škol.

Odpůrci homosexuálního hnutí se zase obávají toho, že škola bude pouhou rouškou pro homosexuální výboje studentů a nebude ničím jiným než městem financovanou institucí pro získávání dalších homosexuálů. Řada odborníků se shoduje v názoru, že se jedná o určitý krok zpět.

Americké školy byly dávno rasově desegregovány, neboť situace byla pro společnost již neakceptovatelná; nová škola však není ničím jiným než pokusem o obnovení segregace na bázi sexuální orientace. Určitý precedens ovšem existuje: školy v kanadském Torontu mají program Triangle umožňující vytvořit zvláštní třídu pro studenty, kteří prokazatelně trpěli projevy homofobie.

Newyorská škola v určité obdobě již existovala předtím. Byla založena v roce 1985 díky podpoře neziskové organizace HetrickMartin Institute zabývající se podporou homosexuální mládeže, ale fungovala jako soukromá dvoutřídka. Teprve zásah městského oddělení školství z ní udělal školu veřejnou. Newyorský starosta Michael Bloomberg akci podpořil: když to vyřeší otázku disciplíny a odpadnou potíže při výuce, proč v tom nepokračovat.

Zařízení by se mělo stát také útočištěm dospívajících homosexuálních sportovců, chystá se přihlásit školní týmy do Sportovní ligy veřejných škol (PSAL). Velice záhy se ale vynořila škodolibá otázka na téma, v jakém týmu budou transsexuální sportovci, v ženském, nebo mužském?

Na sudu s prachem

Jen poměrně málo hlasů se zabývá otázkou, jestli něco podobného není vlastně nesmysl. Je samozřejmé, že neexistuje nic takového jako matematika pro homosexuály, takže není jasné, čím se vlastně osnovy budou lišit od ostatních škol. Navíc se tím otevírá Pandořina skříňka škol určených pro úzce specifikovanou menšinu, které bude v budoucnosti již velmi obtížné zavřít.

Lze tedy brzy očekávat hned dvě věci: objeví se většinoví studenti, kteří budou školu žalovat, že jejich nepřijetí je diskriminační, a další minoritní skupiny se začnou dožadovat vzniku škol jenom pro ně. Možností bude jistě dost. Představme si třeba školu pro neohrabané tlusťochy (těm se spolužáci vysmívají stejně vydatně jako homosexuálům), pro studenty korejského původu, pro těhotné studentky nebo třeba pro studenty s plochýma nohama...

Kdyby tomu bylo naopak a vznikla třeba škola jen pro bílé či určená výhradně pro heterosexuální studenty, okamžitě by to vyvolalo takové pobouření, že jen zmínka o něčem podobném by znamenala politickou sebevraždu. První dny nové školy ostatně doprovázely početné demonstrace, takže studenti museli procházet uličkou protestujících a musela je chránit policie.