Zasejou ale nechtěj sklízet?

Tak nám skončil školní rok a studenti opustili koleje, v mém případě příjemné útočiště a oázu klidu. Doma zase začaly útoky se jménem které už nemám ani v občance o ženském rodě nemluvě... Psychicky vyčerpán jsem nakonec zaujal strategickou polohu na gauči u televize, která se stala společnicí když už ne milou tak alespoň tolerantní, brala mě takového jaký jsem. Proto mi neušlo pár zajímavých věcí. Nejdříve jsem sledoval pořad Neváhej a toč. Kdo to viděl, ví o čem mluvím. Opět se hlasovalo o vítězný klip a co nevyhrálo... dvě holčičky v šatičkách s culíčkama na hlavě tančí na píseň Skákal pes (nebo tak něco) a po skončení menší z nich vykasá šaty a chlubí se se slovy "já jsem kluk" svým penisem. (Moje sestra se tomu smála opravdu dlouho.)

Druhá věc která mi neunikla byl večerníček. Právě dávali první díl, je to o kočce jménem Koule. A ta kočka si klidně změnila identitu. Stala se hlídacím psem a byla vzteklá, když ji malý Kuba řekl, že je hodná kočička, když je uchránila před zloději. (Nádherná paralela k TS!:))

Je to zvláštní, jak jde o děti, všichni jsou chápaví, všechno je v pohodě. Když pak o několik let později přijde člověk s tím, že se necítí dobře ve svém těle a v roli kterou mu společnost vnucuje, je zle. Není to zvláštní? Vždyť ten večerníček i klip působily tak mile!