I když si holíme celé tělo a oblékáme ženské kostýmy, nejsme transsexuálové

V klatovském divadle se to v posledních prosincových dnech hemžilo celebritami. Na podiu bylo možno zhlédnout takové hvězdy, jako například Helenu Vondráčkovou, Hanu Zagorovou, Ilonu Csákovou, Heidi Janků, Darinku Rolincovou, Halinu Pawlowskou, Hanu Hegerovou, Jarmilu Šulákovou či Cher. Z mužských představitelů mohu zmínit Stanislava Hložka, Petra Kotvalda a Dana Nekonečného. Zmíněné osoby byly však jen dokonalou iluzí, neboť byly předváděny členy travesti skupiny Screamers.

Skupina existuje již sedm let a postupně se rozšiřovala. Začínali ve třech, v současné době je jich šest. Protože většinou představují ženy, po- užívají umělecká jména jako Lily, Valerie, Saša nebo Nadja či Paula. Požádali jsme jednoho z jejich členů, nejmladšího Vojtu, o krátký rozhovor pro náš Týdeník.


Můžete se nějak představit?
V civilu jsme celkem obyčejní mladí muži ve věku od dvaceti sedmi do čtyřiceti pěti let. I naše křestní jména jsou úplně prozaická: Já jsem Vojta, kluci Lukáš, Jarda, Sergej a Alexander. Náš manažer a moderátor v jedné osobě se jmenuje Láďa.


Jak se udržujete v kondici?
Samozřejmě si musíme udržovat, figuru. Chodíme do fitness centra, při stravování dodržujeme zdravou výživu, občas musíme držet i diety.


Čím a jak maskujete ochlupení nohou, rukou a na hrudi?
Používáme poměrně odvážné kostýmy s velkými dekolty, musíme si tedy holit ochlupení na prsou i na rukou. Otázka nohou je nejjednodušší. Dvoje či troje silonky schovají mnoho. Myslím, že na tom holení není nic neobvyklého, neboť tělo si holí i různí sportovci, například plavci nebo kulturisté.


Nepřipadá vám řekněme ne úplně normální převtělovat se do ženských postav?
Je to pro nás úplně normální práce. Tak jako někdo stojí za pultem v plášti, jiný pracuje v montérkách, my si oblékáme ženské oblečení. V civilu takto oblečení nechodíme, transsexuálové samozřejmě nejsme, jestli vás zajímalo i tohle.


Máte perfektní make-up. Jak dlouho vám trvá, než se pro představení nalíčíte?
Kompletní líčení trvá přibližně hodinu.


Kolik vystoupení ročně absolvujete?
Ročně? Já to spíš převedu na kratší období. Měsíčně máme třicet vystoupení, někdy i dvojáky. A to je poměrně náročné. Alespoň že o prázdninách máme volno. Vystupujeme během divadelní sezony v kulturních domech, v divadlech i jinde.


Existuje nějaké město či scéna, kam se svými představeními jezdíte nejraději?
Máme moc rádi Klatovy. Vždy ke konci roku je to pro nás milé zpříjemnění. Je zde hezké divadlo a super lidi.


Podle čeho si vybíráte umělecká jména?
Ta nějak člověku vždycky připadnou. Buď náhodou, nebo i podle nějaké osoby.


Jak dlouho se učíte jednu postavu?
To se takto nedá říci. Záleží na tom, jak co, či koho se učíme. Něco může zabrat tři měsíce, něco hodinu.


Podle čeho se učíte roli?
Velkým pomocníkem jsou pro nás videozáznamy. Někdy i osobní kontakt s těmi, které napodobujeme. Jako například Eva Pilarová, Ilona Csáková, Lucka Bílá. S nimi se osobně známe, na roli jsme pracovali dohromady, Eva Pilarová učila třeba Jardu, Lukáše Ilona Csáková. Tím, že se osobně známe, je to jednodušší, přirozenější.


Na závěr se chci zeptat, jak dlouho myslíte, že ještě budete vystupovat?
Stále inovujeme. Děláme tři nové programy do roka a laťka se neustále zvedá, neboť publikum je stále náročnější. Šijí se stále dražší kostýmy, choreografie je stále náročnější. Původně jsme předpokládali, že budeme vystupovat tři roky a už vystupujeme sedmý rok. Kéž by to vydrželo dále. Jsme potěšeni, že na nás lidé stále chodí.


Kde čerpáte náměty? Pracujete i se současnými hity?
Čerpáme ze starých, hodně zpívaných a mezi lidmi oblíbených písní. Inspiraci získáváme ze starých pořadů Televarieté, ze Silvestrů. V dnešní době se tento druh písní v televizi již příliš nevysílá, divák si je našim prostřednictvím může připomenout.


Zpěváky a hlavně zpěvačky imitujete docela přesvědčivě...
Kdybychom byli špatní, tak bychom zde nebyli...