inzerce · kontakty · galerie · archiv · odkazy
15.7.2019 rozcestník novinky přeměna náš svět o nás komunita web

To jsem byl ještě odborná asistentka

Jednoho večera MUDr. Otto Kott, Csc., nacpal všechny svršky minulosti do igelitek a šup s tím do popelnic. Pak se posadil na lavičku a s úlevou sledoval, jak obsah rychle mizí za uznalého pobrukování bezdomovců.

Syndrom skotské sukně

Některé věci jsou ryze holčičí a jiné zase klučičí. Ty druhé Jarču vždycky přitahovaly víc a rodiče ji postupem času brali spíš jako nepodařeného kluka. „Ty věčné maminčiny šatičky, mašličky a copánky. Největší utrpení ovšem bylo, když jsem musel nosit něco s krajkami." Čas dospívání s sebou přinášel kompromisy. Hrál fotbal s holkama, jindy zase betonoval sloupky s tátou na chalupě. „Byl jsem v jednom kole a energii raději vybíjel takhle, než abych přemýšlel o svých problémech."

Začaly se dostavovat i trapasy, třeba když jí toaletářka se vší rozhodností zastoupila dveře s panenkou. „První den na gymnáziu na mne třídní ukázal a povídá: Tak se nám, hochu, taky představ! Kottová. A už jsem viděl, že má problém. Bylo to čím dál horší. Rodiče nic netušili, učitelé si pochybnosti nepřipouštěli a já se s tím snažil smířit. Všichni kolem byli kamarádi, a jestli snad nějaký kluk o mne projevil zájem, raději jsem si toho nevšímal a choval se naprosto neutrálně. K maturitě mi koupili modrý kostýmek. No, jak na maškarním. Připadal jsem si v té sukni napřed jako Skot, potom jako naprostý vůl, ale zvládl jsem to."

Po promoci na Lékařské fakultě následovala vědecká aspirantura z oboru anatomie. Zoufalá situace, paní asistentka, k tomu pedagog, a všude kolem půvabné adeptky Aesculapova cechu. Naštěstí všechny nepříjemné pocity částečně utišil bílý plášť, bílé kalhoty, na sále v zeleném, doktor jako doktorka. V civilu džíny a bunda, chlap jako ženská.

„Horší to bylo na nejrůznějších vědeckých sympoziích a anatomických sjezdech. Taky jsem to vydržel, a pak už oblečení řešil kalhotovými kostýmy, ale na líčení se všemi těmi stíny a namalované rty, jsem si nedokázal zvyknout." Návrat do hotelu připomínal udělení milosti. Konečně mohl ze sebe všechno servat, jít na pivo a ulevit si nějakým tím slovem, které se k dámě nehodí.


Od zítřka jsem Oťan

Dva roky si korespondoval s odborníky a po nutných vyšetřeních podstoupil hormonální léčbu. „Cítil jsem se jak v přechodu. Stále ještě jsem ten problém v sobě dusil a svěřil jsem se až těsně před operativním řešením. Ve svém okolí jsem se nesetkal s nějakou vyloženě odmítavou reakcí. Snad až na jednu klasickou maloměšťačku, která by se prý tak styděla, že by tady nemohla zůstat. Ale proč bych měl někam utíkat? To nikdy nebyl můj styl. Jediná možnost byla, chovat se jako suverén, energicky a jedině tak jim zavřít pusu. Všichni si nakonec zvykli, museli si zvyknout, a pokud někdo s mým řešením nesouhlasil, byl to především jeho problém."

V průběhu necelého roku se seznámil s budoucí manželkou, podstoupil operaci a oženil se. „V době, kdy jsem byl ještě odborná asistentka Kottová, jsem suploval přednášku za pana docenta. S mým příchodem posluchačky očividně ožily, ale jen do té chvíle, než jsem se představil. Byl jsem rozhodnutý a můj šéf usoudil, že by se to mělo sdělit studentům, abychom je úplně nezbláznili. Řekl jsem si, co já se s tím budu mořit a nosit to přes prázdniny v hlavě? Vybalil jsem to na ně hned v dubnu a v pohodě. Mezi studentkami byla i moje budoucí manželka.

Zbývalo se zapotit a říci to doma. Byl jsem stručný: Od zítřka mi říkejte Oťane! Matka si poplakala, ale už je to v pořádku, ani švagr si už neplete rody."

Hlavně se neschovávat

„Podle odborníků je v populaci takových lidí řádově třicet procent. Možná i víc, ale spousta z nich se stydí něco takového veřejně připustit a snad jen polovina z nich se rozhodne svůj problém vyřešit. V podstatě je to vyrovnané, i když nepatrně převažuje tendence stát se z muže ženou. Statistiku je třeba vidět před a po revoluci. V minulosti operovaní lidé za sebou zametli všechny stopy a s jinou identitou se odstěhovali na druhý konec republiky. Nyní je všechno uvolněnější, tolerantnější, existuje více publikací. Ani já jsem dříve nevěděl, že je možné změnit pohlaví a své nitro.

Kdo žije s takovým problémem, neměl by se ničeho obávat, neztrácet čas a kontaktovat sexuologa, který má s podobnými případy zkušenost. Já jsem se obrátil na sexuologickou ambulanci 1. FN v Praze. Větší péči vyžadují ti, kteří jsou stále ještě na vážkách. Je třeba vyloučit případy, aby klient či pacient byl nespokojený a později chtěl všechno vrátit zpátky. Stává se to, ale jen proto, že si s ním nedali takovou práci. Pokud je rozhodnutí definitivní, projde psychologickými testy a nakonec se svěří do péče klinickým odborníkům. Po jejich dobrozdání následuje hormonální léčba a žádost na matrice o neutrální jméno po dobu, než dojde k operaci. U mne třeba Jára Kottů, někdo jiný Nováků nebo Janů."

Jak se žije bez "ová"

„Potvrzením s kulatým razítkem a čtyřmi podpisy začíná administrativní martyrium. Veškeré doklady nové, včetně rodného listu s jiným číslem, občanský průkaz, řidičák a cestovní pas. Pak následují zdánlivé maličkosti, které k životu patří. Dekret na byt, smlouvy na odběr plynu a elektřiny, zrušit veškeré pojistky a uzavřít nové. Pravidelně se mi stávalo, že úředníci vůbec nechápali, o co jde. Nejsložitější bylo vysvětlovat, proč si jdu za někoho jiného něco přepisovat. Ukázal jsem občanku a řekl, co potřebuji. Paní za přepážkou mě nechápavě sledovala a nakonec povídá: Tak ať si sem paní doktorka přijde sama. Ale proč by sem chodila, to jsem přece já. Takže, všechno od začátku a za mnou už štrůdl lidí.

Po hormonální léčbě mám za sebou plastiku vnitřního genitálu. Pro třetí fázi, plastiku zevního genitálu, jsem se zatím nerozhodl. Znamená to udělat novou močovou trubici a vymodelovat penis. Hojím se sice jako kočka, ale co kdyby. Manželka říká, že to záleží čistě na mně, jak se rozhodnu. Zvládám mužské i ženské práce.

Žena mi někdy vyčítá, že se jí vrtám v kuchyni, ale toho se asi už nezbavím nikdy. Koření musí být na svém místě, stejně jako šroubováky v dílně – sáhnu a mám. Smím luxovat a sem tam někdy vytřít chodbu na patře. A to je zase: Co kdyby náhodou šel někdo kolem a viděl mne? Ale co je na tom špatného?"

Shlédnuto: 10545x    |    Komentáře: 0    |    Tipů: 2    |   
Translidé 2003-2019 | MAPA | on-line: 0 |        Creative Commons License