inzerce · kontakty · galerie · archiv · odkazy
20.5.2019 rozcestník novinky přeměna náš svět o nás komunita web

Psychologické a sexuologické charakteristiky partnerek transsexuálních žen

Souhrn

Standardními psychologickými a sexuologickými dotazníky byl vyšetřen soubor 30 partnerek transsexuálů Female to Male žádajících o přeměnu pohlaví v Sexuologickém ústavu v Praze.

Podle získaných výsledků lze konstatovat, že u probandek byla zjištěna normální inteligence, obvykle vyšší vzdělání a věk než u transsexuálních pacientů (jejich partneři), nejistota, event. nedostatečná adaptace v ženské sexuální roli, v páru nižší percipovaná maskulinita mužské role, a naopak vyšší percipovaná maskulinita ženské role (současně však velmi dobrá konzistence obou rolí), nepřítomnost neurotických rysů, ale zvýšená úzkostnost (pravděpodobně jako důsledek netypické životní situace) a nepřítomnost závažnější osobnostní patologie.

Ze sexuologického hlediska svědčí výsledky o jejich v podstatě normálním heterosexuálním vývoji, poněkud vyšších počtech předchozích (i koitálních) partnerů a mírně sníženém věku první koitální zkušenosti (které mohou svědčit o předchozích neúspěšných pokusech o partnerskou a sexuální adaptaci s netranssexuálními mužskými partnery), ve srovnání s běžnou ženskou populací o podobné nebo mírně snížené pohlavní aktivitě a sexuální funkci, spíše menší sexuální iniciativě (aktivitu vyžadují spíše od partnera) a převládající klitoridální vzrušivosti.

Úvod

Zatímco problematika transsexualismu je v odborné literatuře poměrně široce zpracovaná, partnerství transsexuálů je věnována jen velmi malá pozornost. Rovněž tak partneři a partnerky transsexuálů jsou v dostupných pramenech popsáni pouze okrajově. Vzhledem k tomu, že partnerské vztahy jsou důležitou součástí života trassexuálních pacientů a často také výrazně ovlivňují a směrují léčbu i další životní dráhu těchto jedinců, lze považovat bližší poznání a charakteristiku partnerství našich pacientů za důležitou součást naší snahy o zkvalitnění terapie.

Procento jedinců žijících ve stabilním partnerském a sexuálním vztahu je vyšší u transsexuálních žen (Female-to-Male) než u transsexuálních mužů (Male-to-Female) (2). Obvykle žijí s partnerkou stejného biologického pohlaví, která se sama považuje za heterosexuální (20). Podle studií publikovaných na toto téma (3, 8, 10, 11, 13, 18) jsou přitom tato partnerství srovnatelná s tradičními heterosexuálními partnerstvími, a to i navzdory nepříznivým anatomickým podmínkám. Jsou to většinou stálá trvající partnerství, ve kterých partneři dosahují sexuálního uspokojení. V případě chirurgického zákroku mají na operaci transsexuální pacientky zájem také jejich partnerky (často je udržení a další zkvalitnění partnerského vztahu jedním z hlavních důvodů podstoupení operace) a doprovází své transsexuální partnerky během celé doby léčby i po léčbě.

Výzkum Huxleye a kol. (11), v němž autoři srovnali skupiny transsexuálů žijících s partnerem a bez partnera a zabývali se i podstatou takových partnerství, zkoumal soubor celkem 72 transsexuálů, z nichž bylo 55 mužských a 17 ženských. Tzv. „párovou skupinu" tvořilo 26 Male to Female transsexuálů a devět Female-to-Male transsexuálů. Autoři dospěli k následujícím výsledkům: Podrobná psychosexuální anamnéza partnerek sice nebyla dosažitelná, ale podle získaných informací byla sexuální orientace před ustavením současného partnerství s transsexuálem převážně heterosexuální (14 partnerek), často homosexuální (9 partnerek souboru) nebo „bisexuální" (5 partnerek) a v sedmi případech neznámá. Nebyla dostupná ani podrobná psychiatrická anamnéza partnerek, ale v záznamech autorů nebyly žádné doklady o event. psychiatrickém onemocnění kterékoli z nich v minulosti či v době vyšetření.

Podstatu vztahu mezi ženským transsexuálem a partnerkou vidí autoři v rozsahu společně sdíleného přesvědčení, že ženský transsexuál je muž (přestože ve skutečnosti biologická žena). Míra partnerčina přesvědčení o podstatě pacientova pohlaví může být různá. Autoři zmiňovaný jev vysvětlují jako přenos bludných idejí a abnormálního chování z jedné osoby na jinou nebo na jiné jedince, kteří byli v těsném spojení s původně ovlivněnou osobou.

Na základě výše uvedených teorií vyslovují Huxley a kol. (11) domněnku, že rozsah, ve kterém je idea mužského pohlaví transsexuální pacienty sdílena i jejich partnerkami, má vztah k citovým vazbám mezi partnery, vzorcům dominance ve vztahu a k sociálním nebo sexuálním potřebám partnerky.

Roback a Lothstein (16) popsali partnerky transsexuálek žijících ve stabiilním vztahu jako „dobře integrované a bez zjevné patologie". Zároveň uvedli, že žádná z partnerek transsexuálů čekajících na operaci neměla v úmyslu svého druha po zákroku opustit a podporovala ho během předoperačních procedur.

Ve shodě s Robackem a Lothsteinem (16) i Steinerem a Bernsteinem (18) Pauly (15) shrnul svou zkučenost z výzkumu partnerek transsexuálů F-M do závěru, že žádná z partnerek jeho souboru nebyla psychotická či zjevně anomální v jakémkoliv smyslu. Zjišťuje u nich schopnost porozumění a tolerance na neobvyklé situace, ne však předtím opakovaně uváděnou pasivitu, závislost nebo homosexuální orientaci.

Ani partnerky ženských transsexuálů ve studii Fleminga a kol. (7) nevykazovaly žádné vážné osobnostní či psychické anomálie. Všechny byly seznámeny s partnerovou transsexualitou (partnerem samotným), a to ještě předtím, než došlo k přeměně pohlaví operativní cestou. Autoři uvádějí, že schopnost partnerek vnímat své transsexuální partnery jako muže, přestože anatomicky je jejich tělo ještě ženské, by bylo možné chápat jako poruchu vnímání. Ve skutečnosti se spíše zdá, že schopnost partnerek bez větších obtíží přijmout rozpor mezi fyzickými charakteristikami a sebepojetím jejich partnerů nemá žádný psychopatologický základ. Podobné výsledky jako u předchozích autorů (týkající se sdílené percepce mezi partnery) se objevily také ve výzkumech Huxleyho a kol. (10,11). Bylo v nich prokázáno, že partnerek shodně vnímají ženského transsexuála jako muže.

Cílem našeho empirického výzkumu partnerek transsexuálních žen (Female to Male) je získat údaje, které by pomohly přispět k poznání osobnostních a sexuologických charakteristik této jistě zajímavé skupiny pacientek (v českém odborném písemnictví jsme se přitom s psychologickou studií na toto téma nesetkali).

Charakteristika souboru a metoda

Soubor tvořilo 30 párů ženských transssexuálů (F-M), žadatelek o přeměnu pohlaví, a jejich partnerek. Do souboru byly zařazeny všechny žadatelky o změnu pohlaví z let 1994 až 1997 ze Sexuologického ústavu UK v Praze s diagnózou F 64.0, které žily v době vyšetření ve stálém partnerském vztahu se ženou (stálý partnerský vztah byl definován v trvání nejméně šesti měsíců).

Věkový průměr transsexuálních pacientek činil 26.7 let (SD = 8.1), nejmladší bylo 20 let a nejstarší 46 let. Věkový průměr jejich partnerek činil 29.1 let (SD = 8.9), přičemž nejmladší ženě bylo 21 let a nejstarší 51 let. Věkové rozložení souboru je uvedeno v tab. 1. Ze srovnání věků pacientek a jejich partnerek plyne, že starší je pacientka v jedné třetině párů, stejné stáří partnerů bylo zjištěno u jednoho a partnerka je starší téměř u dvou třetin zkoumaných párů.

Úrovně dosaženého vzdělání pacientek a jejich partnerek jsou uvedeny v tab. 2. Výsledky přitom dokazují obecně spíše lepší vzdělanostní úroveň partnerek – u poloviny párů dosáhla vyššího vzdělání partnerka a pouze v 10% případů pacientka.

Pro zjištění osobnostních charakteristik partnerek transsexuálních žen byly použity: projektivní test Kresba lidské postavy FDT, Ravenovy progresivní matice, Eysenckův osobnostní dotazník DOPEN a Taylorové škála manifestní úzkosti. Ke zjištění konzistence rolí a percipované maskulinity a femininity muže a ženy v páru byl použit Test inkonzistence rolí (TIR).

K získání sexuologických údajů o partnerkách F-M transsexuálů byly použity Mellanovy sexuologické dotazníky heterosexuálního vývoje ženy (HTVŽ), pohlavní aktivity ženy (PAŽ) a sexuálních funkcí ženy (SFŽ) a také inventář vzrušivých podnětů (IVP) autorů Hoona, Hoonové a Vinzeho. Probandky byly vyšetřeny při prvních návštěvách Sexuologického ústavu v Praze, tedy při zahájení léčby. Dosažené výsledky byly statisticky srovnány s populačními průměry.

Výsledky

1. Kresba lidské postavy (FDT)
V testu kresby postavy jsme u 30 členného souboru partnerek Female to Male transsexuálů sledovali pořadí, ve kterém byla nakreslena mužská a ženská figura, tedy tzv. postavu identifikační. Z 30 ženských partnerek F- M transsexuálů jich 67% nakreslilo mužskou postavu jako první. Výsledek tedy svědčí o nejistotě či nestálosti sexuální identity většiny probandek.

2. Ravenův test
Průměrné IQ souboru partnerek je 115.3, SD = 9.8. Výše IQ se pohybuje u 56.7 probandek v pásmu průměru, 36.7% v pásmu nadprůměru a 6.6% v pásmu výrazného nadprůměru.

3.TIR
Výsledky probandek a jejich partnerů v testu inkonzistence rolí a jejich srovnání s populační normou jsou uvedené v tabulce 3.

Legenda:
MM - maskulinita mužské role v páru
MF - maskulinita ženské role v páru
MI - míra inkonzistence mužské role v páru
ŽI - míra inkonzistence ženské role v páru

Z dosažených výsledků vyplývá, že statisticky významné jsou rozdíly míry maskulinity mužské role (MM) pacientů a normální mužské populace a rozdíly míry maskulinity ženské roli (MF) partnerek a normální ženské populace. Maskulinita mužské role v páru je u sledovaného souboru transsexuálních pacientů F-M nižší než u běžné mužské populace. Naopak maskulinita ženské role jejich partnerek v páru vychází proti normální ženské populaci vyšší. Tento výsledek může naznačovat narušení psychosexuální identity probandek.

Na 1% hladině významnosti je ve srovnání s normou statisticky významně nižší míra inkonzistence ženské role v páru (ŽI), zatímco míra inkonzistence mužské role v páru (MI) se od běžné populace statisticky neliší. Nižší inkonzistence ženské role přitom vypovídá o vysoké integritě ženské role partnerek, ale jen ve zkoumaných párech (tedy ne o jejich dobré funkci v této oblasti obecně).

4. DOPEN
V tabulce 4 jsou uvedeny výsledky Eysenckova osobnostního dotazníku.

Z výsledků je zřejmé, že statisticky nejvýznamnější rozdíl mezi normální ženskou populací a partnerkami ženských transsexuálů je ve lži škále. Probandky zde dosáhly výrazně nižšího skóru. Statisticky významný rozdíl mezi normální populací žen a zkoumaným souborem nacházíme dále na škále psychoticismu, který je zde podle Eysencka chápán jako latentní vlastnost, nikoli aktuální psychóza (16).

5. Škála manifestní úzkosti (MAS)
V pásmu normy se zde umístilo 40% respondentek, v hraničním pásmu 16.7%, v pásmu úzkosti 40% a v pásmu deprese 3.3% žen, v pásmech mimo normu tedy skórovalo celkem 60% probandek. Výše průměrného skóru 16.9 (SD= 8.2) spadá do hraničního pásma.

6. Heterosexuální vývoj (HTVŽ)
Průměr souboru činí 3.03 (SD = 0.89), přičemž populační normu vyjadřuje bodová hodnota 3, vývojovou akceleraci bodové hodnoty 4 až 5 a vývojovou retardaci bodové hodnoty 0 až 2.

Dosažené hodnoty se u našich probandek ve většině jednotlivých položek výrazně nevzdalují od normy. Mírně zvýšený skór (x = 4.0) jsme zaznamenali u položky týkající se celoživotního počtu známostí (víc než polovina jich uvedla pět či více). Jistou vývojovou akceleraci jsme zaznamenali i u položky první sexuální zkušenosti (3.47), kde až 62% probandek uvedlo jako věk první soulože 16 až 17 let či dříve. V souboru rovněž nacházíme poněkud vyšší počty koitálních partnerů v anamnéze (35% jich mělo soulož se sedmi a více partnery, x = 3.5). Ve věku prvního sňatku naopak zaznamenáváme výraznou vývojovou retardaci (x = 0.53). Naprostá většina probandek (79.3%) zatím nebyla nikdy vdaná. Výsledky v těchto položkách by mohly svědčit o neúspěchu snahy mnoha našich probandek o partnerskou a sexuální adaptaci s netransssexuálmí mužskými partnery.

7. Pohlavní aktivita (PAŽ)
Bodový průměr sledovaného souboru činí 2.82 (SD = 0.47). Bodová hodnota 3 zde opět vyjadřuje populační normu, bodové hodnoty 4 až 5 odpovídají vyšší pohlavní aktivitě a hodnoty 0 až 2 ukazují spíše na sexuální pasivitu. Z výsledků tedy plyne, že celkově se partnerky ženských transsexuálek sledovaného souboru hodnotí jako téměř stejně pohlavně aktivní jako ženy běžné populace.

O něco vyšší (vzhledem k normě) pohlavní aktivitu projevují probandky v položkách týkajících se frekvence potřeby pohlavního uspokojení (téměř tři čtvrtiny by ji vyžadovalo 3 a vícekrát týdně, téměř čtvrtina denně, x = 3.43).

Nižší bodové hodnoty jsme naopak zaznamenali u položek týkajících se onanie (pouze třetina ji připouští i v současné době, x = 2.63) a délky doby od prvního pohlavního styku k prvnímu pocitu uspokojení (většina souboru zde uvádí dobu do 3 let, x = 2.47)

Nižší sexuální aktivita je zachycena i u položky č. 7, kde většina žen (77%) uvádí, že příležitost ke styku sama vyhledává a dovede k němu dát podnět pouze někdy či vůbec ne (x = 1.8) a u položky č.8, tedy ve frekvenci pohlavních styků v současné době (x = 2.7).

8. Sexuální funkce (SFŽ)
Průměrná bodová hodnota sledovaného souboru v tomto dotazníku je 2.73 (SD = 0.27). Tak jako v předchozích případech i zde populační normu vyjadřuje bodová hodnota 3. Sexuálně dysfunkční ženy dosahují hodnot 0 až 2 a ženy s nadprůměrnou sexuální funkcí hodnot 4 až 5.

Vzhledem k celkovému výsledku dotazníku i k výsledkům dílčích položek můžeme říci, že partnerky Female to Male uvádějí mírné snížení sexuální funkce. Samy sebe však hodnotí jako zcela sexuálně v pořádku až v 77%. Nižší bodové hodnoty zde zjišťujeme ve frekvenci orgasmu (h = 2.67), dále u položky 4 (x = 2.3), kde sice 43% probandek uvádí častost pohlavního vyvrcholení při pohlavních stycích většinou a 37% za běžných podmínek vždy, ale zastoupeny jsou i odpovědi „nikdy" nebo „v menšině případů". Nižší bodovou hodnotu najdeme také v souladu s partnerem v pohlavním vyvrcholením (x = 2.2)

9. Inventář vzrušivých podnětů (IVP)
Inventář tvoří nabídka 20 sexuálních podnětů (reálných nebo ideatorních, tedy použitelných i v případech partnerského sexu s transsexuálkou), které respondentka ohodnotí jedním ze sedmi předložených stupňů vzrušivosti od nepříjemného, odpuzujícího pocitu až k výjimečně silnému pohlavnímu vzrušení. Výsledky jsou uvedeny v tab. 5.

Z výsledků je zřejmé, že předložené podněty u žen sledovaného souboru nepříjemné až odpuzující pocity téměř nevyvolávají. Za pozornost stojí, že z celkového počtu sedmi vyjádřených negativních reakcí se jich šest vztahuje k takovým podnětům, které přímo souvisí s partnerovým tělem (pohled na nahého partnera, hlazení partnera, petting partnerovi a felace). Ke stejným položkám se zároveň vztahuje polovina vyjádřených lhostejných postojů (skupinu doplňuje ještě orgasmus partnera). Nejvyšší počet lhostejných odpovědí byl zaznamenán u položky felace, druhý nejvyšší u položky tanec a třetí u položky petting partnerovi a pohled na nahého partnera.

Celkově nebyl žádný z nabízených podnětů hodnocen jako výjimečně vzrušivý. Jako podněty, které téměř vždy vedou k pohlavnímu vzrušení, byly označeny cunnilingtus a petting od partnera. Tyto položky dosáhly také nejvyšších hodnot. Výsledek svědčí jednoznačně o převažující klitoridální vzrušivosti partnerek. Vzrušení vyvolávají také situace, kdy je partnerka v přímém kontaktu s partnerem (od polibků ke koitu) a aktivita přichází od partnera. Lehké vzrušení může být vyvoláno při onanii, během ležení s partnerem v posteli, kdy žena partnera hladí a při pettingu partnerovi.

Diskuse

Vyhodnocení osobních dat pacientů a jejich partnerek (věk a dokončená úroveň vzdělání) ukazuje, že téměř u dvou třetin párů (63.4%) je žena starší než pacient, a že pouze 10% transsexuálních pacientů dosáhlo vyššího vzdělání než partnerka. Už toto zjištění dle našeho názoru svědčí o netradičnosti zkoumaných partnerství – v našich sociokulturních podmínkách je stereotyp ženské role spojen spíše s mladším věkem a tradičně spíše s nižším vzděláním v páru.

Zajímavý výsledek přinesl také test kresby postavy, kde celých 67% probandek nakreslilo jako identifikační postavu mužskou. Přestože původní přístup Machoverové (9), podle kterého je první nakreslená postava vždy identifikační a podle priority nakresleného pohlaví lze tedy vytvářet závěry o identifikaci a orientaci vyšetřovaného, byl v minulosti kritizován a diskutován, mnozí autoři se k základní tezi popět přiklánějí. Swensen (9) konstatuje, že muži kreslí zpravidla mužskou a ženy ženskou postavu jako první. Fischer (4) uveřejnil výsledky testu administrovaného neuropsychiatrickým pacientům, podle kterých 88% mužů kreslí první mužskou postavu a 62% žen zase ženskou postavu.

Money a Wang (14) rovněž uvedli, že ve skupině zdravých mužů kreslilo mužskou postavu jako první 88-90% mužů a ve skupině zdravých žen první ženskou postavu 65-68% žen. Zjevně menší procento žen kreslících ve srovnání s muži jako první figuru stejného pohlaví se nejčastěji vysvětluje v sociálně sémantickém kontextu. Zejména v cizích jazycích jako je angličtina, maďarština, italština apod. je stejným slovem označován člověk i muž (man = muž, člověk atd.)

Uvedení autoři použili tento test i u pacientů trpících poruchou identifikace. Podle dosažených výsledků většina pacientů s pohlavní rozladou volila jako první postavu opačného pohlaví. Výsledky výzkumu použití testu kresby postavy u pacientů s poruchou identifikace uveřejnili také Fleming, Koocher a Nathans (6). 84.6% souboru žen trpících pohlavní rozladou nakreslilo první mužskou postavu, tedy figuru opačného biologického pohlaví.

Pokud proband nakreslí protipostavu jako první, lze usuzovat na sexuální nejistotu, nestálost vlastní pohlavní role, která může vyústit až k identifikaci s opačným pohlavím. V některých případech, kreslí-li žena jako první mužskou postavu, signalizuje dle uvedených autorů svou představu o tom, že muži mají mnoho výhod (spíše nežli homosexuální tendence).

U našeho souboru lze na základě dosaženého výsledku předpokládat, že většina probandek je nejistá ve své sexuální roli, nebo je v této roli nestálá. Tato nejistota či nestálost může být i jednou z příčin výběru transsexuálního partnera, s rovněž do jisté míry nejasnou sexuální rolí. Tyto předpoklady pak nepřímo potvrzují i výsledky Testu inkonzistence rolí, kde byla zjištěna nižší maskulinita mužské role pacientů a zároveň vyšší maskulinita ženské role jejich partnerek. V souladu se závěry Bema (1) a Fleminga a kol. (5), můžeme projevy transsexuálních partnerů označit jako androgynní, menší míra femininity partnerek je pak v souladu s výsledky testu kresby postavy. Párový soulad se přitom dle tohoto dotazníku jeví dokonce jako lepší než u normální populace a pravděpodobně je dosažen kompenzací. Partner s nižší maskulinitou tak může mít harmoničtější vztah s méně feminní, tedy i méně žensky vyžadující partnerkou (že je tomu tak i v případě našich probandek potvrzuje i výsledek dotazníku pohlavní aktivity).

Výsledky Eysenckova dotazníku prokázaly absenci neurotických rysů nebo zjevných anomálií ve struktuře osobnosti sledovaných probandek. Lze je charakterizovat jako zralé, zodpovědné a dobře sociálně orientované jedince. Mají schopnost empatie, bohatou emocionalitu, jsou citlivé a jsou vstřícné k lidem. Tato zjištění plně odpovídají výsledkům Robacka a Lothsteina (16), kteří partnerky ženských transsexuálů charakterizovali jako integrované osobnosti bez psychopatických rysů. Žádné závažnější psychické anomálie u nich neprokázaly ani jiní autoři. (7,15).

Výsledky škály manifestní úzkosti ukázaly zvýšenou úzkostnost sledovaného souboru. Vzhledem k tomu, že přítomnost neurotických rysů se neprokázala, může být úzkost vyvolána nestandardní životní situací, ve které se partnerky transsexuálek nacházejí – jsou díky svému netradičnímu partnerství vystaveny problematickým reakcím okolní společnosti i své rodiny a samo partnerství s transsexuálním pacientem na ně klade vysoké nároky.

Z výsledků Mellanových sexuologických dotazníků vyplývá, že heterosexuální vývoj probandek se příliš neliší od vývoje běžné ženské populace. Za pozornost ovšem stojí skutečnost, že 79.3% z nich je dosud svobodných, přičemž jejich věkový průměr činí 29.1 let. Jistá vývojová akcelerace se u nich projevila v počtu známostí (58.6% uvádí více než 5), v poněkud nižším věku první koitální zkušenosti (převážně 16 a 17 let) a v mírně nadprůměrném celoživotním počtu koitálních partnerů. Je tedy zřejmé, že partnerky ženských transsexuálů mají dostatečné heterosexuální zkušenosti, ale většina z nich měla problémy s udržením vztahů s mužskými partnery.

Pohlavní aktivita probandek i jejich sexuální funkce se od běžné ženské populační normy významně neliší, nebo jsou jen velmi mírně snížené. Dosahují dokonce nadprůměrných skórů v potřebě pohlavního ukojení (několikrát do týdne) a v počtu styků s dosažením orgasmu (uvádějí 90- 100%). Na druhou stranu ačkoliv požadují sex několikrát týdně, aktivně ho vyvolají jen zřídka.

Dobrou sexuální apetenci a zároveň jistou pasivitu a malou iniciativu v sexuální rovině potvrzují i výsledky Inventáře vzrušivých podnětů. Probandky zde téměř nevyjadřují negativní nebo lhostejné postoje k nabízeným podnětům, ale žádný podnět také neoznačují jako výjimečně vzrušivý. Za nejvíce vzrušivé označují ty situace, ve kterých je aktivní partner. Základní je přitom zjištění, že nejvyšších skórů zde dosáhly podněty cunnilingus a petting od partnera. U probandek tedy zřetelně převažuje klitoridální vzrušivost. I v této skutečnosti lze podle našeho názoru alespoň částečně hledat důvod preference transsexuálního pacienta jako partnera. V sexuální oblasti mohou transsexuálky F-M naplňovat jejich sexuální potřeby více než jejich předchozí biologicky mužští partneři, pravděpodobně více zaměření na samotnou soulož.

Vzhledem k netradičnosti páru je rozhodně informativní také fakt, že pokud ženy projevily negativní či lhostejný postoj, bylo to v oblastech, kdy se jednalo o přímý kontakt s partnerovým nahým tělem. Lze se domnívat, že pacientovo (v našem případě ženské tělo) není v souladu s partnerčiným pojetím partnera a situace přímého kontaktu s ním jsou jí proto nepříjemné nebo lhostejné. Roli v tom může hrát i klinické zjištění, že i pro transsexuální pacientky je taktilní kontakt od partnerek nepřijatelný, a to zvláště v typicky ženských anatomických partiích (především na ňadrech a genitálu).

Závěr

Na základě získaných výsledků lze charakterizovat partnerky Female to Male transsexuálů v následujících bodech:
1. Nenarušená inteligence
2. Obvykle vyšší vzdělání a věk než transsexuální pacienti (jejich partneři)
3. Nejistota, event. nedostatečná adaptace v ženské sexuální roli
4. V páru nižší percipovaná maskulinita mužské role a naopak vyšší percipovaná maskulinita ženské role, současně velmi dobrá konzistence obou rolí v páru
5. Nepřítomnost neurotických rysů, ale zvýšená úzkostnost (pravděpodobně jako důsledek netypické životní situace)
6. Nepřítomnost závažnější osobnostní patologie
7. Vyšší počty předchozích (i koitálních) partnerů a mírně snížený věk první koitální zkušenosti, které současně s vývojovou retardací ve věku prvního sňatku (čtyři pětiny probandek nebyly nikdy vdané) mohou svědčit o neúspěšných pokusech o partnerskou a sexuální adaptaci s netranssexuálními mužskými partnery
8. Ve srovnání s běžnou ženskou populací podobná nebo mírně snížená pohlavní aktivita a sexuální funkce
9. Spíše menší sexuální iniciativa, aktivitu vyžadují spíše od partnera
10. Převládající klitoridální vzrušivost

Shlédnuto: 6318x    |    Komentáře: 0    |    Tipů: 1    |   
Translidé 2003-2019 | MAPA | on-line: 1 |        Creative Commons License