Petula - poezie

Epitaf…

           STUDNA TICHA
                        LES SAMOTY
                                     POUŠŤ PLÁČE
           MOŘE SNŮ
                        VÍRA ŽIVOTA
                                     TOUHA NÁVRATU

STUDNOU TICHA
           je život v cizím těle
           Nikdo tě neslyší
           jsi sama ve své cele

LESEM SAMOTY
           je mezi lidmi cesta
           Když duše se liší
           spatří ji jeden ze sta

POUŠŤÍ PLÁČE
           se brodíš každodenně
           Dlouhá pouť marná je
           z mužského těla k ženě

MOŘEM SNŮ
           opájíš sama sebe
           Po smrti do ráje
           že nepřijme tě nebe

VÍRA ŽIVOTA
           ti nedá blaženosti
           a Ten Co Všechno Ví
           snad řekne: „Zkoušek dosti!“

TOUHA NÁVRATU
           pak bude vyslyšena
           Mocný hlas promluví:
           „Zrodíš se jako žena!“

… … …

A když to nevyjde?
Pak prosím, Dobrý Bože,
ať milost zapomnění
přikryje moje lože…

EPITAF
A na hrob napište…
           …a co byste tam psali?!
Jen smajlík „|||-_-||| Petula”
           snad v kámen vytesali…


(31.10.01)