Portrét Mirka Vodrážky

Průkopník českého feminismu Mirek Vodrážka (1954) působil v 80. letech (a na počátku 90. let) v okruhu undergroundového časopisu Vokno, byl spoluorganizátorem bytových seminářů Egona Bondyho, Milana Balabána a Milana Machovce. Od 90. let jako jeden z mála hovoří o feminismu a bezprostředně reaguje na stav "ženské otázky" u nás. Jeho pětisetstránkový esej Chaokracie (Olomouc 1997) je zásadní kritikou uspořádání světa, jemuž sociálně, politicky a jinak vládnou muži. O dva roky později vychází jeho Esej o politickém harémismu (Brno 1999), v němž se autor zamýšlí nad absencí ženské otázky v naší společnosti jako nad jedním z důsledků polistopadového politického selhání intelektuálů.

Dále je autorem knihy rozhovorů s předními političkami Feministické rozhovory o "tajných službách" (1996), spoluautorem knihy S Ferlinghettim v Praze (1999) a mnoha studií, článků, přednášek. K vydání připravil sborníky Politika s ženami, či bez žen? (1996) nebo Žena a muž v Médiích (1998), organizoval řadu seminářů a diskusí o feminismu. Vodrážka je činný i na uměleckém poli, příležitostně přispívá do řady periodik (píše a koncertně vystupuje rovněž pod jménem Mirka Vodrážková): stál u zrodu feministických hudebních projektů, složil filmovou hudbu a hrál v experimentálnímu snímku Putování malíře Guttmana (ČT 1999), účinkoval v celovečerní dokumentární filmové eseji Proroci a básníci (2000) režiséra Ivana Vojnára a vystupoval v mnoha českých televizních dokumentech o feminismu a genderových otázkách - Feminismus po česku a O čem sní muži (dokumenty O. Sommerové 1993, 1999), Poutníci chaosem (dokument M. Štolla, 1995), Artefakta (1999).

V roce 1999 byl Mirek Vodrážka na základě rozhodnutí Rady vlády České republiky pro lidská práva jmenován členem její odborné sekce pro rovné příležitosti mužů a žen. Na jaře roku 2001 mu byl udělen čestný titul Trans Přítel 2000 za myšlenkový přínos a podporu hnutí transsexuálů.