inzerce · kontakty · galerie · archiv · odkazy
25.5.2019 rozcestník novinky přeměna náš svět o nás komunita web

Pravda o mém synovi

„Ráda bych vám vyprávěla o tom, jak jsem se dozvěděla pravdu o svém synovi. Řekl mi ji sám a všechno, co následovalo, bylo hodně zvláštní. Ať jsou názory lidí na homosexualitu jakékoliv, málokdo si umí představit, že k němu jednoho dne přijde jeho dítě a prohlásí: mami, já jsem homosexuál."

Proč by mi Blanka, tahle krásná blondýnka středních let, vyprávěla o tom, jak nesla coming-out svého syna? Dlouho jsme mluvily a spoustu věcí jsme probraly ze všech stran. Nakonec bylo jasné, proč mi napsala dopis a proč se k tomuto rozhovoru odhodlala. Ona sama si velice přála, abych uvedla její celé jméno, protože nechápe, proč by se měla schovávat v anonymitě. Všichni lidé však nejsou tak tolerantní, a proto jsem se rozhodla uvést přece jen pouze její křestní jméno.

Nejistotu jsem zaháněla

„Když bylo Oldovi čtyři nebo pět, pořád říkal, že bude tančit v baletu. U nás v rodině k tomu nikdo neměl blízko, tak jsem si říkala, proč? Nebude snad teplej? Takových letmých myšlenek se blesklo víc, ale hned jsem je zaháněla. S autíčkama si nehrál, nechodil moc do žádné party s klukama. Některé věci se mi ale vybavily a skládaly dohromady, až když mi to řekl.

Vybral si na to tu nejhorší chvíli, řekl mi to o Vánocích. Měl nějaké těžké období. Předtím se rozešel s holkou, takovou sympatickou, od neteře jsem se dozvěděla už dřív, že má nějaké problémy s holkama. Jaké by on mohl mít problémy, je to pěkný chytrý kluk, co by mohl mít za těžkosti? Na Štěpána jsem se měla seznámit s rodiči snoubence své dcery, tak jsem něco doma připravovala pro návštěvu a v půl jedenácté zvoní telefon. Ozval se Olin a povídá: mami, já ti musím něco důležitého říct. V tu chvíli jako by do mě uhodilo, pamatuju si, že jsem věděla, co to bude.

Najednou jsem to věděla. Pomalu jsem vypnula pračku, abych dobře slyšela, ale možná to bylo spíš kvůli tomu, abych nám dala ještě pár minut na to, než mi tu zprávu sdělí. A pak mi řekl to, co jsem čekala. Prosil mě, abych to ostatním v rodině řekla sama, na to už mu asi nezbývaly síly. Pověděla jsem mu, aby se nebál, že přece ví, že se na mě může ve všem kdykoliv a v čemkoliv spolehnout, a bylo to.

Jistota šokovala

A pak jsem tam jen tak seděla a hleděla a nebyla schopna dělat cokoliv. Přes všechno tušení to byl šok.

Teprve potom to vlastně všechno začalo. Nejdřív přišla ta myšlenka, proč zrovna on. Začala jsem vzpomínat, co bylo jak bylo, postupně se také na světlo prodral pocit viny, jen takový stín, co když jsem to zavinila já? Měli jsme dceru, druhé těhotenství jsem si moc nepřála, můj muž mě k němu přemluvil, tak jsme si řekli, teď, nebo nikdy, a ono to vyšlo. Měla jsem mít druhé dítě, vroucně jsem si přála opět holčičku, ale narodil se kluk. Říkala jsem mu změkčile Oline místo Oldřichu, ale to jsou všechno samé hlouposti.

Pak nastoupil rozum, řekla jsem si, je mladej, je mu sedmnáct, jako matka jsem povinna mu zkusit pomoci, a šli jsme k psychologovi. Věděla jsem, že si to kluk nevymýšlí a že to je tak závažná věc, že kdyby si nebyl na sto procent jistý, neřekl by mi to. No ale chtěli jsme mít jistotu. Psycholog řekl, ať se s tím smířím, a ať přijdu teprve tehdy, kdyby nastaly nějaké problémy. Jako by nenastal ten největší problém!

Celá naše rodina to vzala úžasně, jako bych jim jen oznámila, že se mi nepovedlo upéct tak dobré pečivo jako jindy. Jen naše kouzelná babička reagovala legračně, pravila: vidíš, to máš z toho, že jste byli s tvým manželem oba tak na sex.

Smíření

Začala jsem o homosexualitě číst knihy a trochu se vzdělávat. Normálně toho totiž člověk o těchto věcech moc neví, a když se řekne homosexuál, zní to jako by nějak perverzně. Lidé si s tím spojují ty nejnechutnější a nejbujnější představy, třeba i zneužívání malých dětí a podobně, což je samozřejmě nesmysl.

Sice jsem celou situaci začala brát úplně jinak, ale nepřestala jsem se o kluka bát. Olin se totiž pár měsíců po našem rozhovoru od nás odstěhoval. Nemám možnost ho trochu kontrolovat, dohlídnout na to, co jí, jak žije, jestli aspoň maličko odpočívá, aby nepřepínal své síly. Má totiž spoustu zájmů a práce a někdy je toho na něj moc a on to nebere na vědomí.

Angažuje se v různých organizacích, pomáhá lesbičkám, je aktivní v Greenpeace, věčně je někde připoutanej řetězama u zábradlí, forma ekologickýho protestu, no jo, ale je to dost vyčerpávající, když už je gay, tak proč musí být ještě greenpeace? Začal být vegetarián, bojím se, že mu taková strava nemůže stačit při tom, kolik vydává energie. Pořád je mezi lidmi. Ale často si telefonujeme a nezřídka mě navštěvuje.

To vítě, že chce jet do Ameriky?

Teď ho dokonce přátelé pozvali do USA, kde se bude pohybovat mezi HIV pozitivními. Asi už ze strachu nevyjdu, aby nebral drogy, aby se vyhnul AIDS, aby silně nepodlehl vlivu nějakého staršího muže, který by si ho „omotal kolem prstu". Časté jsou v jejich komunitě i sebevraždy z nešťastné lásky. Taky mi ho jednu chvíli začalo být líto. Vždycky se najdou lidé, kteří se na něho budou dívat s despektem, s pohrdáním, s nepochopením. To si žádná maminka nedovede představit, jaké to je, když ví, že se tak budou dívat na její dítě.

Vynadala jsem si. Bylo mi jasné, že lítost, to je to poslední, co by chtěl a čím bych mu rozhodně nepomohla. Jenomže ono to opravdu nějaký čas trvá, než si matka na tu myšlenku zvykne. Pak jsem si ale řekla, že je to vlastně jeho problém, on se s tím bude muset vypořádat, dnes a denně. On bude muset najít v sobě tu sílu a tu břitkost jazyka, aby dokázal na pitomé poznámky odpovědět. A bylo to.

Pak se přihlásily jeho osmnácté narozeniny. Slavili jsme je tady u mě, v našem rodinném baru, přišla spousta úžasně sympatických lidí, byla jsem pyšná na to, jaké lidi Olin zná a s jakými kultivovanými muži i ženami se stýká, byla to opravdu příjemná společnost na úrovni, celá oslava byla skvělá. Pochopila jsem s konečnou platností, že se nemám za co stydět a že mám úžasného syna, který toho za svůj poměrně krátký život dokázal pomalu víc než já.

Vždycky na jeho straně

Víte, pro každého je sexuální stránka jeho života důležitá jinak. Pro mě například je sex hodně důležitý, a nedovedu si představit, že bych žila jako ten gay, o kterém jste onehdy v časopise psali, že vlastně svou orientaci nikdy neprojevil a svou volbu v praxi nikdy neuskutečnil. Nedovedu si vůbec představit život, kdy člověk musí tuto tak významnou část své intimity tajit nebo zastírat. Každý by měl mít právo žít svobodně i v této oblasti, a proto samozřejmě i gayové.

Ono být gayem, to není jen sex, to je celé životní pojetí, celá orientace, všechno. Celé je to o lásce, o citovém zázemí, o životě s někým, o hledání milované a milující osoby. Dovedu si představit, jak to bude těžké, než si najde partnera na celý život, ale kdo tohle má lehké? Proto si myslím, že mu ráda poskytnu zázemí, které potřebuje už teď. Vždycky se ho zastanu, vždyť jsem jeho máma.

Ale před ponižujícími situacemi, které přijdou, ho neuchráním. A pak taky mě bude mrzet, že asi nebude mít nikdy děti. Ale člověka můžou v životě potkat mnohem horší věci, no ne?

Shlédnuto: 1859x    |    Komentáře: 0    |    Tipů: 0    |   
Translidé 2003-2019 | MAPA | on-line: 0 |        Creative Commons License