Právně deklarovaná změna pohlavní příslušnosti a její dopad na rodičovské postavení TS osoby

Úvod

V uplynulých 30 letech jsem se problematikou transsexualismu z hlediska právního opětovně zabýval, jak o tom svědčí řada mých statí publikovaných buď ve sbornících nebo různých časopisech. 1.) Nemám důvod, abych nyní měnil něco na tom, co jsem již dříve k uvedené problematice napsal, a proto především čtenáře odkazuji na své dřívější články.

Teprve v poslední době se mi však přihodilo, že jsem se s uvedenou problematikou setkal v rámci soudního rozhodování. Proto se moje nynější analýza bude zabývat určitou kauzou, která před našimi soudy skutečně proběhla a v tomto rozboru měním pouze určité personální údaje za tím účelem, aby skuteční aktéři nebyly identifikovatelní a nebyla tím dotčena zásada ochrany jejich soukromí.

Pro méně informované čtenáře připomenu, že transsexuál je osoba, která je somaticky jednoznačně vyvinuta buď jako muž nebo žena, avšak psychicky cítí kontrérně a chce docílit legální změny svého pohlaví. Moderní medicína v tomto ohledu při neodolatelném a déle trvajícím nutkání pacienta připouští například hormonální léčbu, která dotyčné osobě dodá nebo zvýrazní některé tělesné znaky, které připodobňují zevně vzhledem k žádoucí pohlavní příslušnosti. Druhou etapu tvoří plasticko-chirurgický zásah, jímž je vytvořena nápodoba mužských nebo ženských genitálií.Tento finální zásah je nezvratný a zpětnou úpravu již nelze provést. Takto "přeoperovaná" osoba není schopna rození nebo plození dětí. Etiologie fenoménu transsexualismu není zcela jasná, patrně jsou zde určité vrozené dispozice, související s ustrojením mozku.

Některé evropské státy řeší základní problémy transsexualismu v právních úpravách na úrovni zákona, např. Německo nebo Itálie. Jiné státy ponechávají řešení případ od případu v rukou judikatury; tak je tomu ve Francii nebo ve Velké Británii. Těmito problémy se také opětovně zabývaly soudní orgány Rady Evropy ve Štrasburku. 2) U nás pouze zcela rámcovou úpravu obsahuje § 27a zák. č. 20/1996 Sb., o péči o zdraví lidu, a jinak existují pouze zcela subalterní normy na resortní úrovni, jimiž jsou pokyny Ministerstva zdravotnictví, a to naposled z roku 1980 a dále Ministerstva vnitra z téhož roku, přičemž posléze uvedené se snaží navázat na obecní ustanovení matričních předpisů, tj. zákona o matrikách č. 268/1949 Sb. (dále jen "ZM") a vyhl. Č. 22/1977 Sb., která uvedený zákon provádí (dále jen "PVZM"), přičemž jde o předpisy opětovně novelizované. Vyložil jsem již dříve, že tato právní úprava je velmi chatrná a stěží vyhovující, ale tím se již v tomto článku znovu zabývat nebudu.

Omezím se na to, že budu prezentovat konkrétní soudní případ, na němž budu demonstrovat problémy, které transsexualismus vyvolává v oblasti rodinného práva.

Kazuistika

Nezl. Agáta Grohmannová se narodila v roce 1989 matce Monice Grohmannové, nar. v roce 1970, která v té době nebyla provdaná a byla povoláním prodavačkou. Za otce dítěte označila Vladimíra Wenzela,, nar. v roce 1964, tehdy železničního dělníka, bydlícího v tomtéž městě. Šlo o rozvedeného muže, který z předcházejícího manželství měl již jedno dítě, nezl. Adama, nar. v roce 1983, který na dobu po rozvodu byl svěřen své matce. Vladimíru Wenzelovi bylo uloženo platit na toto dítě výživné.

Poté, co otcovství k nezl. Agátě Grohmannové bylo ze stran Vladimíra Wenzela uznáno, došlo několik málo měsíců po narození nezl. Agáty k tomu, že Okresní soud v X. vydal rozsudek, jímž schválil dohodu rodičů, podle níž nezletilá byla svěřena své matce a otci bylo uloženo platit na ni výživné.

Od té doby se případ u soudu probíral ještě vícekrát. Předmětem řízení však nikdy nebyla otázka výchovného prostředí nebo styku s otcem s nezletilou, nýbrž vždy šlo o výživné pro ni. Celá věc souvisela s tím, že Monice Grohmannové se v roce 1991 narodilo další dítě z jiného muže, toto další dítě, nezl. Petr Grohmann, jí byl také svěřen a otci dítěte, který se nikdy s matkou neoženil, bylo vyměřeno výživné.

Obě děti rostly, Monika Grohmannová se vůči Vladimíru Wenzelovi domáhala zvýšení výživného, ten se tomu naopak bránil a tak čtvrté "kolo" rozhodování o výživné pro nezl. Agátu Grohmannovou dopadlo tak, že rozsudkem Okresního soudu v X. z 1.11.1995 ve spojení s měnícím rozsudkem Krajského soudu v Y. z 11.4.1996 bylo rozhodnuto tak, že výživné stanovené otci Vladimíru Wenzelovi na nezl. Agátu Grohmannovou bylo pro dobu od 1.3.1996 zvýšeno na 600 Kč měsíčně. Přitom soudy vycházely z toho, že otec bez závažné příčiny v roce 1994 odešel ze zaměstnání provozního zámečníka, které byl schopen nadále vykonávat i ze zdravotních důvodů a které mu bylo i nadále k dispozici. Zhodnotil i tu okolnost, že si Vladimír Wenzel založil společnost se svým otcem, který byl poživatelem slušného důchodu a zhodnotil i rodinné a ekonomické poměry na straně matky, nyní příjmením kolářové, která se mezitím provdala za dobře vydělávajícího manžela. Na straně otce odvolací rozhodnutí vycházelo z toho, že jeho výdělečná možnost zámečníka tvoří 4 500 Kč (čistého) a že ta okolnost, že otec volil zaměstnání v pohostinství jako číšník s oficiálně nižším platem, je z hlediska potencionality nerozhodná. Bral v úvahu také existenci jeho vyživovací povinnosti k nezl. Adamovi.

V roce 1997 proběhlo další, páté kolo alimentační úpravy pro nezl. Agátu Grohmannovou.

Otec se přitom objevil jako Vlasta Vašků, osoba mužského pohlaví, působící nadále v pohostinství. Matka Monika Kolářová tehdy podala opět návrh pro zvýšení výživného pro nezl. Agátu a okresní soud svým rozsudkem z 25.9.1997 rozhodl tak, že výživné zvýšil od 1.10.1997 na 650 Kč měsíčně. Odůvodnění rozhodnutí bylo značně paradoxní, neboť okresní soud vzal na bernou minci výdělek otce v pohostinství částkou 3 600 Kč čistého, což bylo o 900 Kč méně, než kolik činil potenciální výdělek otcův v roli zámečníka, ale přesto výživné mírně zvýšil, když jinak poměry zúčastněných osob a počty jejich vyživovacích povinností zůstaly v podstatě stejné. Tento rozsudek nabyl právní moci.

Další, šesté kolo rozhodování o výživném pro nezl. Agátu proběhlo v roce 1999.

V rozsudku okresního soudu z 18.8.1999 kromě dítěte a matky figuruje jako otec Vlasta Vašků a tato osoba se enunciátu objevuje jako osoba pohlaví mužského, v odůvodnění jako osoba pohlaví ženského. Výrok rozhodnutí vyzněl tak, že výživné se od 1.6.1999 snižuje na 500 Kč měsíčně.

Této rozsudek byl napaden odvoláním se strany otce dítěte, jímž se tato osoba domáhala dalšího snížení výživného a přitom dovozuje, že okresní soud ji nesprávně označil, protože se stala ženou a správně se jmenuje "Vlasta Vašková". K bližšímu odůvodnění poukazovala na to, že je třeba respektovat tuto její statusovou změnu pro otázky výživného a dovozovala, že okresní soud náležitě nezhodnotil to, že přišla o své číšnické zaměstnání a je odkázána pouze na hmotné zabezpečení ze strany Úřadu práce, které ledva stačí k její vlastní obživě. Zdůraznila také, že se současně domáhá snížení vyživovací povinnosti k nezl. Adamovi u Okresního soudu Z.

Usnesením Krajského soudu Y. ze dne 14.10.1999 byl rozsudek Okresního soudu v X. v celém rozsahu zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.

V odůvodnění svého rozhodnutí krajský soud především konstatoval, že okresní soud si náležitě neujasnil některé statusové poměry. Tak pokud jde o nezl. Agátu, tato se podle osobních dokladů správně jmenuje Grohmannová a okresní soud ji nesprávně označil jako "Grohmanovou", což je ovšem jiné příjmení.

Ještě složitější byly statusové poměry odvolatelky. Ta doložila matriční výpisy, resp. Rozhodnutí k nim se vztahující podle zák. č. 55/1950 Sb., o užívání a změně jména a příjmení, resp. Prováděcí vyhl. Č. 476/1950 Ú.l. a doložila i doporučení administrativní komise k operaci typu sex-conversion. Z těchto dokladů bylo možné zjistit, že odvolatelka byla původně zapsána v matrice jako muž se jménem a příjmením "Vladimír Wenzel", pak jako muž s neutrálním jménem a příjmením "Vlasta Vašků" a posléze jako žena se jménem a příjmením "Vlasta Vašková. Posléze uvedenou skutečnost byl okresní soud povinen ve svém rozhodnutí respektovat, což neučinil.

Krajský soud dále dovodil, že okresní soud nerespektoval ve svém rozsudku náležitosti předepsané ustanovením § 99 ZR (zákona o rodině č. 94/1963 Sb., v novelizovaném znění). Byl totiž povinen porovnávat stav z doby právní moci předchozího rozhodnutí s tím stavem, který vzal za prokázaný v následné době. Předcházející úprava byla sice právně vadná, ale na tom nelze nyní již ničeho reparovat.

Krajský soud dále vyslovil následující právní věty: "Sama o sobe tzv. změna pohlaví osoby povinné k placení výživného nezakládá důvodu pro to, aby byla výše výživného změněna. K opačnému závěru by bylo možno dospět jen tehdy, kdyby změna pohlavní příslušnosti byla spojena se zánikem možnosti uplatnění v tom zaměstnání, které dotyčná osoba zastávala, než změna matričního zápisu v důsledku lékařských zákroků ve smyslu § 25 vyhl. č. 22/1977 Sb. byla provedena.

Ani změna jména a příjmení odvolatelky v porovnání se stavem, jaký zde byl v době narození nezletilé, ani změněný zápis o její pohlavní příslušnosti nemůže mít žádný vliv na podstatu vyživovací povinnosti odvolatelky k tomuto dítěti a na filiační (příbuzenský) vztah nezl. Agáty k nynější odvolatelce."

Krajský soud díle dovodil, že okresní soud si nezjednal náležitý podklad pro posouzení toho, nastaly nějaké jiné změny v poměrech účastníků od doby předcházejícího soudního rozhodnutí. Tak nebylo spolehlivě prokázáno, zda odvolatelka přišla nezaviněně o zaměstnání v pohostinství, kde byl pracovní poměr rozvázán dohodou. I kdyby tomu tak však bylo, nelze přehlédnout, že odvolatelka byla vyučena v oboru "zámečník" a měla zde dlouholetou praxi se značnými výdělečnými možnostmi. Proto by bylo třeba zjišťovat z hlediska potencionality, zda pro ni případně není možnost pracovního uplatnění v tomto oboru. Kromě toho se naznačovalo, že odvolatelka pobírá několik různých sociálních dávek, aniž tato okolnost byla patřičně zjišťována. Nebyly opatřeny také žádné podklady ohledně rozsahu další vyživovací povinnosti odvolatelky ve vztahu k jejímu staršímu dítěti Adamovi.

Právní rozbor

Skutkový děj, který jsme uvedli, je typický pro právní situace, které mohou vyvstat a také vyvstávají v souvislosti s transsexuálními osobami. Již svou existencí dává vznik četným právním problémům. Především vzchází otázka, zda je možno dovodit, že existuje pojem muže nebo ženy ve smyslu právním, který by případně nemusel spadat v jedno s tímto pojmem ve smyslu přírodně-lékařském. Dále jde o to, zda u transsexuálních osob může dojít spontánně ke změně jejich pohlavní příslušnosti, případně se dává podklad k tomu, aby jim opačná pohlavní příslušnost byla přiznána.

Může člověk disponovat svým sexuálně daným osobním statusem? Dochází skutečně u transsexuála ke změně jeho pohlavní příslušnosti? Jestliže ano, co poskytuje podklad k takovému úsudku? A dochází-li ke změně pohlavní příslušnosti, od kdy tato nastává- ex tunc (zpětně) nebo ex nunc (od daného okamžiku)? Jsou předcházející matriční zápisy ohledně transsexuální osoby vadné? Uzavřela tato svého času platně manželství? Je správně zapsána v rodných listech svých dětí?

Konstatujme především, že nějaká právní definice pojmu "muž" nebo "žena" v daném právním řádu neexistuje a neznám zahraniční právní řád, v němž by tomu bylo jinak.

Jak náš právní řád, tak i jiné právní řády přenechávají mimoprávním disciplínám, aby definovaly pohlavní příslušnost fyzické osoby. Všechny přitom vycházejí z toho, že fyzická osoba je buď mužem nebo ženou a nějaká třetí možnost neexistuje (tertium non natur). Není také možné, aby pohlavní příslušnost fyzické osoby zůstala trvaleji neurčena. To ovšem není případ transsexuálů, nýbrž novorozenců nedostatečně pohlavně vyvinutých, u nichž se pohlavní příslušnost pohledem nerozezná a proto se provádí slinový test nebo jiný test nebo se krátkodobě vyčká výsledků somatického vývoje.

Pokud jde o náš právní řád, připomeňme náš ZM a PVZM, s nimiž jsme se již setkali. PVZM se problematikou, která nás zajímá, zabývá v §§ 35-46. Vyplývá z nich zejména zásadní povinnost zapsat novorozence do knihy narození do sedmi dnů na podkladě hlášení, zpravidla ze strany lékaře nebo porodní asistentky, přičemž toto hlášení obsahuje i údaj o pohlaví dítěte. Tento údaj se zpravidla opírá o zevní ohledání novorozence, příp. o jednoduché testování. Směrodatné je tedy somatické vzezření novorozence a ostatně také jeho genetickou výbavu o jeho chromozomální ustrojení nelze nijak později ovlivnit a v tomto ohledu nějaká hormonální léčba nebo dokonce provedený plasticko-chirurgický zásah nemohou ničeho měnit.

Současná sexuologie a psychiatrie zdůrazňuje pro určení pohlavní příslušnosti jako prvořadou psychologickou rovinu, v níž se transsexuální osoba pohybuje. I když převezmeme názor, že toto vše je dáno v mozku, zejména již v době narození, pak něco takového při porodu ano po něm rozeznatelné není a matrikář musí do knihy narození napsat údaje, které vyplývají z hlášení o porodu. Lidský jedinec si své pohlaví nevybírá; není vydáno jeho libovůli a v zásadě jím nemůže svévolně disponovat. Toto tvrdošíjné stanovisko francouzské civilistky se mi jeví jako neotřesitelné i při akceptaci většinového názoru současných sexuologů a psychiatrů. 3) Zdůrazněme ještě, že matriční zápis nekonstituuje, tedy nevytváří něčí pohlavní příslušnost, nýbrž pouze ji deklaruje na podkladě přírodovědně-medicínských poznatků, které jsou matrikáři nahlášeny.

Sama o sobě vůle lidského jedince příslušet k opačnému pohlaví nemůže stačit k tomu, aby matriční zápis pohlavní příslušnosti této soby byl změněn.

O změně matričního zápisu pojednává v PVZM, a to v jeho části II Všeobecné zásady pro vedení matrik ustanovení § 25. Jestliže transsexuální osoba, u níž se později manifestuje její vůle být uznána za osobu opačného pohlaví, je zapsána v matrice podle svých morfologických, biologických a genetických znaků, pak nejde ve smyslu § 25 odst. 1 PVZM o nesprávnost matričního zápisu nebo jeho části, ale tento zápis odpovídal skutečnostem, které existovaly v době jeho pořízení a má důkazní význam o němž hovoří ustanovení § 134 občanského soudního řádu č. 99/1963 Sb. (dále jen "OSŘ"). To znamená, že listiny vydané na podkladě matričního zápisu mají povahu veřejných listin a mj., není-li dokázán opak, potvrzují pravdivost toho, co je v nich osvědčeno nebo potvrzeno. To také koresponduje s ustanovením § 1 odst. 2 ZM o tom, že matrika a úřední výpisy z ní jsou úředními listinami.

Pokud tedy v našem případě Vladimír Wenzel byl zapsán do knihy narození jako osoba mužského pohlaví, byl tento zápis v době, kdy byl učiněn, správný. Stejně tak bylo třeba pokládat Vladimíra Wenzela za osobu mužského pohlaví, když uzavíral manželství, stejně tak byl právem jakožto Vladimír Wenzel do knihy narození svých dětí, totiž nezl. Adama Wenzela a nezl. Agáty Grohmannové. Na těchto skutečnostech nelze ničeho měnit, stejně tak jako na tom, že když byl vydán rozsudek o rozvodu manželství rodičů nezl. Adama Wenzela, figuroval v něm jako odpůrce Vladimír Wenzel. Nic z toho se nedá "odestát".

Stejně tak ovšem je skutečností, že následně Vladimír Wenzel prodělal několikaletou hormonální léčbu a posléze po doporučení lékařské komise prošel ve svých 35 letech věku operací typu sex-conversion.

Mluvit o tom, že tato operace přivodí u pacienta změnu pohlaví, není dle mého přesvědčení přesné. Jedná se o plasticko-chirurgický zákrok, který pacienta zevně připodobní osobě opačného pohlaví, ale v bytost opačného pohlaví tuto fyzickou osobu přeměnit nemůže. Z humánních důvodů se však uznává, že s osobou, která tímto hlubokým nezvratným zásahem prošla, a má zacházet, jako kdyby osobou opačného pohlaví skutečně byla. V té souvislosti zde zejména jde o ochraňování práva takové osoby na soukromí, což je právo upravené zejména i v čl. 8 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv z roku 1950 (srov. sdělení č. 209/1992 Sb.) 4) a z toho také vychází opětovná judikatura štrasburských soudních orgánů a zejména výrazně počínaje od rozhodnutí ve věci Botella v. Francie, jak jsem o tom psal již dříve. Správně nejde tedy o změnu pohlavní příslušnosti, ale o stav "jako by". Pokud naše resortní zcela subalterní normy uvádějí něco jiného, je to právní nepřesnost.

Bylo tedy možné, že Vladimír Wenzel dosáhl napřed v roce 1997 změny jména a příjmení na neutrální "Vlasta Vašků" a odpovídalo to našemu právnímu řádu? Na tuto otázku je třeba dát z hlediska zákona č. 55 z roku 1950 Sb. a prováděcí vyhlášky k němu kladnou odpověď.

A odpovídalo našemu právnímu řádu, že této osobě později v roce 1998 byl vystaven rodný list na jméno a příjmení "Vlasta Vašková" a této osobě bylo přiděleno nové rodné číslo, odpovídající ženskému pohlaví, které také bylo označeno v onom novém rodném listě?

Ustanovení § 25 odst. 1 PVZM uvádí, že zjistí-li se po uzavření matričního zápisu, že došlo ke změně skutečností, provede se změna zápisu ve sloupci "Dodatečné záznamy a změny". Podle odst. 2 se tato změna provede z úřední povinnosti nebo na žádost dotyčné osoby, a to na podkladě veřejné listiny. 5) Pokud tedy dokument, který je matrice dodán, takovou kvalitu má, lze ustanovení § 25 PZVM aplikovat.

Podle mého přesvědčení takto provedená změna zápisu nemůže však vyvolat zpětné účinky a působí ex nunc a všechny účinky, které vyvolal původní zápis, zůstávají zachovány.

Provedení operace typu sex-conversion ani následná změna údaje jména, příjmení a pohlaví příslušné fyzické osoby nemůže vyvolat žádanou změnu, pokud jde o další trvání jejího manželství. Jednou uzavřené manželství dvou osob opačného pohlaví, 6) pokud bylo uzavřeno platně, trvá i přes provedení uvedené operace a přes případné provedení nových matričních zápisů dál. V našem právním řádu neexistuje žádné zákonné ustanovení, z něhož by bylo možno dovodit, že toto manželství se stává neexiscentním nebo neplatným. 7) V tom je rozdíl naší úpravy od italského modelu. Jediné, co zbývá, je možnost rozvodu takového manželství, čehož ovšem nelze dosáhnout ex offo, nýbrž pouze na návrh některého z manželů. Pokud takový návrh podán nebude, je tato cesta neprůchodná.

Praxe komisí, které rozhodují o doporučení k provedení operace typu sex-conversion se zdá být taková, že shora uvedený právní stav respektují a dbají toho, aby kandidát operace typu sex-conversion nebyl osobou ženatou, resp. vdanou.

Tak tomu bylo i v analyzovaném případě.

Menší váhu již tyto komise přikládají tomu, zda dotyčná osoba je otcem či matkou dítěte, ne-li více dětí. Tak v daném případě tyto okolnosti byly komisi známy a vycházela z toho, že změna sexuální role nebude působit větší problémy, když dotyčná se s dětmi několik let nestýká.

Především jedou založený filiační poměr i přes zápis změny pohlavní příslušnosti a přes změnu jména a příjmení na takové, které odpovídá osobě opačného pohlaví, nemůže být těmito skutečnostmi změněn. Ten doprovází účastníky filiačního vztahu trvale a promítá se i do dalších generačních vztahů.

Matkou dítěte navždy zůstává žena, která je porodila a toto postavení je výučné. Pluralita matek např. toho druhu, že by např. jakýsi "bývalý" otec vkročil do další mateřské role, není možná. Také otcovská role je výlučná a trvalá a je dána systémem pří paternitních domněnek. Jestliže muž, který je otcem dítěte, obdrží ženskou pohlavní příslušnost a ženskému rodu odpovídající jméno a příjmení, nepřestane být proto otcem dotyčného dítěte.

To proto v daném případě musí platit i pro paternitu ve vztahu k nezl. Adamu Wenzelovi a nezl. Agátě Grohmannové (§§ 50a, 51-54 ZR).

Proto také Vladimír Wenzel alias nyní Vlasta Vašková má nadále jako rodič shora uvedených dětí k nim vyživovací povinnost podle § 85 a násl. ZR.

Podle mého přesvědčení proto právní věty v tomto ohledu uvedené v kasačním rozhodnutí Krajského soudu v Y. jsou nezpochybnitelné. Avšak ani Okresní soud v X. ani Krajský soud v Y. se nezabývaly jiným problémovým okruhem, který je velice důležitý, ale učinily tak právem, poněvadž tento se vymykal z rámce jejich rozhodovací činnosti v konkrétním případě.

Jde o změnu pohlavní příslušnosti rodiče dítěte a její případný dopad na jeho rodičovskou zodpovědnost tak, jak je nyní upravena jako institut §§31-37b ZR.

Není právního podkladu pro závěr, že by matriční zápis opačného pohlaví příslušnosti rodiče a změny jeho jména a příjmení na takové, které odpovídá tomuto opačnému pohlaví, měly vliv na existenci rodičovské zodpovědnosti, to vše ovšem za předpokladu, že toto chování je nepřičitatelné.

Poněkud jiná je situace v době, kdy tento rodič dosáhl matriční změny co do pohlavní příslušnosti, event. Dalších statusových změn po plasticko-chirurgické operaci.

Nositelem rodičovské zodpovědnosti ve smyslu § 31 ZR není nějaká abstrakční bezpohlavní bytost, ale je to matka a otec dítěte s rolemi, které z jejich pohlavní příslušnosti vyplývají.

Vyjde-li se z toho, že v důsledku postupu podle § 27a zák. č. 20/1966 Sb. a prováděcích předpisů k němu, zde najednou přestává být osoba s dosavadní sexuální rodičovskou rolí, musíme si položit otázku, zda nenastal stav podle § 44 odst. 1 ZR. Současné medicínské poznatky vycházejí z toho, že transsexuální osoba je neodolatelně puzena k dosažení opačné sexuální role a že toto snažení nemůže nějak ovládnout a řídit, nýbrž že je vlečena tímto svým vrozeným založením a je nucena se mu podřídit.

Pak ovšem vzchází otázka, zda rodiči ve smyslu § 44 odst. 1 ZR nebrání objektivní překážka ve výkonu jeho rodičovské zodpovědnosti a zda zájem dítěte nevyžaduje, aby výkon této zodpovědnosti byl suspendován, uveden do klidu nebo, jak to ne zcela přiléhavě vyjadřuje termín vnesený do zákona v poslední fázi prací na novele č. 91/1998 Sb., pozastaven". 8) Tak např. osoba, která by měla ve vztahu k dítěti vystupovat jako otec, se stala neschopnou tohoto vystupování, zjednala si tomu odpovídající deklaraci svého statusu a nyní je způsobilá pouze k tomu, aby ve vztahu s dítětem vystupovala jako žena.

Jde o roli naprosto nedefinovatelnou po stránce sociologické, psychologické a pedagogické a z hlediska zájmu dítěte pro toto patrně nepřijatelnou a nezvladatelnou. Na tom nemůže asi nic změnit ani to, jestli transsexuální osoba by byla schopna na dálku činit nějaká rozhodnutí o výchově dítěte nebo je zastupovat, případně vykonávat správu jeho jmění. Její podílení se na péči o osobu dítěte se stává v novém statusovém postavení pro dítě absurdní a patrně jediné východisko je v aplikaci zmíněného již ustanovení § 44 odst. 1 ZR.

Závěr

Z demonstrovaného případu podle mého názoru vyplývá, že fenomén transsexualismu nevyžaduje žádných dalších změn v naší rodinněprávní úpravě, případně v matričním právu. 9) Co však vyžaduje změny, je odstranění dosavadní naprosto nevyhovující úpravy medicínského práva. To, co bylo doplněno do zák. č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, § 27a, je naprosto kusé. Je zde totiž v odst. 1 pouze řeč o složení komise schvalující mj. zákroky u transsexuálů a v odst. 2 o povinnosti náležitě pacienta informovat. Další pokyny, resp. směrnice resortu zdravotnictví a vnitra jsou podle mého názoru v rozporu s požadavkem Listiny základních práv a svobod, republikována pod č. 2/1993 Sb. a mající povahu ústavního zákona. Jde totiž o matérii, dotýkající se občanských práv, která by měla být regulovaná na úrovni zákona. 10) Je to pouze jeden z četných nedostatků vyplývajících z toho, že naše legislativa zaostává za požadavky, který na ni klade vývoj reprodukční medicíny a souvisejících oborů.

Literatura

Haderka, J.F.: Dosah sexuologických úchylek pro statusové a rodinněprávní postavení občana, in: Komplexná starostlivosť o jedincov s chybne vyvinutým pohlavím, Sborník KÚNZ Bratislava se Sexuologickou společností SLS, Brno, 1977
Haderka, J.F.: Transsexualismus některé statusové a rodinněprávní problémy, Socialistické súdnictvo, (24), 1972, 6:24-30
Haderka, J.F.: O jaký právní přístup k otázkám transsexualismu?, Právník (125), 1986, 3:213-228.
Haderka, J.F.: Některé zahraniční modely právních přístupů k transsexualismu, Správní právo (23), 1990, 4:239-257
Haderka, J.F.: Nad rozhodnutím Evropského soudu lidských práv ve věci B. contra Francie z 25. března 1992, Správní právo, (26) 1993, 3:183-187. Cour de cassation (Kasační soud) v Paříži tak judikoval po kauze Botella.
Obdobný dosah má čl. 10 Listiny.
Spíše než nějaký certifikát správního orgánu by takový podklad mělo poskytovat soudní rozhodnutí dle § 11 obč. zákoníku č. 40/1964 Sb. v návaznosti na procesní předpisy, zejména § 80 písm. a) obč. soudního řádu č. 99/1963 Sb., v novelizovaném znění. Transsexuál by se totiž i dle současné právní úpravy mohl dožadovat určení, že je osobou pohlaví, jemuž neodpovídá dosavadní matriční stav.
Srov. § 1 ZR v nynějším znění
Srov. 17a ZT. Analogie za použití § 22 ZR není přijatelná.
Tento pojem dodali lingvisté, kteří nedocenili, že "klid", resp. "suspenze" rodičovské zodpovědnosti nevystihují, že může jít o stav nejen dlouhodobý, ale i trvalý. Je ovšem chybou Poslanecké sněmovny, že ji akceptovala.
Jsou ovšem i další otázky aplikace" tak např. vyživovací nárok transsexuála vůči jeho dítěti na slušné výživné dle § 87 ZR. Ale to lze interpretačně zvládnout. Viz čl. 2 odst. 3 Listiny.

Komentář

Hned na začátku bych chtěla upozornit na fakt, že se jedná o názor jednotlivce a to ještě ne autora zákonů, popřípadě "vykladátora" právních předpisů a nařízení. To mohou a také dělají příslušná ministerstva.

Přepsala a o komentář doplnila: Monika Šindelková