inzerce · kontakty · galerie · archiv · odkazy
16.4.2024 rozcestník novinky přeměna náš svět o nás komunita web

Dobrodružství Priscilly, královny pouště

Čas od času přivane jižní pasát z Austrálie film nepřehlédnutelný jako ptakopyskův zobák a tajemný jako klokaní vak. Stojatou hladinu adrenalinu evropského filmového publika kdysi rozčeřil pestrobarevný Tanec v srdci (Stricktly Ballroom), poté zase přišel režisér Stephan Elliot s podivným road movie (film na cestě) s napínavým názvem Dobrodružství Priscilly, královny pouště.

Podobně jako zmíněný taneční snímek je Elliotův film spjat s hudebním žánry, a podobně jako on překvapuje tematickou a vizuální agresivitou. A také přináší nezvyklý pohled na módní hollywoodská témata a filmařské styly. Chytlavé a komerčně úspěšné úvahy o změně rolí pohlaví a o rovnoprávnosti sexuálních menšin se v "Priscille" staly základem formálně a myšlenkově láskyplně provokativního spektáklu.

Kdeže zůstal hrdina Tootsie, který se sžil s ženským převlekem, aby získal lukrativní kšeft? Ženský převlek slouží také homosexuálům Tickovi (jinak Mitzi) a Adamovi (pro přátele Felicia): v jednom baru v Sydney provozuji úspěšnou transvestitskou šou, v níž v exentrických ženských kostýmech tančí na písňové hity ze 70. let.

Ženské a mužské role ve filmu (a nejen tam) se od dob Tootsie pěkně promíchaly: lehce dojemný, avšak v jádru zcela pragmatický mužský hrdina Tootsie v konfrontaci s hrdiny Elliotova filmu ukazuje svou povrchně příjemnou zábavnost. Tick, Adam a zvláště jejich zkušenější přítelkyně, fascinující transsexuál Bernadette, jsou šťastnějšími druhy fantomatické Dil z Hry na pláč Neila Jordana.

Nemohou a nechtějí jít proti své přitozenosti, jíž okolí vnucuje podobu dráždivé a provokativně obranné pózy. Doma v Sydney to jde, tam jsou mezi svými - ale potíže nastanou na dlouhé cestě přes poušť do vnitrozemí, do Alice Springs, kde má trojice sjednané angažmá. Rozhrkaný autobus, který Adam opatří vyzývavavým růžovým nátěrem (překrývajícím krutě posměšný nápis), nese ženské jméno Priscilla a trpí ženskými vrtochy: občas prostě odmítá sloužit. Řidič Tick se navíc nehodlá smířit se skutečností, že zkratky v poušti vždycky neznamenají zkrácení cesty.

Lidé, se kterými se trojice na cestě setkává, naprosto nechápou provokativní odlišnost drsných cizinců, snad pestrých návštěvníků z cizí planety. Někdy musí posloužit jako poslední obrana i Bernadettin bezchybně vypracovaný levý hák.

Výjimek je jen pár: starý hippie, automechanik Bob, jenž podlehne Bernadettinu melancholickému kouzlu, skupinka domorodců, která přijme šou s nadšením, Tickova laskavá ex-menželka Marion. Vystoupení "Sester pouště" se mimo Sydney nesetká s úspěchem. A tak je pro hrdiny, stejně jako pro všechny "bezstarostné jezdce", vydávající se v kinematografii na cestu klikatými silničkami světa, nakonec nejdůležitější neviditelný zisk: přátelství, vyrovnanost s osudem, a snad i láska.

Trojice totiž na počátku není prosta vnitřních běsů: upjatá Bernadette se nesnáší s provokativním mladičkým Alexem a Ticka tíží existence manželky a synka, jež na konci cesty nevyhnutelně vyjde najevo. Otázka, jak dítě přijme otcovu odlišnost i jeho nezvyklou práci, je neskonale tíživější než zloba kolemjdoucích, když si Mitzi a Felicia v laškovných šatičkách vyrazí na nákupy. Ale nová generace, jak se zdá, je bez předsudků. A Elliotův film je přece jen komedie.

Podobně jako není cingrlátková šou v rozporu s civilní, často žalostnou a pochybující podobou hlavních protagonstů, ladí vnitřní vážnost Elliotova filmu s vnějším balením, fantastickým jako silvestrovská rachejtle. Cukrkandlově vypulírované melodie, od Verdiho po Adamem obdivovanou ABBU, vylétají k plexisklově modrým nebesům prostřednictvím vybraných tanečních gest, paruk, líčení a kostýmů, výstředních jako sny medvídka koaly. Rafinovaně promyšlená vulgarita a kýčovitě sladká melodramatičnost odkazuje k režisérovým milovaným hollywoodským muzikálům.

Kamera dělá z pouště prostředí realistické jako krajina z Marsu. Hugo Weawing (Tick), Guy Pearce (Adam) a zvláště fantastický Terence Stamp (Bernadette), kdyxž stoupají za východem slunce v lodičkách a péřových kostýmech skalisky King°s Canyonu, jsou stejně krásní jako E.T. - Mimozemšťan.

Zdá se, že dokud někdo nedokáže opak, tak v tomto zmateném světě jen muži mohou být opravdu dokonalými ženami, a jen umělost může být přirozená.

Shlédnuto: 4050x    |    Komentáře: 0    |    Tipů: 1    |   
Translidé 2003-2024 | MAPA | on-line: 0 |        Creative Commons License