Životní performance Quentina Crispa

Loni v listopadu v anglickém Manchesteru zemřel ve věku 90 let spisovatel, herec a dramatik Quentin Crisp. Člověk, jenž se dá nejlépe charakterizovat jeho vlastní vzletnou větou "Jsem stárnoucí cizinec neurčitého pohlaví". Na tuhle větičku jsem si s úsměvem vzpomněla v okamžiku, kdy komentář v nedávném dokumentu na ČT2 Crispa několikrát označil za Quentinu Crispovou...:))))

Crisp si sice vydobyl určitý věhlas na poli showbusinessu, ale jeho hlavním majstštykem byl jeho život jako takový, který mnozí lidé z jeho okolí označovali za nepřetržitou performanci. Rád o sobě prohlašoval, že je "naprosto evidentní homosexuál" a jako takový si s oblibou namaloval oči (obvykle na modro), nasadil si černý kloubouček (něco podobného prý nosil Humphrey Bogart) a cupital po ulicích New Yorku nebo s chutí a s nadzvednutými malíčky delikátně ukusoval ze sýrového sendviče ve své oblíbené hospůdce a požitkem si vychutnával pozornost, kterou v okolí vyvolával.

Díky své homosexualitě, která vrchovatě a všemi hrstmi překračovala genderové hranice, si Crisp získal v bohémských kruzích značnou popularitu, nikdy ale nechtěl být považován za součást nějakého hnutí bojujícího za práva homosexuálů. Crisp, jehož nejznámějším dílem je (později zfilmovaný) román Nahý úředník (nechtěl by to někdo z vás přeložit do češtiny, třeba je to fakt sranda?..:))) v rozhovoru pro časopis Blade o své roli na poli trans či gay hnutí řekl:

"Ano, mnozí si o mně mysleli, že k nim patřím, ale já byl ve skutečnosti jen beznadějně ztracený případ. Měl jsem pocit, že svým životem bojuju za osvobození světa, ale upřímně, já ve skutečnosti jinak žít neumím. A ve skutečnosti proto ani nemůžu být žádným vzorovým modelem pro cokoli, ani pro boj za jakákoli práva."

A jestli se chcete o téhle barvité postavičce dočíst něco víc, doporučuju vám knihu Pohlavní štvanci, kterou loni vydalo nakladatelství GplusG v Praze. (Skrytá reklama! To zbožňuju!)