inzerce · kontakty · galerie · archiv · odkazy
28.3.2024 rozcestník novinky přeměna náš svět o nás komunita web

Renee

Narodila jsem se v roce 1953 jako žena v mužském těle. A stále toto tělo vlastním. Je to hrozný pocit bezmocnosti, chovat se a žít jako někdo jiný. V duši žena, na pohled robustní muž. Pravděpodobně i proto jsem značný introvert.

V mládí jsem o tom co mi je nic nevěděla, transsexualita byla víceméně tabu, o kterém se nemluvilo.

Na studiích jsem udržovala přátelství hlavně se spolužačkami, aniž bych tušila, co za tím vězí. O sexu to nebylo, šlo jen o přátelství. I nadále mám velice málo přátel a to hlavně ženy.

Na vojnu jsem naštěstí nemusela a tak jsem si zřejmě ušetřila spoustu problémů.

Ve svých 27 letech jsem se "oženila" a postupem času mi manželka pomohla zjisti, co to se mnou vlastně je. Byl to pro ni značný šok, ale vydržela to a ji vděčím za mnohé. Dostala jsem se pod ruku lékařům v Brně - Bohunicích. Popisuje to článek z MF dnes. Ta traumata a ponižování při vyšetřeních nikomu nepřeji. Léčbu jsem vzdala a pokoušela jsem se s problémy bojovat, ale nejde to. Nejhorší je, že život letí a padesátka je na krku a psychicky na tom nejsem nejlépe. Pokouším se žít s partnerkou, ale sex nestojí za nic a nemám odvahu ji říci, co se se mnou děje. Jsem často v depresích a každá maličkost mne dost rozhodí. Manželka, která mne podporovala a pomáhala mi dlouhé roky již se mnou není, ale musím ji za to období poděkovat, zkusila si toho se mnou dost. Nežijeme spolu už 3 roky, rozvedeni zatím nejsme, ale jsme stále kamarádi. Ona je vlastně jediná, s kým o tom mluvím.

Manželství je od 7. ledna minulostí, jinak se nic nemění. A je mi už padesát.

Shlédnuto: 2546x    |    Komentáře: 0    |    Tipů: 0    |   
Translidé 2003-2024 | MAPA | on-line: 0 |        Creative Commons License