Z manžela se stala žena, ale rodina i přesto funguje dál
D o b r é - Přestože má Lenka Novotná z Dobrého u Dobrušky již dvě děti, ženou je teprve tři roky. Do té doby žila v mužském těle. Lékařský zákrok, který po řadě trýznivých let, kdy cítila, že je více ženou než mužem, změnil její pohlaví. Přestože podmínkou operace byl rozvod a naprostá odluka od rodiny, Lenka se rozhodla, že se svých dvou dětí nevzdá a bude s nimi žít. Stejně tak i se svou bývalou manželkou.
V panelovém bytě je díky přítomnosti dvou žen až puntičkářsky uklizeno. Z rodiny vyzařuje klid a pohoda. Pro bývalou manželku Janu, desetiletého syna Lukáše a osmiletou Janičku ovšem nebyla přeměna muže a otce jednoduchá. "Rodina je pro nás nejpřednější a nechtěli jsme, aby přestala fungovat. Okolí to však nedokáže pochopit. Mnoho lidí si nás nedokáže nikam zařadit a myslí si, že nyní žijeme jako dvě lesbičky," říká vyrovnaně Jana Novotná, která stále nosí snubní prstýnek, i když je na něm vyryto jméno Josef.
Lenka popisuje jejich vzájemný vztah jako hluboké přátelství, které hraničí s duchovní láskou. "Cítila jsem se uvězněna v cizím těle a být mužem pro mne znamenalo největší přetvářku. Na základní škole jsem se od kolektivu kluků distancovala a držela se holek. Když mi přišel povolávací rozkaz na vojnu, polil mne děs a hrůza," vypráví Lenka. Dlouho se jí dařilo potíže spojené s transsexualitou skrývat a po narození Lukáše je načas přehlušila otcovská pýcha. Problémy vyvrcholily po narození druhého dítěte. Tehdy se manželé přestali intimně stýkat a napětí v rodině houstlo.
"Jednou při tíživém večeru jsem náhle přistoupila k televizi, vypnula ji a udeřila na manžela, co s ním je. Když ze sebe začal soukat, že je transsexuál, ze všeho nejdřív mi spadl kámen ze srdce, protože jsem se nejvíce bála toho, že je mi nevěrný. Poté, co jsem se vzpamatovala z šoku, byla jsem přesvědčena, že řešení se najde," říká Jana. Teď Lence láskyplně pomáhá s účesem, zasvěcuje ji do líčení a půjčuje jí část svého šatníku. Lenku nyní trápí vcelku banální problém - na své dlouhé nohy nikde nesežene dámské lodičky.
"Někteří transsexuálové chtějí nové tělo kvůli sexu a chtějí ho také co nejvíce užít. Já jsem však chtěla nové tělo, abych se konečně cítila svá. Sex pro mne nehraje roli, já ani manželka po mužských partnerech netoužíme, protože nám vystačí rodina," říká Lenka. Od roku 1996, kdy se Lenka rozhodla nejprve pro hormonální terapii, která pak před třemi lety vyústila v operaci, strávili manželé i jejich děti stovky hodin na psychologických sezeních, která jsou nezbytná k tomu, aby se děti se ztrátou otce vyrovnaly a pochopily ji.
Všechno šlo pomalu - Lenka zprvu chodila po bytě v ženských šatech až poté, co děti usnuly, děti se zase pomalu učily bývalého otce oslovovat jako Lenku. Děti přijaly změnu poměrně dobře a zvláště malá Jana na Lence neustále visí a dopovídá za ni věty vztahující se i k těm nejtíživějším okamžikům Lenčina života. Okolí i zbytek rodiny však reagovaly velmi podrážděně. "Když se to dozvěděl můj otec, přerušil se mnou všechny styky. Až do své smrti mi neodpustil. Matka byla chápavější, ale nakonec pohrozila, že když si po přeměně nenechám své rodné jméno, vydědí mne," říká Lenka.
Čekat na sebe nedaly ani potíže v zaměstnání nebo v běžném životě. Například na veřejných záchodcích v Dobrušce po Lence chtěli, aby nejprve předložila občanský průkaz. "Pracuji jako jeřábnice v závodě Škoda v Kvasinách. Když jsem po operaci přišla do jídelny, všichni náhle přestali jíst a dívali se na mne. Mé spolupracovnice mne po operaci ani nechtěly pustit do šatny, a tak jsem musela dva týdny docházet a odcházet z práce v montérkách," líčí Lenka. V době, kdy Lenka měla neutrální jméno Nikola Janů, čekala na operaci a brala hormonální prášky, ji tíživá atmosféra v okolí dohnala až k pokusu o sebevraždu. Včas se s tím ale vyrovnala. Nyní jsou poznámkám vystaveny především děti, které zastavují místní dobrosrdečné ženy a litují je, že jsou chudáci, když tak nešťastně přišly o tátu.
Malé děti i učitelky ve škole však přeměnu Lenky přijaly jako naprostý fakt. "Jednou jsem vedla děti do školy a jeden ze spolužáků se učitelky zeptal, kdo jsem. Učitelka odpověděla, že je to ta druhá maminka od Novotných. Od té doby mají moje děti ve škole klid," říká Lenka. Většinu příhod již nyní rodina řeší s úsměvem. Lenka, která má kvůli svým abnormálně vyvinutým hlasivkám stále mužský hlas a čeká nyní na jejich operaci, se může pochlubit nepřebernou zásobou historek.
"Když se do telefonu představím jako Lenka Novotná, tak mi volající vynadá, že si z něj dělám legraci, a praští sluchátkem. Když jdeme do obchodu v neznámém místě, musíme svou žádost několikrát opakovat, protože prodavačka vždycky zapomene, co jsme chtěli, a civí na nás," říká Lenka. Nelíbila se jí jedině nedávná příhoda z pojišťovny při přepisu automobilu, když se rozzlobená úřednice naklonila přes přepážku a zeptala se: "Co jste vlastně zač?"
V domácnosti však dál všechno funguje podle neměnného pořádku. Jana vaří a Lenka opravuje přístroje či jezdí autem. Obě ženy ale přiznávají, že Lukášovi mužský trochu chybí. "Zemřel mu brzy děda, a tak mužský vzor v jeho okolí není. Občas se ale zapomene. Jednou jsme měli za sebou náročnou opravu kola, a když se Lukáš šel projet, rozradostněně na mě volal - ty vole, to ale jede," vypráví s úsměvem žena.
Lenka, která nyní dopsala knihu o svém životním příběhu pod názvem "T", což je lékařské označení diagnózy pro transsexuály, čeká netrpělivě na nový zákon o registrovaném partnerství. Ten by vyřešil i soužití s bývalou manželkou. "Lenka musí platit velmi vysoké daně, i když veškerý plat dává do společné domácnosti. Pokud by se někomu z nás něco stalo, nevíme, kdo bude dědit nebo zda ten druhý nepřijde o byt. Je to nesmyslné, protože pořád žijeme jako rodina," říká Jana Novotná.
