Rozhovor s Vlastou o TG komunitě v ČR a životě TS

Jaké to je být transgenderem v České republice?
Pokud to budu brát jenom podle sebe, tak úplně normální, úplně v pohodě. Je to vždycky jen o člověku, jak se s tím vyrovná a jak dalece se nechá ovlivnit okolím.

Takže v podstatě celou odpovědnost za to, jak se vy transsexuálové cítíte, kladeš na vaše bedra.
Určitě, protože já se držím názoru, že tak, jak si to zařídíme, tak to máme. Pokud my nejsme schopni ozvat se a říci, že jsme tady, a začít bojovat za svoje práva, tak jak za ně šli bojovat homosexuálové, tak máme prostě smůlu. Nikdo na nás nebude čekat s otevřenou náručí a říkat, tak jste tady a my pro vás budeme dělat “modrý z nebe”. Dokud neřekneš, co chceš, tak nemůžeš chtít, aby ten druhý na to nějakým způsobem reagoval. Ať už kladně nebo záporně. Je jedno, jaká ta reakce bude. Ale musíš nejdřív s něčím přijít. Říci, že jsme tady a že je tady takový problém a že ho chceme řešit.

Já vím, ale třeba ty máš velké štěstí v práci. Ostatní takové štěstí nemají. Mně se zdá, že ta vaše situace je rozhodně mnohem těžší než situace heterosexuálního člověka, který nemá žádnou genderovou historii.
Je pravda, že na to, co se práce týče, mám já možná trošku zkreslený náhled, ale když se na to podívám ze svého pohledu, tak si myslím, že to je hlavně o kvalitách člověka. Pokud člověk má svoje profesní kvality nebo svoji profesní úroveň, tak by žádný problém pro zaměstnavatele neměl vzniknout. A myslím, že i problém styku se zákazníkem se dá nějakým způsobem vyřešit. Problém je jedině v tom, že lidé můžou přijít o práci jen proto, že jsou transsexuálové. Může to být způsobeno dvěma faktory: buďto je šéf blbec, když to řeknu naprosto naplno, nebo ti lidi nejsou tak schopní, že by byli nepostradatelní, a pak si vedení řekne, tak si vezmeme radši někoho jiného. Ale ještě nikdo nikdy na toto téma neudělal žádnou studii, takže nemáme žádné statistické podklady. Nevíme, kolik tranďáků kvůli tomu, že řeklo, že chce změnit pohlaví, přišlo o svoji práci.

Domníváš se, že se na utváření tvé genderové identity bude do budoucna silně podílet i tvoje socializace v mužské roli v dětství?
Já myslím, že výchova tě určitě poznamená. S tím nic nenaděláš, základní návyky, základní normy a hodnoty v sobě prostě máš, a myslím si, že je asi zas tak drasticky měnit nebudeš. Něco se určitě posune, něco se posouvalo už během puberty a něco se bude posouvat dál a samozřejmě k tomu budou přibývat další věci, týkající se právě pohledu z té ženské strany barikády na boj mezi muži a ženami.

A vidíš to vyloženě jako boj?
Já to beru ze svého pohledu člověka, který i když byl chlap, tak stál někde mimo tu maskulinní část a docela se podivoval nad některými postoji, a podivuji se nad nimi až do dneška. Myslím, že za rovnoprávnost se musí určitě bojovat, a to, co tady zatím funguje, mi moc rovnoprávné nepřipadá. Perfektní je, že ženy dokázaly to, co dokázaly, a myslím si, že ještě pořád můžou jít dál. Že mají jít kam dál. A proto si myslím, že ten boj, ten střet tu bude vždycky.

A cítíš se pořád ještě někde "mimo", i když teď dokončuješ přeměnu?
Já si myslím, že citově a myšlenkově jo, i když fyzicky to bude určitě v pohodě. Že prostě díky zkušenostem a díky tomu, co jsem dělal, určitě zůstanu někde mezi. Já budu dál chápat chlapy, a myslím, že budu docela chápat i ženský. Nikdy jsem neměla problém s tím pochopit obě strany. Protože sama jsem vlastně byla vždycky někde na půl cesty. Když to vezmu čistě ze svého praktického hlediska, tak v tuhle chvíli jsem prostě třetí pohlaví.

Dochází tady k nějakým střetům mezi tranďákama jako jsi ty a mezi těma, kteří se chtějí zařadit a snaží se být co nejvíc feminní podle své stávající genderové definice?
Devadesát devět procent lidí je přesně takových, a u kluků je to snad sto procent. Ti prostě jen zapadnou do normálu, splynou s tou šedou masou. Na jednu stranu je to pochopitelný, prošli si něčím těžkým, nebylo to pro ně jednoduchý a teď chtějí být normální. Já s tím nesouhlasím. Bohužel těchto hlasů, kteří s tím nesouhlasí, je hrozně málo. Většina z nich jde do toho extrému, že pak jednoduše spálí fotky pořízené do doby operace. Berou to tak, že před tím v podstatě nežili. Prostě celý svůj život házejí za hlavu. Ale pro mě to nějaký život byl a za hlavu to nehodím, fotky pálit nebudu. Nebudu pálit ty mosty, známí mi zůstanou.

Vidíš tedy vůbec nějakou budoucnost v tom, že byste se organizovali? Je jasný, že v tuhle chvíli to zřejmě nejde. Nemyslíš ale, že do budoucna to bude něco, čím si budete muset projít, abyste získali identitu a mohli žádat o odstranění diskriminace?
To je právě takový propletenec, je to jedno svázané s druhým. Pokud chceme poukazovat na nějaké menšinové diskriminace, tak ta menšina musí existovat. Ta menšina ale v podstatě sama sebe popírá. To znamená, že dokud si ti lidi nebudou schopní sami sebe uvědomit a nebudou se chtít za svoje práva brát, tak tady nikdy žádná hnutí nevzniknou. Může tu být pár lidí, kteří budou dělat webové portály a možná se dokopeme i k vydávání nějakého časopisu, třeba vzniknou nějaká krizová centra. Ale v tom, abychom se dopídili k nějakým změnám zákonů, tam už vidím docela problém. Rozhodně pokud transsexuálové neřeknou, že jsou tady, mají tenhle problém, a nebudou se o to prát. A teď už nejde jen o to, že se budou prát sami za sebe. To si každý vybojuje sám, nakonec mu nic jiného stejně nezbude. Ale musíme vzít v potaz, že jsou tady další lidi, kteří se třeba teprve narodí a kteří ten problém budou mít. Je třeba to dělat pro budoucí generace.

Máte nějaké kontakty s lidmi, který byli tranďáci už dávno před převratem?
Určitě takový lidičky jsou, ale kontakt s nimi já přímo nemám. Tam je asi spíš v tuhle chvíli informační problém, protože v téhle oblasti se všechno odehrává na internetu. A většina z těch lidí se k tomu internetu prostě vůbec nedostane. Takže tohle je podle mě v podstatě jeden z dalších problémů, proč se ta naše komunita víc neformuje.

A jaký ty sama máš pocit z toho, jak na tebe reagují lidi kolem tebe, z toho, že ti věnují pozornost? Vadí ti, když jsi centrem pozornosti jako tranďačka, která teď prochází změnou a bude z tebe holka, nebo bys chtěla, aby tě brali prostě jako holku a nemuselo se o tom vůbec mluvit?
Mě jde o to, aby mě prostě brali jako člověka. Což je vůbec to nejdůležitější a prvotní.